Harry Potter ležel na mokré zemi. Nevěděl co se stalo. Na nic si nevzpomínal, jen na nesnesitelnou bolest a ledový smích. Sáhl si rukama na obličej, z čela mu odkapávala krev.
"Au,'' řekl tiše do tmy , když se rány dotkl.
S velkým úsilím se posadil. Třel si spánky a pokoušel si vzpomenout na to co se stalo.Rozhlédl se kolem sebe. Do malé místnosti se oknem vloudil paprsek měsíčního světla. Ozařoval kamennou podlahu na níž Harry seděl. V místnosti byl cítit příšerný zápach zatuchliny. Na podlaze byla taky spousta špíny. Teprve teď si Harry všiml že sedí v kaluži krve. Nejspíš to byla jeho vlastní krev, na stehně měl bodnou ránu. Někdo ho bodl dýkou. Někdo ho chce zabít! Uvědomil si tuto skutečnost a začal se shánět po své hůlce. Neměl ji u sebe. Začal šmátrat po zemi. Nic. Srdce se mu rozbušilo.
Už věděl co dělá tady, v temné místnosti! Na všechno si v vzpomněl. Schoulil se na zemi a všechno se mu to znova vybavilo.
***
Harry byl ve své kanceláři na Ministerstvu kouzel. Seděl za stolem na kterém bylo plno papírů a také fotka jeho rodičů, kteří se na něj neustále usmívali. A byly tam i fotky jeho přátel, Rona a Hermiony.
V pohodlném koženém křesle se trochu zavrtěl a upil ze šálku s kávou. Píchlo ho u srdce. Vzpomněl si na Ginny. Na její rudé vlasy, hnědé oči a veselý smích., který už nikdy neuslyší. Ach, tolik mu chyběla.
Z jeho vzpomínek ho vyrušilo až zaklepání na dveře. "Dále,'' řekl a do místnosti vešel muž s rudými vlasy. Byl vysoký a hubený. Ronald Weasley.
"Čau Harry jak se vede?''zeptal se Ron vesele. Vždycky přišel Harryho ráno pozdravit. Pracoval v Oboru pro dohled nad kouzelnými tvory, což bylo jen o dvě patra níž než Harryho kancelář.
"Fajn,'' řekl Harry nepřítomně. Pořád byl ještě myšlenkami u Ginny.
"A jak se vede tobě, kamaráde?'' dodal, když viděl Ronův výraz. Pokusil se o bezstarostný tón , ale moc se mu to nepodařilo.
"Já se mám skvěle,''řekl Ron, "ale ty vypadáš příšerně.''
Harry tak vypadal každý den. Celé noci nespal, protože musel pořád přemýšlet. Kdy se Voldemort zase objeví? Koho mu vezme tentokrát? Harryho budily strašné noční můry, ve kterých umírali jeho přátelé a Voldemort se mu vysmívá a nakonec ho také zabije.
"Promiň Rone, já vím že ti to říkám každý den, ale zase jsem na to musel myslet. Zase se mi o tom zdálo.''
Ron se na něj soucitně podíval. Věděl co prožívá. On sám si to také prožil, ale už začal pomalu zapomínat. Uplynuly už dva roky od doby, kdy Voldemort zabil Ginny. Byla to jeho sestra . Miloval ji, jenže se s tím musel vyrovnat. Harry to nedokázal. Vinil se za to co se ji stalo. Slíbil že ji bude chránit, ale zklamal ji. Je pryč. Už nikdy neuvidí její rudé vlasy, ani neuslyší její veselý smích. Stále se mu v hlavě ozývala její poslední slova: "Miluju tě Harry, miluju tě.''
"Harry?''
"Jsi v pořádku?''
Harry nepřítomně přikývl. Ron se na něj díval trochu vystrašeně. Zároveň mu ho bylo líto.
"Promiň, já… vzpomněl jsem si na tu noc kdy Ginny zemřela,''řekl Harry, ale nepodíval se na Rona.
"Musíš na to přestat myslet, Harry. Od té doby uplynuly už dva roky. Dva roky o něm nikdo neslyšel. Měl bys zase začít žít. A přestaň se vinit za to co se stalo. Kdyby si tam přišel dřív už bys byl mrtvý,'' řekl Ron zamyšleně. Sestra mu moc chyběla , ale ještě měl Harryho. Představa, že by ztratil nejlepšího přítele ho děsila.
"Asi máš pravdu, ale nemůžu se zbavit pocitu, že na mě zaútočí až to budu nejmíň čekat. Že ublíží tobě, nebo Hermioně,'' řekl Harry.
Ron si také uvědomoval nebezpečí které mu hrozilo, ale pokoušel se na to myslet co nejmíň.
