James byl v Brumbálově pracovně několikrát a zjistil, že se za tu dobu vůbec nezměnila. Ředitel ho vyzval, ať si sedne.

„Jamesi, asi jak předpokládám, ses sem dostal z minulosti, je to tak?“ Dvanácterák přikývl.

„Řekni mi prosím naprosto přesně, jak k tomu došlo,“ požádal ho Brumbál.

„No, jel jsem zrovna na prázdniny z Bradavic. Na chodbě jsem se se Siriem pustil do Sra – teda do Snapea. No, pak mě trefil nějakou kletbou a já se zničehonic ocitl ve vlaku. Jenže nikdo tam nebyl. Hledal jsem kamarády, ale pak mi ta ženská, co prodává občerstvení, řekla, že je rok 1993 a já jsem po smrti,“ vylíčil James.

„Řekl jsi jí své pravé jméno?“ zajímal se Albus Brumbál.

„Jo, myslela si, že jsem se praštil do hlavy,“ ušklíbl se James.

„Dobrá. Jamesi, upřímně netuším, jak ses sem mohl dostat, ani jak tě vrátit. Než na to přijdu, budeš tady studovat. Do kterého ročníku bys měl teď jít?“

„Šestého,“ odpověděl.

„Hmm, dobře. Ovšem dám tě do ložnic pátého ročníku. V šestém je plno. Je tam pět žáků a ještě dva na výměnném pobytu. Doufám, že ti to nevadí,“ řekl Brumbál. James s jeho návrhem souhlasil. Netušil, že Albus tak učinil i z jiného důvodu. Pátý ročník v Nebelvíru studovala Weasleyovic dvojčata.

„A měl bys vědět jednu věc. Nyní na této škole třetím rokem studuje tvůj syn. Harry Potter.“

„Já mám syna?“ vypískl James překvapeně.

„Ano,“ usmál se Brumbál, „Po škole ses oženil s Lily Evansovou a měli jste syna Harryho.“ To Jamesovi připomnělo otázku, která ho celou dobu svrběla na jazyku.

„Pane, je pravda, že jsem v této době mr...tvý?“

„Bohužel. Neměl bych ti prozrazovat, co se stane, ale tohle musíš vědět. O lordu Vodemortu už jsi ve své době něco zaslechl?“ ptal se ho Brumbál. James přikývl.

„Když jsi dostudoval, dostal se k moci. Byly to drsné časy. Já a Fénixův řád, kde jsi s Lily taky patřil, proti němu bojoval. Pak ...tohle nesmíš nikomu říct, je to přísně tajné. Vím o tom jenom já. Slib mi, že to nikomu nepovíš! Ani Harrymu! On o tom taky neví! Nebylo by moudré mu to teď prozrazovat!“ James to odkýval. Zdálo se mu, že to dělá častěji, než mluví. „Byla pronesena věštba. Týkala se Voldemorta a jistého dítěte, které mělo být tím, kdo ho svrhne. Voldemort si v podstatě za to dítě zvolil tvého syna.“

„Mého?“ skočil mu do řeči Potter.

„Ano. Nemusel jím být. Ale Voldemort po něm a tobě a Lily začal pátrat. Ukryli jsme vás na bezpečném místě. Ochránili jsme vás Fideliovým zaklínadlem. Přesto se lordu Voldemortovi podařilo vás najít. Tu noc jsi ty i Lily přišli o život. Ale váš syn ne. Když totiž Lily zemřela, dala mu tak věčnou ochranu. Kouzlo, které předtím zabilo všechny, na které bylo použito, přežil. Díky tomu se tvůj syn Harry Potter stal slavným. Máš výjimečného syna. Svou odvahu a chrabrost prokázal i vícekrát,“ shrnul Albus Brumbál.

„Páni,“ vydechl James. „Já...nevím, co říct. Takže můj syn vyrůstal bez nás?“

„Bohužel. Zemřeli jste, když mu byl jeden rok. Postarali se o něj Lilyini příbuzní.“

„Ale teď budu s ním!“

„Jamesi, ty nikomu nesmíš říct – ani svému synovi – že jsi James Potter. Ani profesorský sbor se to nedozví. Musíš si změnit jméno,“ upozornil Dvanácteráka ředitel.

„Ach jo, to se dalo čekat. Přesto s ním mohu být pod záminkou přátelství...“ napadlo ho.

