Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Moony? Já říkal, že jsme prokletý od Rael
[Komentáře - 6] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Stál nad hrobem,
v ruce strhaný sedmikrásky-
pro pláč neviděl,
vzpomínal…

Tvůj smích, náruč a dlaň
-vzpomínám.
"Ahoj Remusi,
zas tu jsi?"
Povzbudivě-
mluví za mě.
slova a činy-
"Nechoď ke mně!"
Hojící ruka beze zbraní -
úpěnlivě: "To se spraví!"
"Já vím" -
bolestivě.
"Rozhlížíš se,"
konstatuje.
- Svítá!
Slunce … Vyjdi za mě…
"Ne!Jdi pryč,"
křičím
"nechoď blíž!"
"Máš strach?"
"Nech mě být!"
Šeptám…
… Chcem věřit na zázrak…
"Jdi" - padá mi ruka,
už posté.
Oči vlka-
střetneme se.
"Je zima, pojď."
Nechci ho poslechnout.
- Podívej,
postav se, nepadej -
opři se - jsem tu…
První paprsky pronikají tmou
"Hřeješ…"
šeptají - koho probudí
a koho zaklejou?
Hladí mě na duši,
chci uniknout.
To se nesluší,
nesmíš odmítnout!
Pozvání do světa svých…

"Moony," prosí -
Sírius a jeho psí oči.
"Neměl bys tu být."
"Nemám kam jinam jít!"
- Sám- úděl vlků,
naše prokletí…
Vzpomínáš
omšelý samotář…
Vlk,
nic necítí.
"A co my?"
vyčítavě
"poslechni."
"Proč?"
vzhlížím,
ruce na prsou křížím
- odmítavě
"Proč to říkáš?
Reme, koukni na mě.
Zas bude dobře."

Slova a závrať,
stesk -
zapomenout chceš.
…Otevírá se nám les,
stahují se vlci,
tak se střež!
Natáhni ruku
- nepřestávej!
Stoupej vzhůru
- klopýtneš
nahoru a dolů…
Vstávej!
Každá náruč pomine,
odtáhne se -
zchladne…Zabije.
Jsme vlčí děti-
už tě neznám
jsme vlčí děti
tvoje jméno?
jsme vlčí děti
-odpuštěno.
Neměl by ses toulat lesem-
sám.
Spolu táhnem ,
břímě nesem -
pomáhám.
jsme vlčí děti
prokletí -
vinen či ne,
neplatí!
Vlčí děti věří ve spasení…
Prchlivý měsíc chlapce změní-
vyrosteš.
Nebezpečný?
"Už nám věř!"
"Ne," odvrátím se
"A co náš slib?"
"Tichošlápku, prosím
- nech mě být."
"Ne!...."
Odpust Siriusi…
"To se spraví,
víme kdo jsi."
… Až budeme kráčet,
ruku v ruce
uslyší nás i osud křičet:
Byli jsme tu
a navždy budem
v srdci a činech neodejdem…

….

Láká, měsíc láká -
podívej Moony už se smráká.
Kroky vedou do chýše -
je čas a tedy,
staniž se!
Z člověka vlkem býti
a lesem se nese žalostné vytí.
Stezka pod nohama,
zkropena čerstvou krví -
něco je na svobodě,
roste a sílí.
Spoutané zvíře -
spějeme k cíli.
Jdi- chladneš
Jdi -
máš v očích strach
jdi
zmáhá nás bolest
Jdi-
nás se nemusíš bát
Jdi
vím, že tě děsí zlé hlasy
Jdi- máš sílu,
tak věř
Jdi-
budem tě vést…
Jdi- člověk zemřel
a zrodil se vlk.

Dávno jsem zapomněl,
Kdo jsem byl
a čím jsem
Širá hladina,
proud nohy podtíná.
Plujeme životem a chybí nám kormidla…
Zavři oči
a nech to být.
Nebe a mříže,
za nimi zvíře
- krotne a umírá…
My je vystavěly,
to z nedůvěry.
Začíná pršet
- truchlivě.
Usmíváme se..
Pojmenuj beznaděj,
dotkni se hvězd- Sirius !
Černej pes?
Ššš- už neplakej.

