Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Zrádce... od Haide
[Komentáře - 10] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Zima. Cítil jak se mu vkrádá do každé částečky těla.

Zoufalství. Celý se jím chvěl.

Nenávist. Pomalu ustupovala. Ani chlad už necítil. Zůstalo jen tiché zoufalství.

Jak mohl.

„Rychle Harry!“ zakřičel Ron.

„Ještě nejsi připravený. Tak sakra zmiz!“ zoufale sledoval jak se blíží skupina Smrtijedů.

Harry zaváhal.

„Jdi! Musíš je nejdřív najít! Ještě se s ním nemůžeš střetnout! Tak zmiz!“ v očích měl slzy.

Harry Potter se na něj zoufale podíval a rozběhl se co nejrychleji pryč.

Ron viděl jak Vyvolený mizí mezi stromy. Myslel si, že už ho nikdy nespatří.

Svého nejlepšího přítele.

Postavy v kápích se zdáli být už na dosah. Postavil se k nim čelem.

V očích se mu zračil strach.

Přibližovali se.

Hůlkou namířil na prvního Smrtijeda. Viděl, že i on vytáhl svou hůlku.

„Mdloby na tebe!“ stihl vykřiknout.

Netrefil.

Pak už jen zahlédl mnoho barevných proudů světla jak se k němu přibližují.

Ron Weasley se zhroutil k zemi.

Tma.

Měl chuť vykřiknout. Spláchnout tu bolest.

Zradil. Přátele, rodinu, ... Sebe.

Jak mohl!

Tma. Všude kolem.

Cítil, že leží na něčem tvrdém. Kámen.

Jak to, že ještě žije?

„Ovšem.“zašeptal. „Rona Weasleyho, nejlepšího přítele Harryho Pottera přece nezabijí.“

Koukal kolem sebe a snažil se prohlédnout tu černotu.

Místnost neměla okna, jen na druhé straně byly dveře. Zavřené dveře.

„Co se mnou bude?“ dal si hlavu do dlaní.

Na chodbě se ozvaly kroky. Blížili se k jeho cele.

Zvedl hlavu a s odhodlaným výrazem se díval na dveře a očekával to co přijde.

Nic neřekne. Nikdy.

Nezradí Harryho ani ostatní. Raději zamře sám než by odsoudil přátele k smrti.

Dveře se pomalu otvíraly. Objevil se úzký proužek světla, který ho donutil přivřít oči.

Byl příliš dlouho ve tmě. Jak dlouho?

Dovnitř vstoupil stín.

„Impedimenta!“ ozval se zpod kápi hlas Luciuse Malfoye.

Nechtěl! Nikdy ani nepomyslel na to, že by to tak mohlo skončit. Musel!

Nemohl vycouvat. Nešlo to.

Mohl! Nemusel to udělat.

Jak mohl!!!

Cítil jak ho někdo uhodil do tváře.

Byla noc. Venku svítily hvězdy.

Podíval se před sebe. Věděl co spatří, ale nic ho nemohlo připravit na ten pohled.

Nic na světě.

Nad ním stála bytost s hadími štěrbinami místo nosu a rudýma očima.

Ten pohled byl plný zloby a nenávisti.

Kdysi snad mohla být člověkem, ale ta doba už byla dávno pryč.

Voldemort.

Jen mu to jméno problesklo hlavou. Zachvěl se.

Pán Zla si toho nemohl nevšimnout. Na jeho bezbarvých úzkých rtech se objevil pobavený úšklebek.

Ron dostal strach. Věděl, že musí zemřít, ale ta krutost, která se zračila v těch zlých rudých očích...

Dostal opravdový strach.

„Můj pane.“ ozvalo se zpod masky jednoho z okolo stojících Smrtijedů. „Harry Potter ...“

„Ano vím.“ přerušil ho Voldemort.

