Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 756 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Tuhle statistiku jsme zavedli 13.4.2006
TOPlist
Dnes neumírej od Blanch
[Komentáře - 4] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Spíš taková myšlenka o tom, jak to mohlo mezi Snapem a Brumbálem být. Nevěřím totiž ve Snapeovu vinu.
  `Můžu si za to sám. Zklamal jsem. Zklamal jsem nejen všechny kolem, kdož mi důvěřovali, ale také sebe. Zklamal jsem a udělal tu největší chybu ve svém životě. Proč, proč jsem se jen k tomu nechal přemluvit? To ta má hloupá hrdost. Snad tomu osud chtěl, aby v té chvíli tam s námi byla i Bela! Nechal jsem se vyprovokovat, já hlupák.Nechal jsem ji, aby nade mnou zvítězila. Ženská!´

 

Muž zahalený v černém hábitu natáhl ruku v dóze s krvavě rudým obsahem. Od doby, co provedl největší chybu ve svém životě, se tento mok stal jeho nejlepším přítelem, a také jediným.

Zklamal jsem! Opakoval si snad po sté a líně natáhnul svou ruku vpřed za účelem pozřít dalších pár kapek rudé kapaliny. `Už se nemůžu ani sám sobě podívat do očí!´

Zklamaně přivřel víčka a v duchu si promítl onu osudnou noc.

 

 

„Ovšemže ano, Narciso, zavážu se ti neporušitelným slibem,“ řekl tiše. „Doufám, že se tvoje sestra uvolí být naším pečetním svědkem.“

 

 

Otevřel oči. Bylo to nesnesitelné. Nesnesitelné vědět, že způsobil takovou zkázu. Převrátil oči ke stropu, ale stále se nemohl zbavit vnuknuté myšlenky, vzpomínky…

 

 

„Přísaháš, Severusi, že dohlédneš na mého syna Draca, až se pokusí splnit přání Pána zla?“

„Tak přísahám.“

„A přísaháš, že uděláš vše, co je v tvých silách, abys ho uchránil před újmou?“

„Tak přísahám,“ zopakoval Snape.

„A bude-li to nezbytné..budou-li okolnosti nasvědčovat tomu, že Draco neuspěje…“zašeptala Narcisa,  „naplníš sám onen úkol, jímž Pán zla Draca pověřil?“

„Tak přísahám.“

 

 

 Vzpomínka se vypařila, zavrtala se zpátky do hlouby jeho mysli.

Už tolikrát ho napadlo prostě si ji vytáhnout z hlavy a vložit do Myslánky, ale jako by v sobě chtěl tento pocit zrady, neúspěchu a zklamání udržet. Chtěl se trýznit. Chtěl to cítit, tu bolest. Věděl, že hromadě lidí tu bolest způsobil, teď byla vhodná chvíle, aby si ji sám také okusil.

Neměl nikoho, nikoho, kdo by ho měl rád. To jedině on, Brumbál.. byl jediný, kdo mu důvěřoval, byl jediný, kdo ho bral takového, jakým byl a je, byl jediný, kdo mu věnovat kus svého srdce. A on ho musel zabít.. musel.. věděli to oba dva. I Brumbál. Tehdy, když mu prozradil, že se Cise uvolil k Neporušitelnému slibu. Už tehdy si povšimnul toho podivného zablýsknutí v Brumbálových očích. Ne, to nebyl žádný odlesk z jeho půlměsíčkových brýlí, to Brumbálova mysl už přemýšlela, jak z toho Severuse a zároveň i Draca dostat.

Seděl tu u sklenice vína a po dlouhé době si přál zase umřít. Tento pocit zažil naposledy, když byl dítě. Když ještě chodil do školy a všichni ho šikanovali. I ten zatracený Potter s Blackem. Byl všem pro smích. Všichni mu brali věci, dělali mu naschvály, zasílali na něj kletby a posmívali se mu. Byla to těžká léta, ale on to přežil. Dal si předsevzetí, že jednou bude lepší než všichni tihle okolo, kteří ho nenáviděli a které nenáviděl zároveň i on.

Tohle bylo hlavní příčinou toho, že se vůbec nechal zlákat na stranu Zla a přijal post Voldemortova Smrtijeda. Chtěl být lepší, chtěl něčím být, něčeho dostánou… ale ne za tuhle cenu!

