Snape seděl ve svém kabinetu a i po odchodu slečny Grangerové dál popisoval etikety. Přemýšlel, proč ji propustil tak brzo. Asi proto, že mu jí bylo líto.

'Líto? Jak mi jí může být líto? Je to přece nesnesitelná, nebelvírská šprtka. Ale roztomilá… ne není roztomilá, je nesnesitelná. I když…'

Severus byl plný různorodých citů, které se nechtěly smířit.

'Ne! Není roztomilá, je to jen nebelvírská, nesnesitelná, mudlovská šprtka ze sedmého ročníku. Jak jsem o ní mohl přemýšlet jako o roztomilé? Někdo na mě musel seslat Imperius. Bylo by absurdní, kdyby se mi líbila nějaká studentka.'
S touto poslední myšlenkou se přestal zaobírat tím, jestli je Hermiona roztomilá nebo nesnesitelná, a pokračoval v etiketách.

***

Hermiona po cestě do nebelvírské věže uvažovala nad příčinou změny ve Snapeově chování. Bylo nemožné, že by ta příčina byla ona. Za prvé, i když byla plnoletá, pořád zůstávala jeho studentkou, a za druhé, celých šest a půl roku ji nesnášel a v nejlepším jí říkal nesnesitelná šprtka. Ne, to opravdu nemohla být ona. Zastyděla se, že o tom takhle vůbec přemýšlí.

"Heslo?" zeptala se Buclatá dáma, když k ní Hermiona došla.

"Čistá voda," opáčila a Buclatá dáma se vyklonila, aby mohla projít. Hermiona zamířila k osamocenému Harrymu, který se lopotil s úkolem na přeměňování.

"Ahoj Harry, kde je Ron?" pozdravila ho.

"Ahoj, nejspíš někde s Parvati. V noci je to prý nejromantičtější."

"S Parvati? Ron s ní chodí?" Hermiona nadzvedla jedno obočí.

"Zatím ne," ušklíbl se Harry.

“A jaký byl trest se Snapem?”

"Docela dobrý. Pustil mě, když jsem to měla napsané pětkrát. Vůbec nechápu proč, vždycky jsem si myslela, že se všechny studenty, hlavně ty z Nebelvíru, snaží co nejvíc vydusit."

"Taky že jo. Třeba už chtěl jít spát a ty jsi psala moc pomalu," uchechtl se Harry a pokračoval v domácím úkolu.

"Asi jo," přikývla Hermiona. Tahle myšlenka byla přijatelná.

***

Na další hodině lektvarů připravoval sedmý ročník další Dračí lektvar. Snape to odůvodnil tím, že posledně ho většina nezvládla. Před tím, než začali, jim rozdal oznámkované domácí úkoly. Hermiona dostala 9 bodů z 10. Snape si vždycky našel nějakou pitomou chybu, kterou si nějakým způsobem vymyslel. Teď ale nemusel, záminkou byl ten nešťastný chybějící podpis. Hermiona se zamračila a začala se plně soustředit na přípravu lektvaru. Ale Snape urážející Nevilla a kráčející po třídě, ji znervózňoval. Brzo udělala chybu - místo jednoho scvrklofíku přidala dva. Lektvar dostal okamžitě místo světle modré barvy sytě růžovou.

Hermionu orosil pot, snažila se to nějak napravit, ale tím to akorát tak zhoršovala. Najednou byl neonově žlutý.

"Slečno Grangerová," vynořil se za ní Snape jako duch. "Přestaňte zmatkovat, ten lektvar už nenapravíte. Překvapujete mne. Už podruhé v jednom týdnu jste zkazila stejný lektvar. Jak to děláte?" zeptal se se sarkastickým úšklebkem a mávnutím hůlky nechal lektvar zmizet. Hermiona celá zbledla a neurčitě zamumlala omluvu.

"Mám dojem," pokračoval Snape stojící nad Hermionou jako netopýr, "že si nejspíš dopíšete ten trest z minula. A to dnes, v šest hodin, v mém kabinetu. Budu se těšit," dodal posměšně a odkráčel za katedru.