"Víš co?'' řekl Ron. "Zajdeme večer do baru na ohnivou whisky, co ty na to?''
Harry se musel usmát. Ron vždycky dokázal myslet na cokoli, jen ne na hrozící nebezpečí. Nakonec si řekl, že to není zase tak špatný nápad. Co se může stát?
"Tak platí, v sedm se tam sejdeme, řekl Harry a Ron se na něj usmál.
"V sedm,'' řekl Ron a vyšel ze dveří Harryho kanceláře.
V šest hodin večer se Harry chystal odejít ze své kanceláře. Vyšel ze dveří a zamkl je. Najednou mu hlavou projela ostrá bolest. Bolest, kterou už dva roky necítil. Přesně takovou bolest Harry cítil v ten večer co Voldemort zabil Ginny. Harry na nic nečekal . Okamžitě se přemístil do domu Voldemrotova otce.
Harry se octl v dlouhé chodbě. Rozběhl se ke schodům, když v tom uslyšel pronikavý křik. Zastavil se.
"Rone!'' vykřikl a běžel po schodech nahoru.
Cestou si vytáhl z kapsy hůlku. Ozval se další děsivý křik. Harry bral schody po dvou. Srdce mu prudce bušilo. V uších mu hučelo. Přerývavě dýchal. Když vyběhl schody, rozběhl se k pokoji ve kterém před dvěma lety Voldemort zabil Ginny.
Rozrazil dveře pokoje. V ruce pevně svíral hůlku.
"Petrificus Totalus!'' ozvalo se z pokoje a Harry ztuhl. Spadl na podlahu. Pak se vznesl do vzduchu a přistál v křesle. Díval se přímo na Voldemorta a Rona, který se na zemi svíjel bolestí.
"Zase pozdě Harry,'' vysmíval se mu Voldemort ledově.
"Teď budeš svědkem, jak tady tvůj přítel Ron zemře. Nemůžeš nic dělat. Nemůžeš mě zastavit. Opět ti dokážu, že jsem mocnější než ty. Říkal jsem ti, že si tvoji smrt vychutnám.Nejdřív zabiju tvé přátele a pak, když už budeš úplně oslabený bolestí nad jejich ztrátou, zabiju i tebe. Vlastně ti prokážu laskavost Harry. Zbavím tě toho utrpení.'' Jakmile to Voldemort dořekl, začal se opět ledově smát.
Harry se na něj díval očima plnýma nenávisti a zároveň i strachu. Voldemort má pravdu nemůže nic dělat. Nejradši by se na něj vrhl, ale nemohl. Bude se muset dívat, jak Voldemort Rona zabije.
Ron ležel na zemi schoulený do klubíčka. Zasáhla ho další mučící kletba. Zase se ozval příšerný křik. Harrymu to rvalo srdce. Z oka mu stekla slza. Díval se na Rona jak se svíjí na zemi v hrozných bolestech. Zavřel oči. Chtěl umřít. Samotná smrt není tak děsivá představa, oproti tomu co prožívá teď.
"Avada kedavra!'' vykřikl Voldemort a Harry prudce otevřel oči. Na chvíli se mu zdálo, jakoby přestal dýchat. Zatmělo se mu před očima. Horké slzy mu stékali po tváři.
Voldemort přešel ke křeslu kde Harry seděl. V ruce držel dýku.
"Potřebuji tvoji krev,'' řekl a bodl Harryho do stehna. Harry tu bolest nevnímal. Víc ho bolelo srdce.
"Teď tě ještě nazabiju, Harry,'' řekl Voldemort a chytl Harryho za paži. Přemístili se.
Stáli před nějakými dveřmi. Voldemort je otevřel a strčil Harryho dovnitř. Harry spadl na zem. Pořád se ještě nemohl hýbat. Náhle ztratil vědomí.
***
Harry stále seděl na mokré, špinavé podlaze. Z očí se mu kutálely horké slzy. Ron je mrtvý, pomyslel si Harry. Voldemort ho zabil před pár hodinami. A teď někde čeká, aby mohl zabít i jeho. Věděl že nemá šanci, aby mu unikl. Nemá hůlku.
Náhle Harry zpozorněl. Jakoby slyšel, jak někdo otevírá dveře. A skutečně. Dveře se otevřeli. Stála v nich Bellatrix Lestrangeová. Voldemortova nejvěrnější Smrtijedka.
"Ale, není to snad náš slavný Harry Potter?''zeptala se Bellatrix a pohrdavě se ušklíbla.
Harry se na ni nenávistivě podíval. Vstal ze země. Nechtěl, aby ho viděla jak se před ní krčí na zemi.
"Co tady děláte?'' zeptal se ji Harry a díval se ji do očí, ve kterých ji nebezpečně zajiskřilo.