„Opět se vám nepovedlo přivést ke mně Harryho Pottera. Chlapce, který zatím zůstal naživu. A místo toho jste mi přivedli ...“

Pán Zla stále upíral svůj zrak na mladého muže, který v bolestech ležel na zemi před ním.

„Můj pane.“ zamumlal Lucius Malfoy.

„Je to jeho nejlepší přítel. Weasley.“ z jeho hlasu bylo slyšet odpor.

„Weasley.“ zamyslel se na okamžik Voldemort.

„Pokud se nemýlím chlapče, tak tady Nagini“ pohladil hada, který se plazil kolem jeho křesla. „se před několika lety setkal s tvým otcem.“ mluvil falešně přátelským tónem.

„Doufám, že můj mladý příteli omluvíš to, že mě tenkrát moc nepotěšilo, že tvůj otec přežil, ale naštěstí se mi podařilo tu strašnou chybu napravit.“

Na obličeji Pána Zla se objevil úsměv, ale každý, kdo v tu chvíli jeho obličej zahlédl si hned uvědomil, že nejde o projev radosti, ale spíš o posměšný úšklebek.

V Ronovy se vzedmula vlna nenávisti a bezmoci. Moc dobře si pamatoval na tu noc, kdy zemřel jeho otec.

Nad domem se vznášelo Znamení Zla. Z domu se linul nářek.

Ron se rozběhl po cestě jak nejrychleji mohl.

Bál se vstoupit. Věděl co je uvnitř.

Právě přišel o někoho velmi blízkého...

Celý se třásl strachem a nenávistí.

Pomalu zvedl hlavu a s novou dávkou odvahy se podíval před sebe.

Pán Zla se na něj se zlomyslným úsměvem díval.

„Mám pro tebe návrh můj mladý příteli“ řekl Voldemort falešně sladkým hlasem.

Teprve teď si Ron stačil všimnout jak moc se hlas Pána Zla podobá syčení velkého, slizkého hada.

Podíval se Voldemortovy do očí. Přesto, že se třásl pomalu zavrtěl hlavou.

„Ne.“ zašeptal Ron.

Věděl k čemu se tím odsuzuje.

Smrt.

Bál se jí, ale nezradil by přátele.

Ne proto, aby On zemřel se stojí za to obětovat.

„Jak myslíš“ zasyčel zlostně Pán Zla.

„Až ti tuhle otázku položím příště, slibuji, že odpovíš jinak.“

Otočil se od něj a kývl na jednoho ze Smrtijedů.

„Crucio!“

Pak už Ron na nic nemyslel. Ponořil se do vln nikdy nekončící bolesti.

Krev. Krvavé ruce! Trny. Všude kolem. Pořezané ruce.Všude teče krev.

Les. Kde to je?! Tma. Stromy. Pád. Zem. Čistá a živá.

Nemá strach. Necítí bolest, nenávist, zoufalství ... Strach?

Ano. To je to slovo. Strach. Toho je v něm nejvíc. Celý je ho plný.

„Rone.“ zašeptala dívka na zemi před ním.

„Já vím, že tam ještě někde jsi.“ bylo na ní vidět, že už dlouho mučení nevydrží.

„Crucio!“

Dívka se začala zmítat v bolestech. Dlouhé vlasy měla slepené potem a krví.

„Prosím...“ z posledních sil se podívala na Smrtijeda nad sebou.

„Avada Kedavra!“

Ronald Weasley vyšel ven z napůl zbořeného domu a vypustil Znamení Zla nad svým bývalým domovem.

Rodina. Ano. O rodinu by se měl bát. Bojí se? Bojí se vůbec o někoho z nich? Měl by. Necítí. Má rád. Má rád sám sebe. Neměl by.

Přátelé. Alespoň o ně by měl mít strach. Měl by je mít rád. Necítí. Láska. Cit. Nevěří.

Zradil. Přátele, rodinu, sebe, ... Lásku. Nevěří, že ten cit ještě někdo může znát.