"Ti, co lektvar mají hotový a v tekutém stavu…"

Snape se podíval směrem k Nevillovi, který svůj lektvar nemohl už ani vyškrábat z kotlíku - leda že by použil sbíječku.

"…odlijí vzorek do lahvičky, označí ji svým jménem a odevzdají."

Hermiona si smutně zabalila své věci. Nemohla uvěřit, že už zase půjde do toho strašného kabinetu se zavařenými slizkými potvorami v policích. Kdyby tam aspoň nebyl Snape, který na ni neustále přiblble koukal…

***

Jako minule Hermiona vyrazila pár minut před šestou. Harry s Ronem jí popřáli štěstí - prý ho bude potřebovat. Ke sklepení dorazila celá udýchaná pět minut po šesté. Cestou ji zdržel Protiva, který zamkl dveře od chodby do sklepení a požadoval tajné heslo. Naštěstí šel kolem Krvavý Baron a Protivu vyhnal.

"Jdete pozdě!" ozvalo se zpoza dveří, když Hermiona zaklepala.

"Dobrý večer profesore, omlouvám se, ale Protiv-"

Snape ji přerušil.

"To mne nezajímá, strhávám Nebelvíru pět bodů," oznámil jí ledovým hlasem, zatímco zalíval nějakou slizkou obludku jasně fialovým lektvarem. Hermiona na to vrhla znechucený pohled. Bohužel to viděl Snape.

"Ještě jeden takový pohled a nechám vás to dodělat. Tady máte ten trest z minula, dopíšete to aspoň pětkrát," podal jí pergamen popsaný jejím písmem. Hermiona se posadila na druhou stranu stolu, takže měla možnost prohlédnout si ten hnus z větší blízkosti. Snape přelil zbytek fialového láku do sklenice, zazátkoval ji, pronesl nějaké zaklínadlo a poklepal na ní hůlkou. Potom se zvednul, začal přecházet po místnosti a zkoušet, kde by se nejvíc vyjímala. Rozhodl se, že jí dá na polici zrovna vedle Hermiony. Kousek od police poodstoupil a díval se na tu "krásu". Díky tomu stál za Hermioninou židlí. Podíval se jí přes rameno a sledoval, jak pracuje.
Do nosu ho udeřila zvláštní vůně. Přesto kolik znal rostlin díky svému oboru, ji nedokázal identifikovat. Hermioně přeběhl po zádech mráz a znervózněla. Neměla ráda, když jí někdo stál za zády. Už už chtěla Snapeovi něco říct, ten se ale otočil a přešel ke svému stolu. Sedl si a pozoroval jak je nervózní.

"Už to máte?" vyštěkl na ni asi po hodině, ale trochu víc než chtěl, takže leknutím nadskočila.

"A-a-ano, zbývá mi dopsat po-poslední solo- teda slovo," vykoktala ze sebe poněkud vyplašená Hermiona. Takový výpad opravdu nečekala. Dopsala a podala pergamen Snapeovi. Když si ho od ní bral, letmo se dotkl její ruky. Hermionu překvapila jeho nečekaně teplá ruka. Podívala se na něj, čekala nějaké další pokyny.

"Můžete jít."

Hermiona si rychle sbalila pero a snažila se co nejrychleji odejít. Už toho měla pro dnešek dost. Ve dveřích se ještě otočila, že popřeje profesorovi dobrou noc.

Plesk!

Zakopla. O práh. Rozplácla se jak dlouhá, tak široká. Snape k ní přiskočil a v koutcích mu cukalo. Podal Hermioně ruku a pomohl jí na nohy. Postavila se a zjistila, že se ocitla těsně u Snapea.
Zrudla.
On ucítil zase tu zvláštní vůni, kterou nedokázal k ničemu přirovnat a podíval se na rozpačitou Hermionu, kterou pořád držel za ruku. Když si to uvědomil, okamžitě jí pustil a odskočil o metr dozadu. Rudá Hermiona zakoktala něco ve smyslu 'pardon a do-dobrou noc' a chystala se odejít.

"Zvláštně voníte. Co to je?" zeptal se.

Hermiona strnula. 'Na co se to ptal?'

"To je meduňka, pane profesore," odpověděla a nechala stát Severuse Snapea ve své pracovně samotného.