Před policistou seděl na židli zkroušený muž. Přivezli ho sem z obchodního domu, kde škrtil prodavačku, a nyní nad ním visela hrozba obžaloby z pokusu o vraždu.

„Já sem do města nejezdím často,“ vyprávěl muž tichým hlasem, „jednou za rok tu s celou rodinou nakupujeme dárky na Vánoce, a ze zvyku vše pořizujeme v obchodním domě, abychom se moc nenaběhali. Stejně jsme to udělali i vloni, ale dárky nedopadly dobře, a tak jsem se je teď vydal reklamovat, když jsem měl do města cestu.

Manželka dostala mlýnek na maso, a při pátém použití se jí zlomila rukojeť. Šel jsem tedy do oddělení domácích potřeb a myslel, že mi mlýnek vymění, ale prodavačka mi sdělila, že mlýnek není na násilí stavěný a kdovíco že jsme s ním dělali. Takže jsem koupil za stodvacet korun rukojeť novou a děkoval bohu, že nemusím za pětistovku kupovat celý mlýnek.

Já jsem klidný člověk, celý den dokážu sedět u řeky a pozorovat splávek, a nenaštve mě ani to, že nic nechytím, takže jsem přežil i reklamaci v oddělení papírnictví, kde jsme synovi koupili luxusní psací soupravu. Při prvním použití se mu ulomila špička od pera, a tak jsem ho chtěl vyměnit, jenže mi prodavačka řekla, že tato souprava nepatří do rukou dětem a jestli nechci kupovat nové pero, ať syn píše propiskou a pero má jenom na ozdobu. Ani jsem jí neřekl, že synovi se ulomila špička při psaní maturitní písemky, rozhodl jsem se doporučit synovi její verzi.

Pak jsem se vydal do oddělení obuvi reklamovat své boty, do kterých při prvním použití začalo téct. Prodavačka mi však řekla, že mi reklamaci neuzná, protože jsem v nich patrně šel do vody, a to už jsem nevydržel a popadl jsem ji pod krkem.“

„Ale například boty na kožené podrážce opravdu nesmí do vody,“ pokusil se policista použít to, co četl nedávno v novinách v rubrice Právník radí čtenářům.

„To já vím,“ řekl smutně muž, „ale jak už jsem řekl, jsem vášnivý rybář a ty boty… to byly speciální rybářské holinky.“