….

Dávno jsem zapomněl,
jak znějí slova
odpuštění -
ze rtů těch,
co říct chtějí:
"Mám tě rád!"
i když jak - sami neumějí.
- nevzlykat - vydržet!
Podat ruku v
beznaději.

….

Hlas srdce,
ohnivý posel.
Kdybys jej následoval,
kam bys došel?
Na okraj…
- Hranice!
Tíha rozhodnutí -
Strach,
co hřeje, bere
dává a drtí…
Strach z života a smrti.
Volba.!
Nač otálet?
- Cesta tam a zpět.
Jen nauč svět,
že nejsi pěšák.
Nechcete rozumět -
odplata!
… Šlépěje už zavál sníh -
následuj.
Oči otevřít -
mysl vlka nemá klid.

….

Chtěl bych vrátit čas,
být s vámi zas…
S černým psem
a moudrým jelenem -
dveře se otvírají:
Pojďte sem.
Pruh záře osvětluje zem.
I krysa pod nohama
motá se,
je tu s náma.
Ve svitu měsíčním -
vražda a zrada…
Tajemství!
Všechno mi vzala…

Tmou nekonečnou,
tmu strašlivou
- noc spolkne den.
Připoj se k nám,
utečem!
Vlci mě volají,
když spím…


Slunce prorazilo mraky,
smráká se.
Bludný den a mysl zmatená.:
"Moony, vem nás taky!
Bude nás potřeba."
- Jak jim vysvětlit,
jak dá se říct - přátelům:
nic na světě bych nechtěl víc.
Ale to nejde,
vždyť to víš.
"Tohle je má cesta,
nic víc."
- Věrnost nezlomíš.
"Stačí jenom,
že budem s tebou.
Neříkal jsi…"
" Já vím,
co jsem říkal.
A nechtěj abych pykal-
Zodpovědnost za vlastní chyby…"
"Nech toho tvého,
co by bylo kdyby!
Reme, my prostě jdem!"
Remus
s povzdechem:
"Budu toho litovat."
"Nebudeš!" dvojhlasně
"Myslíš?"
"No tak,
víme že to chceš!"
"Možná…"
"Tak vidíš!"
"Ale je to chyba."
James, Sirius -
zašklebí se oba.
"Fajn- už začínám!"

….
Je mi smutno,
do očí se slzy tlačí -
Jamesi, Petře… Siriusi?
Já jsem ten,
kdo je ochoten,
všechno snésti…
Jen tohle břímě
je to jediné,
co ze mě nikdy nikdo nesejme…
Co jsem si myslel!?
Přistupte, proberte se -
splňte slib!
Prosím…Nespěte…
- Černé lesy,
zdají se být o to smutnější -
když mě zrada pálí na duši.
A vlk pevně odtuší:
"Říkal jsem to -
víra nám nesluší…"
"Mlč!"
"Jak?
Vždyť já jsem ty."
Nemůžeš být šťastný,
prostě to nejde…
Máš jen mě.
- A sám sebe!

....

Zkoušíš projít tmou,
vlci tě zavedou -
První krok je tvůj,
jen se snaž.
Usiluj!
Neboj se - důvěřuj!
Dál to půjde snáž
Vlci plaší-
utečou…
Prázdno a já,
jenom my dva.
- Cizí hlasy -
konejší a straší…
Tiskneme se -
více tepla!
Rána a stékající krev
tiskneme se
měli jsme svůj svět
tiskneme se?
cestu zpátky
nenajdeš
tiskneme se…
vrať to všechno zpět
tiskneme se-
pojď blíž,
nebo umrzneš.

….

