Vysokým oknem jedné z ložnic v domě číslo 12 na Grimmauld Place pronikal teplý čerstvý vzduch, neboť bylo otevřené, a odpolední paprsky dubnového slunce. Zatímco první volně difundoval po místnosti, druhé, poslušny zákonů geometrické optiky, dopadaly přímo na velké, historicky ne zrovna bezcenné lože, kde ležel Sirius, břichem dolů, objímaje polštář. Remus se skláněl nad jeho nahými zády.
„Přitlač," žádal ho Sirius. „Úú, to je ono," liboval si.
Když Remus skončil, zůstal dál ležet. „Úžasný," vydechl blaženě, „tohleto jsem potřeboval."
Remus se usmál, což si, vzhledem k tomu, že se na něho nikdo nedíval, mohl stejně dobře odpustit.
„Kde ses to naučil?"
„Od jedný holky, s kterou jsem chodil," odpověděl Remus. „Ona se tím živila. Hrozně si stěžovala, že nemá nikoho, kdo by to udělal jí." Sepnul ruce a protáhl se. „Teďka jí přesně rozumím."
„Mám to zkusit?"
„To by bylo skvělý."
„Lehni."
Remus si stáhl triko a zaujal místo na posteli. „Dej ruce blíž k sobě."
„Takhle?" ptal se Sirius, započnuv s rytmickým pohybem.
„Víc. Ještě. Pořádně se do toho opři, nemusíš se bát, že mě rozmačkáš. Nechceš mě zlechtat, chceš mi namasírovat ramena."
„Co ty víš..." odtušil Sirius, ale poslechl.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