Snape se procházel po sklepení. Nemohl usnout. Pořád musel myslet na tu událost z dnešního dopoledne.

Jak jen mohl! Jak si to jen mohl ten zpropadený Potter dovolit! Jak mě mohla tak nehorázně zesměšnit před Nebelvírskými a co více, i Zmijozelskými studenty! Ale to mu nedaruju! Zítra si odpyká ten nejhorší školní trest v jeho životě! Však já mu to tady spočítám, holoubkovi. Však já mu ještě přistřihnu křidélka...

Druhého dne ráno se Harry připlazil na snídani. Samozřejmě zaspal.

"Harry," začala na něj hned po ránu žvatlat Hermiona. "To co si včera udělal Snapeovi.. Tos opravdu přehnal! "

Prosím tě, Hermiono," osopil se na ní Ron. "Podívej se jak Harry vypadá, to ho musíš otravovat hned po ránu?"

Hermiona uraženě položila příbor a s nosem nahoru odkráčela do neznáma.

Harry si protřel oči a nandal si na talíř chléb se salámem.

"Ty Rone, myslíš si to samé, co Hermiona, že ano? Vidím to na tobě."

"Ano Harry, máš pravdu. Myslím si to samé, co Hermiona. Ale chtěl jsem, aby ti po ránu dala pokoj. Stačí že máme hned po snídani dvouhodinovku hodinu lektvarů, kde ti to Snape pěkně spočítá."

"Jo, já vím. Ale včera... Prostě jsem se nemohl udržet... Já, já musel sem to udělat..."