Člověk a vlk
mluví spolu:
"Vidíš?
Já tě tvaroval."
"Všechno jsi mi vzal!"
Odvrátí se-
"Počkej, mám strach."
"Jako už mnohokrát."
"Tohle je jiné."
"V čem?"
"Pojď se mnou -
utečem!"
"To ty přece neděláš…"
"Potom mě špatně znáš!"
"Nemyslím,"
přistoupí,
" že chceš…"
"Co? Zabít,
umřít…
Dát se vést?"
- Stříbro -
ucukneš!...
" A co když odejdeš?"
Na střeše zakokrhal kohout…

"Jsi v pořádku?"
Prudce se otočím:
"Jistě."
"A co když ti řeknu,
že nevěřím?"
"Hmm, a co?"
"Mohl bych ti pomoct."
"Není s čím!"
"Jsi paličák,
to dobře vím!"
"Chci být sám."
"Jaká novinka!"
"Neslyšels?"
"Právě, že jo…"


Lesy jsou plné vlčích lidí,
míjíš je denně jako stíny.
Rozsviťme si světýlko.:
Mihotavý plamínek svíčky,
za oknem -
vyhlížím tě,
tys zapomněl?
… Nebyli jste vždycky
Nejmoudřejší.
Ale-
jsou i důležitější věci!
Přátelství, věrnost…
Lily, James, Harry - jsou doma.
Slaví.
Rodina…
To jsme byli i my
- vzpomíná…
Sírius - nejspíš si dobře užívá.
Stačí mu málo…
- Slíbili jste to:
Že budeme spolu.
Já vás potřebuju!
- Plamínek zhasl.
Jdi spát…
Lehám si,
jako tolikrát.
Místnost je mokrá a studená…
Výčitka?
- tiše se usmála.
Kde jste vy a kde já?
Někdo zaklepal -
"Moony, potřebuješ něco?"
"Ne…"
Proč to neumím?... Slovo pomoz mi….

"Moony?
Ty nejsi sám.
Pamatuješ, co jsem říkával?"
Jak by ne!
Slova změnila se v činy -
"Co na tom,
že jsi jiný!"

Odpovíš na volání lesa?
Vybral sis jaká je tvá cesta?
Ne- nemůžu jít s nimi…
Oni jsou- tolik jiní!
Jsou ty…
To nepopírám.
…Měsíční světlo škodolibé,
tiše brouká:
Jsou mrtví,
ty ne!
Co s tím uděláš?
"Mlč!
Jsi lhář…"
"Proč bych ti lhal?
Všechno jsem dělal,
jen pro tebe.
Vždycky-
poslední přítel,
který ti zbyl."
"Ne,
já ti nevěřím!"
"Beze mě jsi nic!"
"Jsem člověk,
co je víc?"
Takže už jsis vybral cestu?
"Jaká je tvá odpověď?
pravil Fenrir Šedohřbet -
"hned!"
"Ne…!"
"Ale…"
"Naučil jsi mě mnohé.
A víš co?
Jeden přítel mi řek:
Vždycky je nenaděje.
Nevzdávat.
Zklamal bych je…
I sám sebe!
Zkusím to bez tebe."
"Jsi nic!"
"Třeba -
risknu to.
Za nás oba."
"Já ti nedovolím.."
"Už ne!
Nikdo za mě nerozhodne.
Mluvil jsi o svobodě…
nevíš, co je…"
… zažil jsem spoustu krásných chvil,
nikdy bych neměnil.
Vydržím-
kvůli nim.
" Řekni za mě sbohem…
Vlku.
Ne,
nashledanou…"

….

Tvoje doteky zebou…
"Jen klid,
jsme s tebou.
Bílá, rudá a zlatá
Krátí se den a tma padá…
"Nevypadá moc dobře,
co?"
Žlutá, rudá , oranžová-
svět zbarven do krvava.
"Zkus se utišit,
vím, že to bolí."
Plačtivý smích,
rány se zhojí…
Když při tobě stojí -
přátelé…
A jizva vybledne.

….