„Vtom ti nikdo nebrání. Potřebuješ čas na vymyšlení jména?“

„Ne. Mám to. Budu Prongs,“ zazubil se. Jeho vlastní přezdívka.

„Dobrá a křestní jméno? James být nemůžeš, je to druhé jméno tvého syna,“ znovu jej upozornil Brumbál.

„Hmm, co Sirius? Po mém nejlepším kamarádovi? Žije vůbec?“ Ponenáhlu vypadal Brumbál ustaraně.

„Ano žije. Jenže nebylo by moudré se jmenovat po něm.“

„Proč?“ nechápal James.

„Říkal jsem, že jste byli chráněni Fideliovým zaklínadlem. To uzavřete své tajemství do jisté osoby takzvaného Strážce tajemství. Pokud tento Strážce sám dobrovolně neprozradí vaše tajemství, nikdo se nic nedoví. A ten váš to prozradil. Lordu Voldemortovi. Byl zrádce.“

„Kdo byl tedy Strážcem tajemství?“ zeptal se se zatajeným dechem Dvanácterák.

„Sirius Black,“ odpověděl lítostivě ředitel.

„Bohužel to není všechno. Když vás Voldemort zabil, vydal se Peter Pettigrew Siriuse hledat. Byl na něj ale příliš krátký. Black ho zabil i s půlkou ulice. Zavřeli jej do Azkabanu.“

„Dobře mu tak! Zrádce! Ten zrádnej hajzl!“ zanadával si James. Jak jim to mohl udělat?

„Bohužel Sirius Black toto léto z vězení utekl,“ pokračoval smutně Albus.

„Co?“ vyjekl James. Ani si neuvědomil, že již nesedí.

„Ano. A myslím, že chce zabít tvého syna.“ James se znovu posadil. Sirius, jeho nejlepší přítel jej a všechny Poberty zradil. Mohl za jeho smrt a smrt Lily a Petera. A teď šel po jeho synovi!

„To mu nedovolím!“ zahřměl až sebou někteří portrétovaní kouzelníci škubli.

„Klid, Jamesi, mozkomorové už ho dopadnou,“ klidnil Brumbál Pottera. Chvíli ani jeden nic neříkal. Jamesovi se chtělo brečet, on, Lilyan, Petr jsou mrtví. Sirius zradil. A Harry jeho syn je v ohrožení života.

„Dobře. Budu mlčet. Dám na Harryho pozor to se spolehněte. Budu Patrick. Po dědečkovi. Patrick Prongs,“ vrátil se k původnímu tématu Potter. Hlas měl poněkud drsný. V duchu se zapřísáhl, že Siriuse najde a pomstí milovanou Lily a Petera Pettigrewa.

„Možná tě potěší, že tento rok má na starost Obranu proti černé magii tvůj přítel Remus Lupin,“ povzbudil jej ředitel.

„Jo, zahlíd jsem ho. Jak se mu daří?“ zajímal se James když trochu pookřál.

„Vlkodlaci mají těžký život. Tvá a Petrova smrt a Blackova zrada mu v podstatě zničili život. Je nesmírně šťasten z nové pracovní příležitosti. Moc jich neměl,“ objasnil Albus.

„Chudák. Škoda, že mu nemůžu říct, že jsem tady,“ posmutněl Dvanácterák. Aby ne. Náměsíčník mu jediný zbyl.

„Ještě něco Patricku,“ oslovil ho jeho novým jménem, „tvůj syn je ti až příliš podobný na to, aby sis nechal svou vizáž. Musím tě tedy požádat, abys s tím něco udělal.“

„Jak?“ odtušil James.

„Jak chceš hlavně něco udělej s vlasy a brýlemi. Řeknu ti potřebné zaklínadlo. Sice jste se ho ještě neučili, ale co jsi pamatuji byl jsi tím nejlepším žákem na škole takže to pro tebe jistě nebude problém,“ zněla Brumbálova odpověď.

„Nechám ti koupit učebnice a všechno co potřebuješ. Jistě sebou nemáš svoje věci,“ dodal ještě ředitel.

„No jo. Děkuji vám. Mohu  ještě vědět heslo na kolej?“

Když o pět minut později James Potter odcházel z ředitelny, pomyslel si, že by to nakonec nemuselo být nejhorší. Sice se ještě nevyrovnal se vším co mu řekl Brumbál, ale moc se těšil na Remuse a především Harryho Pottera. Svého syna.