 

 

„Draco už je tak blízko. Opravdu, nečekal jsem, že bude tak důmyslný, ale co by se od něj dalo čekat, je koneckonců z tvé koleje a Zmijozelští byli vždy cílevědomí a důmyslní..“

„Ale, neměli bychom něco podniknout, pane?“

„Jistě, Severusi,“ propíchl ho svým moudrým pohledem a zhluboka se nadechl. „Vlastně je tu jedna věc, o které jsem s tebou chtěl mluvit.“

„Poslouchám.“

„Jedná se o ten slib, co si dal Narcise Malfoyové..“

Snape na něj zarytě zíral, ale neřekl ani slůvko. Mezitím Brumbál pokračoval. „Chci říct, Draco dostal za úkol mě zabít a ty ses zavázal přísahou, že ho případně zastoupíš..“

„Ne..“ už chápal, kam tím Brumbál míří.

„Severusi, je to nutné. Nechci obětovat Dracův život a nechci obětovat ani ten tvůj. Oba dva jste ještě moc mladí a ty jsi pro kouzelnický svět příliš důležitý.“

„Ale to vy taky, Brumbále!“

„Já? Já nejsem. Jsem už starý a nepotřebný, dávno už nemám tolik síly..“

„Ale to je jen teď, až se uzdravíte…“ naléhal Snape.

„Severusi,“ usmál se na něj mile, „moc dobře víš, že už se neuzdravím. Tahle ruka,“ ukázal na své zčernalé prsty, „to je jen začátek. Ty to musíš udělat. Pokud to Draco nezvládne, musíš! Je to tvá povinnost!“

„Ne!“ řekl neoblomně mladý profesor Obrany proti černé magii.

„Severusi, je to jediná šance, jak světu pomoci. Ty to víš. Ty musíš Voldemortovi dokázat, že ne nadarmo v tebe vkládá veškerou důvěru. Když mě zabiješ, staneš se jeho nejvěrnějším. A zachráníš tak Draca. Ty víš, že to musíš udělat, jsi poslední naděje pro kouzelnický svět! Ty to pro mě uděláš!“

„Vy moc věcí považujete za samozřejmost, Brumbále. Já už to dál nechci dělat!“ Rozkřikl se najednou Snape.

„Mám tvůj slib, Severusi a dál se o tom s tebou nehodlám bavit. Měl by ses postarat o šetření ve Zmijozelu,“ zvýšil hlas i Brumbál a důvěrně na něj zamrkal. Šlo poznat, že v jeho hlase zazněla i trocha zloby. Nechtěl to udělat. Pošetilec, nechtěl zbavit života tak starého a nepotřebného muže, když tím mohl zachránit přímo životy dva. Svůj a ten Dracův.

Snape na ředitele naposledy vhrl zhnuseným pohledem, načež s přísně staženými rty odešel z jeho kabinetu.

 

Když vycházel, za dveřmi ještě zaslechl šramot, ale už to nevnímal. Jen vnímal to, co se právě dozvěděl. Ten starý blázen pro něm prostě chce, aby ho zabil. Neskutečné. On předpokládá, že ho opravdu zabije. On! Jak by to mohl udělat? Už dávno není tak bezcitná bestie a nemůže přece zbavit života někoho, komu tak bezmezně věří. Svého jediného přítele, dalo-li by se to tak nazvat.

Ne, to nemůže. On prostě nemůže! Kdyby jen nebyl tak bláhový a nedal mu ten pitomý slib. Kdyby se nezavázal slibem ani té Cise a nenechal se vyprovokoval od Belatrix.

 

 

Hlavou se mu honilo tolik myšlenek. Zhluboka se nadechl, zíraje na dno křišťálové sklenice. Poslední kapka stékala po stěně vybroušeného skla.

Stále to bylo tak živé. Jako by to bylo včera. Viděl to před očima. Jak po něm chtěl, aby ho připravil o život. A on, blázen, to opravdu udělal. Jen, aby nezklamal jeho důvěru a aby pomohl světu, ačkoliv věděl, že to nikdo nepochopí. Nikdo, až na..toho posledního člověka, kterého právě připravil o ten zbylý kousek života, co mu zbýval.

 

„Máme tu problém, Snape,“ ozval se tlustý Amycus, jehož oči a namířená hůlka jako by se také nemohly odtrhnout od Brumbála, „ten kluk zřejmě nedokáže…“

Vtom pronesl Snapeovo jméno velice tiše někdo jiný.

