Aino
Jsem moře
hluboké a jasné.
Jsem dívka
utonulá před osmi lety.
Bratr vodívá koně
kolem mých ledových údů.
Miluji ho,
ten rákos.
Žvýkám zelené stvoly,
ale ne ústy.
Jsem moře
tak hluboké a jasné,
že jsem zemřela před osmi lety.
Nepláču.
Matka přebírá hrách
a mé prsty třídí podle délky nehtů.
Sestřička sní mé kůstky,
bratříček kůžičku,
pak už nemám nic a nikoho.
Jsem moře
tak jasně hluboké,
že své osamělé rozkoše sdílím s korály a lososy.
Mohu ale vypít labutě jako mošt.
Galerie
Kampak jdeš, modrý koníku?
- Vypít moře a schroupat les.
Řekni mi, jaké světlo hraje
pod víčky tvého hranostaje?
Měsíčku na stromě vysokém,
počkám, až dozraješ,
jasná noci lůno.
Utři si nos,
leze ti z něj pavouk
a na něm visí smrt.
Mnohá pokušení svatého Antonína.
- Míň divných hub a zkvašeného vína.