Od příštího dne jsem začala Malfoye ignorovat. Ze začátku mi přicházely pořád nějaké dopisy, ale po týdnu přistoupil na tohle „řešení“ a začal mě ignorovat taky. Pořád jsem měla v sobě takového červíčka, co mi to pořád připomínal, ale když jsem byla dostatečně zabavená, vůbec jsem na to nemyslela. Stala se ze mě tedy pilná žačka a když byla Hermiona občas naštvaná nebo neměla čas, kontrolovala jsem Harrymu a Ronovi úkoly já. Toho podivného „červíka“ se mi ale podařilo zabít navždy hned dva týdny po naší schůzce s Malfoyem.

Ve čtvrtek jsem se pozdě večer vracela z knihovny, v náruči plno knih a hotových úkolů. Byla jsem tak zamyšlená nad dvanácti způsoby užití dračí krve, že jsem omylem zahnula o jednu chodbu dřív než jsem měla. Zvednula jsem hlavu a všimla si osamělé dvojice. Byl to Malfoy s nějakou blondýnou a líbali se, zřejmě si mě ani nevšimli. Usmála jsem se a ten divný pocit, který mě posledních čtrnáct dní sžíral, nadobro zmizel. Pomalu a co nejtišeji jsem vycouvala z chodby a na rtech měla pořád úsměv.

„co ti dneska tak zvedlo náladu?“podivil se Ron, který seděl s Harrym u stolku, když jsem vešla do společenské místnosti. „Že by ten krásný domácí úkol z přeměňování a nebo snad dvě stopy dlouhé pojednání pro Snapea?“neodpustil si ještě poznámku.

„Ne,“ usmála jsem se, „spíš to pojednání o dvanácti způsobech užití dračí krve z lektvarů navíc a podrobný popis postavení planet v příštím úplňku z astronomie.“

Oba kluci se zatvářili, jako by právě spolkli citron. Bylo jasné, že na to zapomněli.

No, víš,“ začal se z toho vykrucovat Harry, „my jsme na tom fakt dlouho pracovali, ale nějak se nám to nechce dařit, viď Rone?“dodal a Ron jen přikývl. „Tak nás tak napadlo, jestli bys nám alespoň dneska nedala ten úkol opsat.“

„Nevim, nevim,“zakroutila jsem smutně hlavou a pak pobaveně dodala, „když jinak nedátr, tak teda jo.“

Chvíli jsem se potom přehrabovala v pergamenech, které jsem držela v ruce a pak jsem jim oba úkoly hodila na stůl. Mezitím co si Harry s Ronem opisovali úkol, posadila jsem se do pohodlného křesla, vytáhla jsem si jednu knihu, kterou jsem si půjčila v knihovně a začala jsem si číst.

Začala jsem si naplno užívat života mezi bradavickými zdmi a úplně jsem zapomínala, že sem vlastně nepatřím. Nejvíc mou změnu asi vnímali profesoři, protože já narozdíl od ostatních brala učení jako zábavu. Když mi omylem ukápla troška správně umíchaného zmenšovacího lektvaru profesoru Snapeovi na nohu, bylo opravdu zábavné pozorovat ho, jak pajdá na dětské nožičce, sice jsem potom musela uklízet učebnu ale stálo to za to. Jinak jsem si vedla v předmětech celkem dobře.

V neděli ráno jsem se probudila hodně brzy, sešla jsem tedy do společenské místnosti, abych nikoho nerušila. K mému velkému překvapení už tam byla Hermiona. Seděla nad nějakou knihou, když jsem vešla, zvedla hlavu.

„Áhoj,“ zívla, „snažím se tu najít něco o tom lektvaru zapomnění, kvůli tomu eseji pro Snapea. Ale nemůžu to najít.“

Zkoumavě jsem se podívala na knihu, kterou držela a potom jsem jen řekla: „No, když to hledáš v Kouzelní tvorové tichomoří  , tak se ti ani nedivím, že to nemůžeš najít,“ usmála jsem se a podívala jsem se na stoleček, kde jsem si včera nechala knihu, z které jsem celý esej vypracovala, byla tam, mlčky jsem jí podala Hermioně. Ta se jen podívala na název něco zamumlala a zavřela oči.

