Strážník Carressi trčel už týden v téhle bance a popravdě řečeno, už mu to šlo dost na nervy. Bedlivě pozoroval každého příchozího, poctivě sledoval, co kdo dělá, a hlavně jestli nenechal v bance cokoli, co by mohla být bomba. Ten vetchý stařík to jistě nebude, támhleten je jistě bohatý podnikatel, a tohle je teda kus – zálibně spočinul očima na vnadách ženy s kárkou, na které si hrálo malé dítě.

Za poslední měsíc neznámý gang vyloupil sedm bank, a vždy stejným způsobem – nejdříve vybuchla bomba s jakýmsi uspávacím plynem, poté přiběhli muži v maskách a sebrali vše nejen  z pokladen banky, ale i šperky a peníze uspaných klientů. Plyn bohužel působil i na paměť obětí, nikdo si nikdy nebyl schopen vybavit okamžiky před výbuchem. A tak policie nasadila strážníky do všech bank ve městě, s jediným úkolem – nedopustit, aby kdokoli mohl v bance cokoli nechat.

Carressi už měl dnes za sebou jeden trapas, kdy málem zatknul muže, který si na stolku zapomněl pouzdro s psacími potřebami. Také nechápal, proč by si zloději měli vybrat právě tuhle banku, nebyla ani velká, ani v centru. Prostě to tu doklepe do zavírací hodiny a večer půjde s chlapy na pivo.

Probral se ze zamyšlení a opět obhlédnul prostory banky. Nic zvláštního, podle očekávání, neviděl. Staří, mladí, ženy, muži… už ho to věčné pozorování začínalo unavovat, stejně se nic nestane a on mohl dělat užitečnější věci. Najednou se jeho oči zastavily na jakémsi barevném předmětu pod stolkem.

„Hele, to dítě tu zapomnělo hračku,“ pomyslel si pár desetin sekundy před tím, než se umělohmotná mašinka rozlétla na tisíc kousků a všichni v bance usnuli.