Smějeme se
- Nerozumím!
Nechceš?
Já sám nevím…
"Co se stalo?"
otáčí se oba.
Společenská místnost- krb,
je mi zima.
"Nic."
"Vyhýbáš se nám!"
Jak rád bych zpátky vzal
"Ne."
"Nechtěl bys nám říct…"
"Neděje se nic!"
- Nesnáším lež,
hnusí se mi.
Neptají se,
odchází spokojeni.
Hlavu do dlaní,
šrám -
krev z tváře otírám.
Vždyť jsi je odehnal!
Co vlastně chceš?
Nevíš sám…
Ne- já nechci…
Zatínám pěsti.
Oheň zhas -
netroufnu si…
Zavolat
Pomoc?
… Mám vás rád…

….
Vlk, člověk?
Nikdo by neřek.
Potichu -
našlapuj.
Kořist -
chvíli stůj.
Vlk s řídkou srstí -
skok!
Utéct- vytrpíš si…
Chytit.
Měsíc -
otázka?
Stříbrné světlo za víčky,
hrud se ti zvedá
- výčitky.
"Co přeměna- bolí?"
"Necítím ji…"
Prkno v podlaze,
dlaně a třísky
-zvykneme si.
Chlapec s vlasy protkanými stříbrem,
pohladil vlka -
"Neodejdem."

...

"Jak se to stalo?"
Nevzpomínám…
"Bolelo?"
Nechci-
Bylo ticho… a tma.
Ta tma mě popletla….
"A pak?...
Jestli nechceš,
nebudu naléhat."
"Já jen vím:
Ztratil jsi se?
Oči z jantaru…
Chlapec v lese…

Sám, stojí sám -
všechno už mu vzal.
Vlk a já,
spolu - my dva.
Černý pes,
s jelenem
šedá myš -
vzpomínka.
Klesá mu hlava:
Ztratil jsem…
… Nemám strach, pravil vlk.
My víme, opáčili lidé.
- Svoboda,
s nimi-
všechno jiné.
Jsem pořád stejně sám,
životem proplouvám.
Měsíc, výčitka-
všechno jsem už vzdal.
Přátelé?
Měsíc se rozesmál.
Remus zavřel oči.
Vlk? reptali lidé.
Člověk, opáčilo zvíře
a spolklo svůj žal.
Vítr mraky rozehnal…
S bolestí je každý sám.
Měníme se -
jsme tu dál.
Vlk, šeptl člověk
a pak se vzdal.

….

Muž vstal,
staví na čaj -
hořký jako rozmarýn.
Vzpomínám,
usmívá se -
pálí!
Odtáhl ruku
a dál už se viděl jen zdáli.
Vzpomínám…
"Nejsi sám!"
Chtěl by vrátit čas.
Na chvíli,
být s nimi zas.
- Nepros!
Na to jsi příliš hrdý.
… Do hlavy vtloukal jsi mi…
Měl jsem zemřít já!
Ne vy dva…
Jamesi?
Oříškové oči,
rozcuchaný -
kamarád.
Usměvavý.
Jelen- v očích snad tisíc let,
co bys mi řek?
Poslouchám…
Sirius- potemnělý…
Ztráta bolí.
Prokletí, říkávals -
tiše kolíbaje,
vlče vyděšené.
Vděčnost.
Století.
Teplo-
v tvém obětí…
…Odešli jste,
moje chyba.
Vždycky byla!
Lily?
Nejlepší z lidí.
Rusovláska a oči z brčálu -
tvoje slova
prolomily ledy…
… Ruce tiskne na oči,
jsou pryč -
kdo ho utiší?
Příliš hrdý,
napomíná.
Vlk: Nikoho nepotřebuji,
odříkává.
"Paličák!" Zamračil se
Prostě náš.
Vždycky byl, doplním.
- Nechci, šeptne.
Rozedřené ruce,
zoufale si klekne
a srdcem smekne…
Hrnek se roztříštil -
snad tisíc chvil.
Nalévám víno
- jen já zbyl.