„Hele, spala si vůbec?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„No, já,“ začala Hermiona, „jo......ale....ne...nespala. Nemohla jsem nějak spát a do tří jsem se jen tak povalovala v posteli, tak jsem vstala, že se půjdu učit a když na mě začala padat únava, tak už bylo ráno a chtěla jsem klukům alespoň říct, aby mě už nečekali, tak jsem tu,“ potom zívla a oči se jí začaly zavírat.

„Víš, co?“ drbla jsem do ní. „Já to klukům řeknu, ale ty už běž spát.“

„Dík,“ vypravila ze sebe Hermiona a pomalu vyšla do schodů k dívčím ložnicím.

Kdybych to Hermioně neslíbila, tak bych asi už šla na snídani. Otevřela jsem si nějakou knihu a začala jsem si číst. Asi za půl hodiny jsem uslyšela dupání na schodech..

„Ahoj, Katie,“ řekla Ron.

„Ahoj,“ odpověděla jsem aniž bych zvedla hlavu od knížky, „mám vám od Hermiony vyřídit, ať na ní nečekáte,“ potom jsem jim stručně přiblížila situaci, kluci se na sebe jen významně podívali, zřejmě mi Hermiona neřekla všechno.

„Tak to teda jdem na snídani, ne?“ řekl Harry. „Jdeš s náma, Katie?“

„Jasně,“ řekla jsem a odložila jsem knihu.

Na snídani mi Harry řekl, že má trénink, tak jestli nechci taky přijít. Samozřejmě jsem souhlasila.

Za hodinu už jsem seděla s Ronem na tribuně a trénink byl v plném proudu. Ke konci tréninku mě něco napadlo. Když trénink skončil, odtáhla jsem Harryho stranou.

„Mohla bych se taky proletět?“ vyhrkla jsem plná očekávání.

„No, ty to neumíš, viď?“ zeptal se mě Harry a já zakroutila hlavou. „No základ ti vysvětlim, ale pak už je to na tobě.“

Celá šťastná jsem poslouchala Harryho instrukce, ale když jsem si sedla na koště, cítila jsem se, jako bych to uměla odjakživa. Vylétla jsem do vzduchu a obkroužila několik kol. Pak jsem se podívala na Harryho, co tomu říká.

„Pozor, Katie!“ zavolal.

Rychle jsem se podívala před sebe, byla tam tribuna. Jen tak tak jsem to vytočila, ale při otočce jsem sklouzla z koštěte.

Otevřela jsem oči, ležela jsem zřejmě v nějaké nemocnici, nejhorší bylo, že za oknem byly vysoké budovy, které jsem moc dobře znala, byla jsem zpět ve „světě mudlů“. Sotva jsem se pohnula, přiběhla zdravotní sestřička a pak odběhla pryč. Za chvíli přišli moji rodiče.

„Holčičko moje,“ vyjekla máma, „ty ses probudila!“

„Mami,“ začala jsem, „z čeho jsem se měla probudit?“

„Holčičko, byla jsi v kómatu,“ usmála se překvapeně máma.

„Promiňte,“ ozvala se zdravotní sestřička, „ale to děvče potřebuje klid, budete muset jít.“

„Dobře,“ odpověděl táta a pak se na mě otočil, „koukej co pro tebe máme,“ řekl a podal mi nějakou knížku, „tak ahoj.“ Potom oba odešli a sestřička po chvíli taky.

Podívala jsem se na tu knihu.

Byl to pátý díl. Strčila jsem ho pod polštář a otočila se na druhý bok. Po tváři mi začaly téct slzy. Věděla jsem, že se do mého vysněného světa už nikdy nevrátím. Najednou jsem všechno v „tomhle světě“ nenáviděla. Nakonec jsem vytáhla a začala číst. Tohle byl můj svět.