4. KAPITOLA

NÁVŠTĚVÁ PŘÍČNÉ ULICE A CESTA DO BRADAVIC

Asi tak po pěti minutách (aspoň tak se mi to zdálo) se mě někdo snažil probudit, ale soudím, že mu to nešlo, tak se mnou začal třást. " Belo, vstávej, dělej, nebo to schytáš." Vylítla jsem takovou rychlostí, že jsem do svého buditele narazila a ten spadl na zem. Když jsem viděla svého bratra, která mě tak nešetrně tahal z postele rozpláclého na zemi, dostala jsem záchvat smíchu. " No, to je strašně vtipné, člověk chce abys neměla průšvih a ty ho klidně shazuješ na zadek. Pomoz mi nahoru!" zabručel Draco. " No, jo Dráčku!" Pomohla jsem mu a šla jsem do koupelny. Za sebou jsem slyšela vzteklý řev: " Už nikdy mi neříkej Dráčku, je ti to jasné!" Rychle jsem se osprchovala a oblekla a sletěla jsem dolů takovou rychlostí, že jsem málem přizabila dalšího z domácích skřítků. Když jsem konečně doběhla do pracovny, tak jsme se všichni pomocí letaxu dostali do Děravého kotle a pak honem na Příčnou. Když jsem se poprvé rozhlédla, zastavil se mi dech. Nikdy jsem neviděla hezčí ulici lemovanou krámky s barevnými výlohami. První jsme šli k Olivandrovi pro novou hůlku, sice jednu už mám, ale otec tvrdí, že Olivander dělá ty nejlepší hůlky na světě. Takže k mé staré hůlce, která má 12,5 palce a je z mahagonu a ocasní žíní z jednorožce, přibila nová hůlka z jasmínového dřeva a perem ptáka fénixe a má 13,5 palce. Pak jsme se vydali do krámku s oblečením k Madame Malkinové a tam jsem potkala první z Dracových spolužáku, kteří nejsou ze Zmijozelu. A dokonce s těmi nejznámějšími. Zrovna jsem si vybírala společenské hábity, když jsem zaslechla jak na někoho Draco naštvaně mluví: " Takhle s mojí matkou mluvit nebudeš, ty hnusný krvezrádče." Cisa ho uklidňovala: "No, tak Draco, uklidni se, drahý, ještě jednou na mě, nebo na někoho z mé rodiny namíříš hůlků Harry Pottere, tak skončíš stejně jako Sirius!" zamračila se na chlapce s černými neposednými vlasy a jizvou na čele Narcisa. " Myslíte, že se vás bojíme?" zeptal se zrzavý chlapec vedle něj, který za sebou držel dívku z hnědými vlnitými vlasy. " Wesley, uvědom si s kým mluvíš, měl by ses klanět a ta tvoje mudlovská kamarádka také."To už zněl Cisin hlas značně rozčileně, tak jsem vystoupila z regálů a všechny jsem je sjela povýšeným pohledem: " Ale, ale, koho pak to tady máme? Že by slavný Harry Potter a jeho přátelé. To jsou ty o kterých jsi mi Draco vyprávěl?" ušklíbla jsem se. " Ty musíš být Wesley, ano, už jsem o tobě a tvé rodině slyšela a samozřejmě bych tě poznala. Otrhaný hábit, rudé vlasy, pihatý obličej a tupý výraz. A ty musíš být ta mudlovská dívka Hermiona Grangerová, že?" Hodila jsem po ní znechucený pohled. Potter se toho chytil a drze mi řekl: " A kdo jsi jako ty? Jejich další smrtijedská kamarádka?" Paní Malkinová se z hrůzou podívala na Pottera. Já jsem se jen usmála : "Ne Pottere, to nejsem, ale měl by sis dávat pozor, koho urážíš. Jsem Anabela Malfoy - Black, dcera Luciuse Malfoye a Belatrix Lestrangové. Ach ano, dozvěděla jsem se, že ti moje matka nedávno zabila kmotra, upřímnou soustrast." uvědomila jsem si, že jsem ťala do živého, protože on na mě jen šokovaně zíral, ale nikdo nebude urážet mou rodinu. Dál už si ho nevšímali, otočili se zády, zaplatili a odešly. Když nakoupili všechno ostatní, odjeli domů na Malfoy Manor. Anabelu provedla skřítka Melisa domem, navečeřeli se a šli spát. Zítra jí přece čeká velký den. Pojede do Bradavic!

Ráno nemuseli vstávat nijak brzy, protože měli všechno zabalené. Použili letax a dostali se na nástupiště 9 a 3/4 a začali se loučit. Narcisa jim připomněla naposledy, jak se mají chovat a Lucius jí řekl, ať svému bratrovi pomáhá. A tak nastoupili se svými zavazadli (kterých bylo poměrně dost) do Bradavického Expresu.

Našli si kupé tam, kde seděli vždy výhradně Zmijozelští a všichni jsme se posadili. Byla jsem v kupé s Dracem, Crabem, Goylem, Parkinskovou a Zabinim. Jediný Zabini byl aspon trosku normální a dalo se s ním mluvit. Zjistila jaké učitele mají, jací jsou a zjistila i pár pikantností na ostatní studenty. Také jim bylo oznámeno, že s nimi ve vlaku cestuje nový učitel obrany proti černé magii, Christian Balens. Měla jsem obrovský hlad, tak jsem netrpělivě čekala na jídelní vozík a pak jsem toho nakoupila tolik, že bych to nesnědla ani za rok. Nejsem však lakomá, tak jsem se podělila s ostatními. Pak jsme se sli na chvíli projít a už byl čas vystupovat. Převlékli jsme se do hábitů a vystoupili jsme z vlaku. Bradavický hajný se mě ptal, jestli chci jet s prváky po jezeře nebo v kočárech. Drako říkal, ať jedu s prváky, tak jsem ho poslechla a musím přiznat, že jsem si to užila.

Jakmile jsme dojeli, ujala se nás profesorka Mgonagalová, o které jsem hodně slyšela a začalo zařazování. Když vyslovili moje jméno doslova jsem ztuhla. Přinutila jsem se ovládnout a došla jsem ke stoličce, na které byl moudrý klobouk. Profesorka mi ho nasadila a ten vykříkl:" ZMIJOZEL!"

Nebudu vám lhát, byla jsem velice potěšëná a jak jsem viděla tak Draco také. Neudělala jsem rodině ostudu, výborně.

Ozvalo se: "Ehm, Ehm" , a Brumbál začal s projevem. Takové ty žvásty, na které jsem byla zvyklá i v Americe, co a jak, kam nechodit atd..Pak uvítal nového profesora a začala hostina. Pri té se mi podařilo nepozorovaně pohlédnout k profesorskému stolu a na všechny se podívat. Najednou se mé oči střetly s černými, které patřili člověku, který mě jako první člověk v mém novém životě v Anglii nejvíc zaujal. Byl to profesor Severus Snape, který učil lektvary. Jsem na jednu z jeho hodin velice zvědavá. Pak už Brumbál zavelel spát a my jsme šli do Zmijozelské společenské místnosti. Náštěstí mě nikdo neobtěžoval a dokonce jsem měla, stejně jako Draco, ložnici sama pro sebe. První, co jsem udělala, bylo, že jsem vylepila rodokmen Blacků, jak mi nařídila matka a pak už jsem šla plná zážitků spát.