Věřil. Oni také. Věřili jemu. Zradil.

Vítr. Zvedá se. Kos. Volný, čistý, ... Hnízdo.

Domov. On už ho ztratil.

Zničil ho.

Rudý západ slunce.Seděl a koukal se na něj. Tak dlouho se na ten den připravovali.

Pomalu si vyhrnul rukáv a podíval se na nyní viditelné Znamení Zla.

Pálila ho celá paže a nemohl ze sebe tu bolest nijak setřást.

Ano to byla daň. Daň, kterou musel každý Smrtijed zaplatit za moc a poznání.

Poslední bitva. Ano dlouho se na ní připravovali.

Dnes Harry Potter konečně zemře.

Kdysi to byl jeho přítel.Kdysi!

Už je to přes dva roky co se přidal ke Smrtijedům. Vybral si správně.

Nemusel žít ve stínu někoho.

Byl pravá ruka Pána Zla a dostalo se mu poct jako žádnému z jeho následovníků.

Byl mocný, uznávaný a každý se mu klaněl. Měl z něj strach. I Malfoy.

Poslední bitva! Musí se připravit. Zvládne to. Nezarazí se před poslední překážkou.

Pomůže Pánovy Zla zabít Harryho Pottera.

Vina. Tíží a bolí u srdce.

Srdce. Řekli, že ho nemá. Bolí. Musí ho mít. Nikdo není bez srdce. Nikdo.

Zradil. Shořel. Srdce, domov. Všechno v plameni.

Srdce hoří. Nemá ho. Necítí.

Každou chvíli někdo klesl zasažen kletbou. Nevěděl kam se otočit dřív, kde se bránit.

Členů Fénixova Řádu bylo mnohem méně, než jich, ale věděli, že musí vyhrát.

Vedle něj klesl k zemi Snape.

Rozhlédl se kolem, aby viděl kdo vyslal kletbu.

Lupin.Ten vlkodlak. A také jeho bývalý učitel.

Vykročil rázným krokem k němu. Několik světelných záblesků.

Remus Lupin ležel na zemi s očima upřenýma na oblohu. Zračil se v nich strach a také bolest.

Náhle se před ním další postava. Postava dívky, kterou miloval, opustil a zradil...

„Rone.“ mluvila naléhavě. „Pořád ještě se můžeš vrátit. Nikdy není pozdě napravit chyby. Pojď a bojuj na naší straně!“

Vytáhl hůlku a byl připraven ji zabít. Najednou se však zarazil.

Podíval se do jejích očí a viděl tam lásku. Lásku k němu! Zradil jí. Zabil tolik lidí, ale ona ho stále milovala.

Místností proletěl zelený záblesk a Hermiona mu spadla do náruče.

Díval se do jejích bezedných, mrtvých očí. Ano. Byla v nich láska a pochopení.

Rozhlédl se kolem.

Harry bojující s Pánem Zla na život a na smrt. Nymfadora Tonksová metající po Belatrix jednu kletbu za druhou. Draco Malfoy stojící proti vlastnímu otci.

Přesto všechno byla už většina členů Řádu po smrti.

Znovu se podíval na dívku ve své náruči. Věřila mu.

S obrovskou bolestí v srdci se rozběhl napříč sálem. Skoro si přál, aby ho zasáhli, aby to už skončilo. To se však nestalo a tak se ocitl na kraji lesa s nevyléčitelnou ránou na duši.

Konečně pochopil co udělal. Zradil přátele, rodinu, lásku, ... Sebe.

Dým. Ve vzduchu je cítit. Skála. Oheň. Oheň očišťuje. Dým stoupá nahoru. Nahoru ke skále.

Oheň. Oheň v údolí. Letí. Přátelé, rodina, láska, kos, domov, srdce, ... Já.

Zradil jsem.

Oheň očišťuje...





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.