"Víš, co to je?"
James se zasměje.
"Půjdem?"
Zaúpím.
"Něco proti?"
"Nic," odvětím.
Sírius se zašklebí:
"Jen to nekaž,
bude to fajn."
"Jako zmrzačenej Snape?
Jo, děsně vtipný,
vzpomínám!"
"Vidíš?
Na to bych zapomněl."
- nostalgicky
Petr: "Já bych chtěl…"
"Petře,
mlč a lez!"
"Moony, tak jdeš?"
"Mám na vybranou?"
"Jo,
můžeš nám dát trest
a sebrat body."
"Neboj Jamesi,
to udělá Lily."
"Kde?!"
"Dvanácteráku!!!"
"V pohodě…"

Máš smutný oči,
řekl měkce.
Máš smutnej úsměv,
přikleká si.
A na rtech snad tisíc let.
"Já nejsem…"
"Ššš- umím odpouštět."
… Vlku,
už tě nechci-
tvoje vůle mě straší.
Ale-
"Reme,
jdi pryč-
lhals nám.
Tak zmiz!"
…Máš na rukách prach…
"Promiň,"
snaží se usmívat.
…A ve vlasech vrásky…
"Já nechtěl,
vlci lžou z lásky."
Ruce na ramenou-
hřejou…
"Zůstanem s tebou."

….
Zkoušíš projít tmou,
vlci tě zavedou
až za hranice dnů
a úplňkovejch nocí.
Stačí ledovat,
vlastní strach
a číst v lidském srdci.
Vlkodlakův cit za probdělých nocí,
"Jamesi, Petře…
Siriusi?"


Měsíc- chýše,
jas- procitne zvíře.
Vězení - náraz:
Na čumáku krev
puklé stavení,
znáš ten hlad?
Vlk- Remus zavře oči-
já, mám strach…
- Svoboda!
Lidský pach.
"Jamesi, Peře , Siriusi" -
vlk sešlapuje listí.
- Pryč.
V lese-
bloudí sem a bloudí tam.
Navždy bez nich,
zase sám…
Zastav mě.
Znám svůj žal.
V hlavě si slova přehrávám:
Odpusť, pomiň a tak dál…
Čas smyl vizi -
proklínám!
Krysa, jelen, černej pes -
ve vzpomínce
a pak les…
"Pojď si hrát!"
vlk zvedá packu v smířlivém gestu.
- Škádlivě!
Běží za štěnětem…
Když vyšlo slunce,
padl na kolena -
někdo mu hlavu zvedá:
"Půjdem domů…"

….

Ať se stane cokoli,
svět se nezmění.
Říkávals…
Neznals budoucnost?
Nebos lhal?
… Život plyne dál…
Jen jdi,
jdi.
Vzpomínky-
Brzy se rozední.
Posbírám střípky poslední,
ruce od krve -
černý příběh
- o přátelství …
… O zradě.

Na nebi zasvítila luna,
je mně zima.
Malý chlapec se zvedá -
Děti do lesa nechodí.
"Křup!"
Dvě oči v listoví…
"Kdopak jsi?"
Zlé vrčení.
Krok vzad:
přestaň utíkat!
- Skok.
… Ticho…
Křik!
Nebraň se mi.
Vzlyk.
Malý chlapec ztich.
Byl zrovna úplněk…
Tentýž kluk s jizvou přes ruce,
krčí se,
chvěje se:
"Smím si s vámi hrát?"
Jdi pryč, vlkodlaku!
- Odehnat…
Hrdě,
odchází
ztvrdlé dlaně -
kluci nepláčí….
Byl zrovna úplněk
"Remusi?
Tady jsi-
pojď k nám.."
Byl zrovna úplněk…
Vděčně pookřál.

….

A naše průšvihy?
Smáli jsme se,
ale k smíchu to nebylo.
Ani já nebyl bez viny…
"Hej, Jamesi-
to byla moje noha!"
"Uhni,"
pod plášť ji schová.
"Říkal jsem, že…"
"Remusi!"
"Mlčím," samozřejmě.
"Ale varoval jsem vás."
"Už mlč!
Dělej Petře,
lez!"
"To nejde."
"Tak se snaž!"

….

Jejich pohled, když…
Viděli jsme vlka…
Má v očích pýr
a v hlavě beznaděj -
jen pár chvil
- šedá!
Má špatnej den.
A já říct mu chtěl:
Vstaň,
jdi dál…
Ještě se nevzdávej.
Přemýšlel a pak děl:
"Už jsem zapomněl,
jak se léčí."
Ve vlasech pelyněk a dotek zeměžluči.
hlas zhořkl…
Jemu i nám.

