Pád z výšky ho probral. Draco pomalu otevřel oči a snažil se urovnat si myšlenky. Poslední věc, kterou si dokázal vybavit byl Snapeův pohrdavý úšklebek a ta krutá bolest, ochromující a nesnesitelná. Překvapeně si uvědomil, že už jí necítí a úlevně si oddychl. I po černých hábitech, které ho obklopovaly, jako by se slehla zem. Po chvíli se s vypětím posledních sil postavil a rozhlédl se kolem.

Vůbec to tu nepoznával a ani nevěděl, jak se sem dostal. Snad...Přenesl jsem se? V bezvědomí? To těžko. Nechápal to, ale bylo mu to jedno. Byl rád, že je daleko od všech rozezlených Smrtijedů se Snapem v čele a to mu prozatím stačilo.

Ozvaly se za ním nějaké kroky. Otočil se a spatřil postaršího, značně podroušeného mudlu, který s ním chtěl zřejmě zapřést srdečný rozhovor, ačkoli sám sotva stál na nohou.

"Mladý pane, co tu děláte v tak pozdních hodinách a sám? Jak se tak na vás dívám, nepotřebujete pomoct? Vypadáte tak nějak ... " podnapilý muž zíral na Dracovy potrhané (byť mudlovské) svršky s neskrývaným údivem.

Jindy by mu byl Draco schopen podat takovou odpověď, na kterou by stařík hned tak nezapomněl, ale dnes už byl poněkud unaven. Spražil ho pouze nepříjemným pohledem a pomyslel si něco o neskutečnosti toho, co jsou ze sebe ti mudlové schopni udělat. Pak mu ale hlavou bleskl nápad.

"Mohl byste mi říct, kde tady seženu nocleh, ubytování, nebo tak něco?" snažil se o alespoň trochu zdvořilý tón.

Opilý stařík se stále neměl k odpovědi a jen tupě zíral na blonďatého přespolního.

Dracovi docházela trpělivost. Byl opravdu hodně vysílený a hrozilo, že na něj každou chvílí přijdou znovu mdloby. Toužil jen po nerušeném spánku, aby mohl načerpat tolik potřebné síly a nic jiného ho teď nezajímalo.

"Jako místo, kde bych mohl přespat," prohlásil důrazně a veškerá snaha o zdvořilost byla tatam.

Upřel na starce ocelově modré oči, které držel otevřené už jen silou vůle a pokusil se o Nitrozpyt. Nepodařilo se mu do mysli toho směšného dědka ani nahlédnout, natož v ní najít požadovanou informaci. Sotva se mu dařilo držet při vědomí sebe sama, a tak pro něj bylo v tuto chvíli zhola nemožné dobývat se do myšlenek druhého člověka.

"Místo, kdy by jste mohl přespat?" dovtípil se konečně zaražený mudla.

"Zkuste se zeptat u mladý Wyattový, bydlí támhle na konci ulice. Má velkej dům, to víte no, a čas od času pronajme někomu pokoj, teda když je zájem." vyravil ze sebe konečně a mával rukou ve vzduchopráznu, což narušilo jeho beztak chatrnou stabilitu.

"Nashledanou," zavrčel Draco, zanechal za sebou vrávorajícího starce, který si nesrozumitelně žbrblal něco o svých mladých létech, a vydal se směrem k "mladý Wayttový" .