„Severusi…“

Ten zvuk byl tak děsivý. To bylo poprvé, kdy Severus slyšel Brumbála doprošovat se. Jak nedůstojné to bylo jeho velikosti. Jeho jménu a osobnosti. Otočil k němu oči.

Neřekl nic, postoupil však o několik kroků kupředu a hrubě Malfoye odstrčil. Tři Smrtijedi se beze slova stáhli, dokonce i ten vlkodlak Šedohřbet ze zatvářil zastrašeně.

 

Snape se na okamžik na Brumbála zadíval a v neúprosných rysech jeho obličeje byl zřetelně znát odpor a nenávist.

„Severusi… prosím…“

Věděl, co to znamená. Věděl, oč ho Brumbál prosí. Ale on nemohl. Tvářil se nenávistně, ale v hloubi duše věděl, že už nikdy nepozná nikoho hodného svého jména jako byl právě Brumbál.

 

Snape zvedl hůlku a namířil na Brumbála.

„Avada kedavra!“

Ze špičky jeho hůlky vytryskl paprsek zeleného světla a narazil Brumbálovi přímo do středu hrudi. Snape i ostatní mohli vidět, jak kletba vymrštila Brumbála do vzduchu. Na zlomek vteřiny se zdálo, jako by byl zavěšen pod zářící lebkou, pak se pomalu převrátil na záda, jako velká hadrová panenka přepadl přes cimbuří a zmizel.

`Sbohem Brumbále, sbohem příteli!´Kdyby to nebyl on a kdyby jeho duše byla více citlivá, a kdyby si nedokázal udržet chladnou hlavu, uronil by slzu.

 

Ale za prvé, Severus Snape si nepřipouštěl žal ani smutek, natož pláč a za druhé, v této situaci by se to sotva hodilo.

 

 

 

Teď, teď však mohl..ne..on musel.. co to proboha provedl??? Po tváři mu stekla snad první slza, kterou kdy v životě uronil. Tak strašně se za to nenáviděl. Veškerý vztek, který pociťoval vjel do jeho dlaní, které tiskl ke křehkému křišťálu. Znovu si promítal poslední události, znovu a znovu..bylo tomu teprve pár týdnů a už si připadal, jako by to byla věčnost, co se v nitru tak užírá. Cítil, jako by měl každou chvíli puknout. Nenáviděl se, nenáviděl se za to a nenáviděl i jeho, že ho donutil to udělat.

To on, Severus, měl umřít..to on měl položit svůj život za Brumbálovu záchranu. Ale ne..on to tak nechtěl, Brumbál by to nepřipustil…

Vsadil by se, že si Brumbál tuhle situaci záměrně přivodil sám. Kdyby chtěl, mohl se zachránit…jenže on nechtěl. Chtěl zemřít…Severusovou rukou..

...křišťál v jeho dlani prasknul… desítky střepů se mu zaryly do dlaně jako zžírané myšlenky, jenž ho doháněly k šílenství. Začal krvácet…

Odevzdaně pohlédl na dlaň zalitou krví. Chtělo se mu umřít.. chtělo se mu vykrvácet…teď, hned… a tady…

 

 

 

„Severusi, je to nutné. Nechci obětovat Dracův život a nechci obětovat ani ten tvůj. Oba dva jste ještě moc mladí a ty jsi pro kouzelnický svět příliš důležitý.“

 

„Severusi, je to jediná šance, jak světu pomoci. Ty to víš. Ty musíš Voldemortovi dokázat, že ne nadarmo v tebe vkládá veškerou důvěru. Když mě zabiješ, staneš se jeho nejvěrnějším. A zachráníš tak Draca. Ty víš, že to musíš udělat, jsi poslední naděje pro kouzelnický svět! Ty to pro mě uděláš!“

 

 

Ne, on nemohl. Nemohl umřít, ještě ne. Dal jednou slib a musí ho dodržet. Kvůli němu, kvůli Brumbálovi! Má vůči němu závazky, dluží mu to.. to poslední, co by pro jeho památku mohl udělat.. i za cenu toho, že ho celý kouzelnický svět nenávidí… a zřejmě i nadále bude nenávidět.

 

`Ne, dnes neumírej, Severusi Snapee, dnes ne!´ Poručil si a rozšířil své rty do škodolibého úšklebku dívaje se na svou pořezanou ruku, na které se zároveň rýsoval i obrazec lebky, která mu tolik změnila život. „Tohle je za Brumbála!“ Vytáhl ze své dlaně jeden úzký střep a zaryl ho do paže, napříč Znamení zla.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.