Zem byla vlhká a studená. Nevadilo mu to. Zvykl si. Bylo už pozdě, tma pohlcovala vše. Jediným světlem byly plamínky svíček, které stály všude kolem.

  Klečel na zemi, kde to dobře znal, opíral se o hůl a vzpomínal. Přesně si vybavoval den, kdy se s ní loučil. Tenkrát si myslel, že ji vidí naposled. Odešel. Musel porazit Pána zla. Voldemort byl už moc dlouho hrozbou pro celý svět. Chtěl ho konečně zničit i za cenu vlastního života, aby ostatní mohli v klidu žít. Pamatoval si všechna kouzla co použil, všechny kouzla, která na něj vyslal protivník. Celá událost se mu vybavovala do posledního detailu.

  Zvítězil  a zachránil svět. Vyhrál a přežil. V tu chvíli skončila dlouhá část jeho života.

  Vrátil se k ní, protože ona čekala. Věřila, že se jí vrátí…doufala v to.

  Často se mu v mysli vracela chvíle, kdy stál před oltářem a pozoroval ji jak s úsměvem, v bílých šatech kráčí k němu, vstříc společnému životu.

  Miloval ji. Prožil s ní krásná léta, ale přišlo něco co nikdo nečekal. Rakovina mu ji pomalu brala. Ona se, ale přesto smála. Užívala si života dokud mohla, nikomu nedovolila trápit se tím co bude.

  Starému muži z očí stékaly slzy, ruce se mu klepaly, tak že mu málem spadla hůl. Místo uhelnaté černých vlasů měl šedivé a prořídlé, jizva na čele zmizela. Zmizela stejně jako jeho sláva Harryho Pottera.

  Připadalo mu to jako včera, kdy se s ní seznámil. Stále na rtech cítil jejich první polibek. Tu nádhernou chvíli si chtěl v mysli zachovat na vždycky, ale už je to pryč. Víc než spoustu let….

  Místo šťastných chvílí sní, tady denně klečel a plakal, nemohl se smířit s tím, že je pryč. Ale teď už konečně pochopil, že čas nevrátí. Pochopil, že bůh si k sobě jednou povolá každého. Přesto mu srdce pukalo žalem.

  Ničím se neprovinila…… Starci pomalu stékaly další a další slzy.

 Slzy splývaly s deštěm.

  Stařec cítil, že přichází jeho chvíle. Věděl to. Už dávno čekala, kdy si pro něj smrt přijde, ale ona stále nešla. Dlouho ho nechala trápit se.

  Harry si lehl na hrob své lásky a než zavřel oči, zašeptal: „ Miluji tě Mio.“

  Jeho víčka klesla k sobe. Oči už nikdy neotevřel.

  Déšť smyl slzy, vítr odfoukl vzpomínky…život  přichází a život odchází.