….

Vtipálci!
V ložnici:
" A ty se bojíš čeho?"
"Haú," křikne Sirius.
"Jo, tak nějak to znělo."
Zamračím se.
Tři nevinné pohledy.

….

Padla noc-
učím se říkat:
Ne,
už dost!
Měsíc za mraky,
splatíš s úroky -
všechno štěstí.
Zmlkni!
Jdi pryč.
- Bolest- nic víc.
Tma-
Šelma vyrostla…
…Vzpomínky-
nejhorší, nejlepší,
tlačí ho do očí.
Ne,
vlci nepláčí.
Ale přece…
Kde se stala chyba?
Vždyt vlk,
je zrůda!
…James se zašklebil:
"Tak kdes byl?"
3 vyčítavé pohledy.
Odpustím…
Vzpomínáš? -
Siriusův štěkavý smích,
Jamesův falešný pych,
Petrovo okázalé mlčení…

….

V očích lesk máš,
proč?
Myslíš, že čteš
v srdcích těch,
které znáš?
V lese se zapomíná,
v lese se umírá.
Vlk s řídkou srstí
a jen dvě hrsti štěstí…
Klopýtá.

….

Snažím se vzpomenout,
jak to tenkrát bylo.
Co se to s námi jenom stalo?
Co nás rozdělilo
Válka?
Dospělost…
"Siriusi?"
"Ano" -
"Poslední dobou mám pocit, že…"
"Co?"
"Vyhýbáte se mi, protože…"
"Nesmysl,
už musím jít."
"Ale-
věříš mi,
viď?"
- Nejistě.
"Je pozdě,
sbohem!"
Ztrácíš se mi z očí za prvním rohem.
Ten pohled znám,
nikdy se tak nedíval-
na přítele.
Tuším, že jsem sám
zase…
… Myslel jsi,
že neslyším vaše věčné hádky?
Nerozumím narážkám mezi řádky,
ale…
"Někteří z nás mají blízko k temným stvořením."
A já dodnes vím,
jak mě bolela vaše nedůvěra.
A tys jen předstíral,
že jsi s náma!
"Teď o tom mluvit nebudem,"
řekl james
a já záviděl.
Dokonce Petrovi,
vlastně všem.
"Nemyslím si,
že by nás zradil."
"Že ne?
Jamesi,
já mu nedovolím…"
Předstírat,
že jsem
neslyšel.
- snadné…
A čas šel.
…Jsem ze zbabělců nejhorší…

….

Sbohem,
já se loučím.
Poslouchej -
člověk umírá.
Všechno končí:
vy - já…
Vlk nerozumí smrti.
Sbohem…
A já nerozumím vlku.
Sbohem…
Šeptnu bez soucitu.
Jste pryč.
Vím,
nezměním…
Snad je vám líp.
Snad nebo jistě.
Zalykám se
- bez odezvy.
Stříbrný obklad na ránu,
"Odpusťte…"
Soumrak…
Dopadnu
- ztěžka…
… Nad hrobem…
Přátelé?
Odejdem…
… Míjíme se v nás,
pravil čísi hlas
a vlk mi ruku vzal -
zas o dům dál…
Muž pláče,
nad hrobem…
Zůstanem?...

….

Měli jsme spoustu jmen:
Pobertové, Záškodníci…
V těch historkách-
Přežijem.
Úsměv?
mrtví hoří na hranici.

….

Smutný muž s leskem v očích -
stál,
nic neříkal.
A já ho zavolal,
jménem,
neodpověděl.
Jen zaplakal…
Na co myslel,
nevím sám.
…. Nevidět…
Neslyšet…
Vzdát se - odejít!
… A hrob porostl trávou,
vzpomínky vadnou….

… Sedmikrásky se rozletěly do světa,
vrátil se domů…

Čerstvě posečená tráva!

 





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.