Když vešli dovnitř, mladá recepční s kostěnými brýlemi vyskočila a běžela jim vstříc.

„Pane Weasley, slečno Grangerová!“ vykřikla radostně a lehce se poklonila. „Jdete za bratry Weasleyovými?“

„Ano, Petro,“ usmál se Ron a stiskl kachli na zdi. Hned nato se tam objevili prosklené dveře. Harry je chtěl následovat, ale žena ho zastavila. Sjela ho přísným pohledem a řekla: „Nepovolaným vstup zakázán!“

„To je v pořádku, Petronelo,“ uklidnil ji Ron. Pustila Harryho, i když s nedůvěřivým pohledem.

„To tady mají i ochranku?“ ušklíbl se Harry, když stoupali výtahem do nejvyššího patra.

„Ano. Když jsme tady byli poprvé, málem jsme se poprali!“ zasmála se Hermiona. Vypadala klidně, ale její hlas byl nervózní.

-*-

Harry nikdy neviděl tak nádhernou místnost. Velká oválná kancelář měla dva stoly naproti dveřím, několik křesel a pohovky umístěné tak, by z nich byl jak dobrý výhled z okna, tak dobrý výhled na stoly. Místnost byla vymalována béžovou barvou, ale potahy byly červené. Všechno dokonale ladilo.

Když tam stáli asi pět minut, ozvalo se tiché lupnutí a před nimi se objevili zrzavá dvojčata.

„Rone, Hermiono? …..Harry?!!!“

„Frede, Georgi, máme k vám prosbu,“ řekl Ron nelibě.

„Jakou? Chcete snad do Anglie?“ ušklíblo se dvojče potměšile.

„Vlastně ano,“ přitakal Ron a obě dvojčata zamrzla v půli pohybu.

„Jo, čekal jsem, že to přijde. Co ty, Frede?“

„Já vlastně taky.“

„Víš kolik problému uděláme, když je tam vezmeme?“

„Jo!“

„Tak my teda souhlasíme!“ usmála se dvojčata.

Ron, Harry a Hermiona se po sobě podívali. Tak rychlou reakci nečekali.

-*-

„Chtěl bych se tě na něco zeptat,“ začal Ron, když Hermiona, Ron a Gerorge odešli něco zařídit.

„Na co?“

„Na váš kontakt v Anglii.“

„Takže na Malfoye?“

„Jo.“

„No, to víš. Potřebuje peníze. Zjistilo se, že jeho otec byl výborný tunelář. Okrádal vládu o peníze, část dával do mudlovské banky, část do kouzelnické. Procházelo mu to hodně dlouho a za tu dobu si nahrabal moc pěknou sumičku. Jenže mudlové na to přišli a začali to vyšetřovat a tím pádem se to dostalo i k ministrovi kouzel. Všechny peníze mu vzali. Zkonfiskovali mu i sídlo a navíc se na něj sesypaly obrovské dluhy, které nebyl schopen splatit. Podle všeho přitahoval příliš moc pozornosti a nebyl užitečný a tak ho Voldemort zabil. Dluhy zůstaly na synovi. Bohužel, Draco neměl čím splácet. Když se pak dostal Voldemort k moci, potřeboval dluh zpět, aby Anglie fungovala. Proto tam můžeme dovážet. Aby mladý Malfoy přežil, musí splácet. My mu dáváme slušné peníze. Chápeš?“

Harry přitakal.

-*-

Dudley vyšel ven před dům. Nervózně se rozhlédl a pak se zase vrátil. Byl celý roztřesený. Vlastně ani pořádně netušil, co se děje. Věděl, že to má něco společného s jeho bratrancem a tím divným chlápkem co se ho snaží zabít.

Nábytku bylo v domě po málu. Na špinavém gauči seděla vychrtlá černovlasá dívka. Když vešel labužnicky potáhla z cigarety a slastně přivřela oči. Pak nedopalek odhodila na podlahu, jako by to bylo něco, co se dělá běžně.

„Copak, Due? Dáš si taky?“ zachrčela a nabídla mu cigaretu.

„Ne, díky!“ odpověděl.

„Měl by sis dát. Za chvíli nám stopnou dodávku a budem na suchu. Už teď je problém se k něčemu takovému dostat!“

Neměla na myslí obyčejné cigarety. Drogy – to se teď dělo u Dursleyových. Rodiče se dávno odstěhovali a Dudley se dostal mezi partu pochybných lidí.

„A jak k tomu chodíš ty?“ ušklíbl se Dudley.

„Znám pár kouzelníků, víš…?“

Dudley se ušklíbl. Kde byli ty doby, kdy se s rodiči styděl, že jeho bratranec je kouzelník? V prvních chvílích si myslel, že by toho mohl ještě využít, jenže se záhy ukázalo, že rozhlašovat někde něco o Harrym Potterovi je jako podepisovat si rozsudek smrti.

„Heleď, Due, nemáš ty taky nějakýho příbuznýho kouzelníka?“

„Měl jsem…“

„Ale no tak, Due! Moje příbuzná je tam nahoře, u moci, víš? Patří mezi Smrtijedy. Říkala mi, že prej ho znáš, toho Parryho Kmoterra, nebo jak se to jmenuje! Já tě tu mám hlídat, víš, Due?“ prohlásila žena.

„Jsi zhulená, Leo,“ zabručel Dudley. Tohle už mu říkala asi po čtvrté.

„Ále nejsééém!“ zavyla a znova si popotáhla z nového cigára.

„Jsi, myslím, že už jsi dneska měla dost,“ řekl Dudley znechuceně a pokusil se Leonu vytáhnout na nohy.

„Due… plát ce mi scfe….“ Zabrblala Lea a celou vahou se na něj navalila a za chvíli bylo slyšet její chrápání.