"Přišla jsem pro tebe. Už příliš dlouho nám otravuješ životy. Ale dneska to už skončí. Konečně dostaneš co si zasloužíš. A zase uvidíš své rodiče, Harry. A tvého milovaného Siriuse,'' řekla Bellatrix a nemilosrdně se usmála.
"Škoda jen, že se mi nedostane to potěšení, zabít tě osobně,''ušklíbla se a namířila na Harryho svou hůlku. "Ale můžu se alespoň trochu pobavit.''
"Crucio!''
Harrymu se podlomila kolena. Začal se svíjet bolestí. Nemohl vůbec myslet. Na nic. Jen na tu nesnesitelnou bolest. Bellatrix se smála. Její krutý smích mu zněl v uších. Pak bolest přestala. Harry těžce oddechoval. Ztěžka se postavil.
"Ty mrcho!'' vyštěkl na ni.
"Slova mi příliš neublíží, Harry,''vysmívala se mu Bellatrix.
"Vidím, že nás oba už tahle hra unavuje, tak radši přejdeme k závěru,''řekla Bellatrix.
"Pouta na tebe!''zvolala na Harryho.
"To já jen tak, pro případ že by ses pokusil o nějakou hloupost.''
Harry byl ale tak slabý, že i kdyby mu nespoutala ruce, by se stejně nemohl nijak bránit. Teď ho začala bolet i noha, do které ho Voldemort bodl. Takže kulhal. Nemohl by se ani pokusit utéct, i když věděl že by to bylo k ničemu. Bellatrix má hůlku, on ne.
Bellatrix chytla Harryho za paži a vytáhla ho z místnosti. Museli být někde ve sklepě. Vyšli kamenné schody a ocitli se v chodbě. Přešli k dřevěným schodům. Harrymu při každém kroku vyjela ostrá bolest do stehna. Bellatrix ho táhla za paži. Po celou dobu co šli na něj nepromluvila. On také mlčel. Ani ho nenapadlo, co by měl říct.
Když vyšli schody přešli k prvním dveřím na pravé straně. Bellatrix zaklepala. Harry věděl kdo bude za dveřmi.
"Dále,'' ozval se ledový hals. Hlas Lorda Voldemorta.
Bellatrix otevřela dveře. Vstrčila Harryho dovnitř. Pak vešla i ona a zavřela za sebou.
Voldemort seděl ve velkém koženém křesle a v ruce držel svoji a Harryho hůlku.
"Děkuji ti Bello, že jsi mi přivedla pana Pottera.''
"Bylo mi ctí to pro vás udělat, Mistře,''řekla oddaně Bellatrix.
Voldemort mávl hůlkou a puta, která Harrymu svírala ruce, povolila.
"Chceš svoji hůlku, Harry? Ale nemyslím že bys ji potřeboval. Ale chci ti dát možnost, abys zemřel jako muž. Jako tvůj otec. Nebo mě můžeš na kolenou prosit, abych tě nechal žít. V tom případě zemřeš jako tvoje matka,''řekl Voldemort a začal se smát.
"Mlč!'' vykřikl Harry, ale hlas se mu zlomil. Měl v očích slzy. Nikdy dřív se necítil tak slabý jako teď. Byl úplně zničený. Jeho srdce už zasáhlo tolik ran. Voldemort měl pravdu, tím že ho zabije mu vážně prokáže laskavost. Ale nezemře jako jeho otec, nebo jako Sirius.
Zemře jako naprosto zničený člověk. Neměl chuť ani sílu bojovat. Zklamal. Zklamal všechny. Své rodiče, Siriuse, Brumbála, Ginny i Rona. On byl jediný, kdo mohl Voldemorta zastavit a zklamal. Nezemře jako hrdina, ale jako troska.
"Harry, Harry , Harry vážně jsi si myslel, že mě někdy porazíš? Sám teď vidíš jak moc jsi se spletl. Věštba se naplnila Harry,''řekl Voldemort.
"Nebudem to zbytečně protahovat. Čekal jsem až moc dlouho. A ty jsi jen oddaloval nevyhnutelné. Je to tvůj osud. A můj je ten, že se stanu neporazitelným.''
Voldemort vstal z křesla. Vrátil Harrymu jeho hůlku. Harry si ji vzal do ruky. Podíval se Voldemortovi do očí a řekl:,, Já se smrti nebojím. Jsou mnohem horší věci" Pustil svou hůlku. Spadla na zem.
"Avada kedavra!'' řekl Voldemort a díval se přitom Harrymu přímo do očí.
Poslední co Harry slyšel. Slova, která znamenala jeho smrt. Odešel. Navždy. Vyvolený, který mohl zbavit svět Lorda Voldemorta.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