„Jo a vybrala jsem si. Autem.“
„Tak pojď za mnou…“
***
James s Lily právě vstupovali do garáže
„ Máte to tu fakt nádherný... a auto taky.“
„Co ti mám na to říct. Já tady moc nejsem však víš dva měsíce za rok to je docela málo, ale sem rád, že se ti tu líbí.“
„ Tvoje rodina je asi docela bohatá, co?“
„ Docela ano, ale to nemůžeš tak říct jsme tak průměrní kouzelníci.“
„ V tom případě jsem ráda, že jsem kouzelnice... Víš, že nejsi tak hrozný, když nejsi mezi těma svýma kamarádíčkama?“ sakra čím to je, že ze mě zas vypadla taková blbost, která mě radši ani neměla napadnout!
„Tuším, ale jsem rád, že si to myslíš zrovna TY.“ jsem trouba! Ale sem tam se prořekne každý. Říká se tomu den blbec. „Tak nasedej. Jinak ta tvá sestra půjde se svým miláškem...přivaž se. To kouzlo řídí úplně jako člověk a taky proto někdy zešílí a řídí jako hovado.“
„Ti spolu chodívají-" podívala se na hodinky "asi tak za 2 hoďky...áááá“ v tu chvíli zapadla do sedadla s rychlým rozjezdem Jamesova auta „jsem ráda, že jsi mě včas upozornil, jinak bych byla rozpláclá na čelním skle.“
„To bych přece nemohl dopustit. Dnes jsem tě jednou zachránil a hned bych tě nechal zabít kouzlem mé výroby?“
„ To kouzlo jsi jen provedl a nebo i vymyslel?“
„ Vymyslel, ale za pomoci mých „kamarádíčků“.“
„ Aha, tak už chápu proč to má takové výkyvy nálad.“
„ No je jasné, že to potřebuje vypilovat, ale zatím to stačí rodiče to mají rok, jezdí v tom takřka denně a zatím to auto nezklamalo. Dokonce předvídá reakce ostatních řidičů.Jednou dokonce vykličkovalo z hodně ošklivé hromadné bouračky. Člověk by to nezvládl.“
„ To jsem ráda, ale je to auto i samouklízecí?“
„ Jak to myslíš?“
„ No jako jestli se z té „příjemné“ jízdy pobliju, tak jestli se to bude uklízet samo a nebo to musí někdo uklidit.“
„ Aha, tak to zatím nikdo nezkoušel, ale nemusíš se obětovat a zkoušet to.“ Řekl s úsměvem.
„ Věř, že úmyslně bych to nezkoušela, ale kdo ví?“ vyklubal se z něho příjemný společník. Můj plán vyplnit pro mě asi nebude tak těžké, jak jsem si myslela.„No, ale stejně o tom radši nemluvme a nebo se to fakt stane.“
„ Dobře, tak nahoď téma.“
„ Nevím, třeba počasí.“
„ Jak chceš mluvit v Anglii o počasí, když furt prší a nebo v tomto roční období sněží?“
„ Jseš taky vybíravej, tak o škole.“
„Ty jsi hrozná se chceš o prázdninách o škole?“
„Tak si něco vymysli sám, když se ti mé nápady nelíbí.“ Fakt je, že jsem nevybrala zrovna nápaditá témata.
„ Třeba o tobě. Moc toho o tobě nevím a to by mi mohlo zkomplikovat mou hru tvého kluka.“
To je pravda, když má přimět mou sestru, aby mi záviděla zámožného krásného kluka, tak by toho měl o mě vědět víc, než jak se jmenuji.
„ Tak jak se jmenuji víš, dál narozeniny mám 13.září a kolik mi je víš taky. Oblíbená barva asi modrá, ale mám ráda všechny pastelové. Mé nejoblíbenější květiny řezané, asi lilie, ale „živé“ mám ráda hyacinty nebo karafiáty. Oblíbené jídlo- bifteky s americkýma bramborama… co dál bys měl vědět?“
„Třeba… máš radši spíš kečup, nebo nějaký dresing?“
„Tak spíš kečup jak majonézu a hořčici nenávidím. Dresing miluju francouzký…“
Tato konverzace trvala po celou jízdu po celkem prázdných Londýnských ulicích.
.***
Auto zastavilo před Lilyiným domem
„Tak vystupujem.“.
Už pouze zabrždění auta vzbudilo zájem Petunie. Přišla k oknu podívat se, kdo to zastavil před jejich domem. Člověku, který by se nesoustředil na tmavou skvrnu za záclonou by to asi uniklo, ale Lily s Jamesem ne.
„Vidíš? Zatím jsme se ani nemuseli snažit a ona vklouzla do pasti. Rozjedem plán?“
„Že váháš, zlato“ řekl u úšklebkem.
„To zlato si nech od cesty!“ on mě chce naštvat, abych to ještě odvolala!.
„Tak jo, platino“ řekl a pro jistotu vystoupil z auta a šel jí otevřít dveře. Podle plánu.
Dvířka otvíral radši tak, aby na něj nedosáhla „Neboj se. Petunie nás už vidí tak tě zmrzačím až v soukromí.“
„V soukromí? Tak to se už těším.“ On je na zabití!
„Vždyť je to v popisu tvé role.“
„Já se jen ujišťoval, ty můj klenůtku“ řekl s výrazem naprostého blázna, ale pak masku neudržel a rozchechtal se a Lily s ním. Pak zvážněl.
„Vystupujem, mladá dámo.“
„Jo a hra začíná.“Tak to jsem zvědavá, jak se to vyvrbí.
Lily vystoupila a James ji chytil za ruku. Dovedl ji k domu, ne moc blízko, ale tak aby je Petunie mohla vidět.
„Jamesi máš to, cos chtěl už několik let, tak to nezmrv.“Tak schválně…
James ji objal v pase a přitáhl si ji blíž a políbil. Kupodivu jí to nevadilo, ani jí nevadil fakt, že je to James.
„Tak co?“ co mu na to mám sakra říct? radši přeběhnem na pevnější led.
„Tak teď zazvoním.“
Podle očekávání otevřela Petunie. „Kde jsi tak dlouho. Rodiče o tebe mají strach.“ Zařvala na Lily Perunie.
„To je Lily?“ ozvala se z obýváku Lilyina mamka.
„Ano mami to jsem já!“ odpověděla nevzrušeně Lily.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