Přemýšlel, kdy se z něj stal takový kliďas.
Možná, kdybych vytáhl nějakého velkého pavouka…
V zápětí ho napadlo, že Ron možná není tak v klidu, jak vypadá. Vždyť kdo by v takové chvíli mohl být v klidu?
Ronova hůlka ležela na druhé straně místnosti, znamenalo to tedy, že byla příliš těžko dosažitelnou zbraní. Mohl ho přemoci silou, ale vojenský výcvik u Dursleyových z něj dělal mnohem silnějšího.
Co Ronovi zbývalo?
„Tak co teda chceš?“ zavrčel Ron a podíval se z okna ven.
Doufá snad v pomoc?„Chci vědět, co se děje. Chci vědět, co je s Ginny, chci vědět, proč je v Anglii nebezpečno….“
„Je mi líto, ale to ti nemůžu říct!“
„Jsi si jistý?“ ušklíbl se Harry a šťouchl Rona hůlkou přímo doprostřed hrudi.
Doufám, že to nebere příliš vážně…„Nevím, na co by ti to bylo, Harry!“ Kyselý úšklebek v Ronově tváři donutil Harryho ustoupit.
„V tom případě tady není důvod, abys mi to neřekl.“
„A co chceš vlastně vědět?“
„Co se stalo s Ginny!“
Ron se bolestně ušklíbl. „To by bylo nadlouho.“
„Proč? Stalo se jí něco? Je snad…. mr….mrtvá?“
„Ne, ne úplně,“ sykl Ron a zaťal pěsti.
„Tak co se s ní stalo?“ naléhal Harry. Umíral touhou se to dozvědět.
„Nemůžu ti to říct do detailů, které jsou na tom nejdůležitější. Řeknu ti, co se stalo, když už se na nic nebudeš vyptávat.“
„Dobře.“
„Ginny….. Ona přešla.“
„Přešla? Nechápu.“
„Prostě přešla. Přeběhla k nepříteli.“
„Takže Ginny se přidala k těm… k… Smrtijedům?“
Ron přikývl a zamračil se na podlahu.
„P-proč?“
„Řekls‘, že se nebudeš vyptávat,“ zavrčel Ron a hodil sebou na gauč.
Harry tam jen tak stál. Vypadal, jako by ho opustil všechen život. Jako hadrový panák padl vedle Rona. „Zůstala v Anglii?“
„Jo.“
„Tak proč jsme tady?“ zeptal se Harry suše. Nikdo neodpověděl a po místnosti se rozlilo tíživé ticho.
-*-
Hermiona sáhla do kapsy a vytáhla klíče. „Sakla!“ sykla s igelitovou taškou v zubech, když se jí nedařilo pořádně chytit klíč. Jakmile vešla do bytu, s úlevou pustila tašky na zem.
„Rone, jsem doma!“ oznámila znuděně a zula si boty. Pak si povzdechla. Na podlaze byly blátivé stopy.
Zase to budu muset umývat. Jako bych už tak neměla dost práce….„Rone, byl bys někdy tak laskav a obtěžoval se vyzou si vyzout….“ Hermiona se zarazila. Ronovy boty byly čisté a na svém místě. Mají snad návštěvu?
Pomalu vešla do obyváku. Na umouněném gauči spatřila dvě trosky.
„Harry?“ zkusila mu zamávat rukou před očima, ale ani se neobtěžovat pohnout očima, aby dal najevo, že je vůbec živý.
„Rone!“ vykřikla a zatřásla s Ronem tak silně, že mu hlava lítala sem a tam jako balónek.
Určitě přišla řeč na Ginny.
-*-
„Musíme jet zpět do Anglie! Prostě musíme!“ křičel Harry.
„To nejde, Harry. Anglii ovládli Smrtijedi. Když se tam ukážeme…“ snažila se mu to vysvětlit Hermiona.
„A co ostatní? Co Fénixův řád?“
„Většina je v Americe, Harry. Někteří jeli do Asie nebo Afriky. Potřebují lidi. Moc jich v Anglii nezůstalo, a o těch, co zůstali, nemáme žádné zprávy,“ připustila Hermiona.
„Kdo zůstal?“
„Lupin, Tonksová, Moody…“ vzpomínala Hermiona.
Ron je ponuře pozoroval. Neříkal nic; nebylo třeba, aby něco říkal.
„Přece musí být způsob, jak se nepozorovaně dostat do Anglie!“ vztekal se Harry. Hermiona se začínala bát, že v návalu vzteku skočí z okna.
„Není… Harry, obávám se, že není…“ Hermiona sklopila oči.
„Je. Já jeden znám,“ ozval se znenadání Ron.
„Jaký?“
„Fred a George mají v Anglii kontakt,“ prohlásil.
Harry začal pochodovat po místnosti. Pak uchopil plastovou láhev a odšrouboval víčko. „Jaký kontakt?“ zeptal se napil se.
„Malfoy,“ řekl Ron klidně a všechen nápoj, který měl Harry v ústech skončil na zdi.
„To bych do tvých bratrů neřekl,“ ušklíbl se Harry.
„Obchod je obchod. Teď, když Anglii vládnou Smrtijedi, se tam dostane jen málo zboží. On jim za provizi zařídí, aby nad nimi kontrola zavírala oči. Víš kolik tím vydělávají? Ohromné částky. Na druhou stranu můžou do Anglie propašovat cokoli. Nebo koholi.“
„Rone, to nemyslíš vážně! Víš jak je to nebezpečné?“ zavrtěla hlavou Hermiona.
„Jistěže to vím! Ale jiná cesta není. A tím, že tady tvrdneme jako pecky nikomu nepomáháme. Hermiono, myslím, že jsme udělali chybu, když jsme se rozhodli pro Ameriku. Měli jsme zůstat doma,“ řekl Ron.
„Takže sis vybral smrt na místo pohodlného života,“ konstatovala Hermiona.
„Tohle není pohodlný život,“ opáčil Ron. „Takhle žádnou válku nevyhrajeme.“
Oba se zadívali na Harryho. Ten nejistě přišlápl a řekl: „Tak kde najdeme Freda a Georga?“