2.Setkání se Srncem

Harry pomalu vystoupil z letadla na pražském letišti. Prohrábl si novou, hnědou kštici a rozhlédl se okolo. Naproti němu stál v davu asi čtyřicetiletý chlapík s nakrátko ostříhanými, černými vlasy, které pomalu přepadávala plešatost. V jeho obličeji se zrcadlila nervozita a on zuřivě mával cedulkou na které bylo napsáno „Harry Potter“.

„To je kretén.“ ulevil si pro sebe Harry a zamířil k němu.

„Pan Potter?“ zeptal se ho chlápek, když k němu Harry došel.

„Teď už pan Derling. Pane?“ opověděl mu.

„Emílio Srnec. Toť jméno mé. Jsem ředitelem školy do které nastupujete pane Po…Derlingu“ představil se ředitel.

„Následujte mě Derlingu.“ dodal a vydal se ven z letiště.

Harry ho beze slov následoval. Vyšli z letištní haly a vydali se směrem do centra. Na břehu nějaké velké řeky se srnec zastavil a oslovil Harryho.

„Pane Derlingu, ještě jsem vás zapomněl seznámit s některými odlišnostmi od Bradavické  školy.“

„Tak do toho pane řediteli.“

Srnec vytáhl z oškubané bundy kterou měl na sobě nějaký rohlík a začal ho házet po kouscích doVltavy.

„Budete zařazen do koleje Rovnomír, přesněji do pátého ročníku.“ Srnec se odmlčel.

„Bez zařazování?“ podivil se Harry „A to jako budu ve třídě s patnáctiletými dětmi.“

„Říkal jsem vám, že naše škola se od té vaší liší.“ odpověděl mu klidným hlasem Srnec.

„Ceremonie zařazování se u nás vůbec neděje.“ vysvětloval. „My určujeme studenty do kolejí podle abecedy.“

Harry přikývl. Nechápal sice jak se to dá udělat podle abecedy, ale nechtěl vypadat jako blbec tak raději mlčel.

„Ještě k vašemu dotazu, že budete chodit s patnáctiletými dětmi.“ pokračoval „U nás se vyučuje šest let a do prvního ročníku vstupujete ve čtrnácti letech. To znamená, že budete chodit se svými soukmenovci.“ dokonči Srnec vysvětlování.

„Ještě nějaký dotaz pane Derlingu?“ zeptal se.

„Né pane.“ řekl Harry a oba se vydali znovu mlčky na cestu, až došli k soše chlapa na koňi. Zde se Srnec zastavil.

„Proč stojíme pane?“ zeptal se Harry, kterému nedělal dobře počet mudlů kolem něho.

Srnec se na něho podíval. „Dotkněte se jeho pravé nohy.“ nařídil Harrymu.

Mladý bystrozor bez odmlouvání přistoupil ke koňi, zavřel oči a dotkl se pravé novy toho divného chlapa co na něm seděl. Jen co se jeho kůže dotkla chladné sochy, pocítil známé škubnutí za pupíkem, které ho neslo pryč.

**

Když Harry otevřel oči už nestál na náměstí plném mudlů pod sochou, ale před bránou vyrobenou podle vůně s ibiškového dřeva, za kterou byl vidět obrovsky hrad, možná větší než Bradavice. Srnec vytrhl Harryho z jeho úžasu, když přistoupil k bráně, něco zašeptal a ta se s majestátním vrzáním otevřela.

Harry udělal pár kroků a rázem se ocitl na půdě školy.