Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 757 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Tuhle statistiku jsme zavedli 13.4.2006
TOPlist
Rok v budoucnosti od Leena
[Komentáře - 28] Tisk Kapitola nebo Povídka
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
nemám beta-reader, takže je to poněkud kostrbatý...

Lily, vysoká dívka s rudými vlasy a zelenýma očima, seděla v bradavické knihovně a učila se. Nemohla se na knihu pořádně soustředit, protože uvnitř zuřila. Před chvílí k ní přišel James Potter, pravou rukou si čechral vlasy a na půl pusy se jí zeptal, jestli by nešla na rande. Nesnášela ho, byl to tak namyšlený frajírek, jak jen to bylo možné. Přes to, že byl už večer, se Lily zvedla a šla si pro nějakou jinou knihu na čtení. Chvíli se procházela mezi regály a potom sáhla po Největší čarodějové všech dob. Sedla si zpět ke stolu a knihu otevřela, jak zjistila, byla to nějaká schránka. V listech byl vyříznutý otvor a v něm byly jakési hodinky na stříbrném řetízku. Opatrně je vyndala a začala si je prohlížet, po chvíli jí to došlo. Byl to obraceč času! O těch zatím jen četla. Mohl člověka přenést do jiné doby. Lily se zasnila, jaké by to bylo, kdyby se přenesla někam, kde by nebyl žádný Potter, žádný...otravný...Potter. Mohla se přece kdykoliv vrátit zpět. Lily si dala řetízek kolem krku a roztočila malé hodinky. Kolem ní se začaly míhat stíny a barevné čmouhy, když v tom to přestalo.

Rozhlédla se. Byla pořád v knihovně a předpokládala, že v jiném čase. Kolem ní prošlo pár studentů, ani jednoho z nich neznala.

Možná to nebyl zrovna ten nejlepší nápad, připustila si Lily a chystala se vrátit zpět, když ale s údivem zjistila, že obraceč času nemá, nebyl nikde. Neměla ho v kapse, kolem krku, ani v ruce a nebyl ani na zemi. Vyděsila se. Musela zajít za Brumbálem. Počkat! Je v téhle době vůbec nějaký Brumbál? Každopádně musí za ředitelem. Vstala a chystala se jít, když v tom do ní někdo vrazil. Podívala se na něj a zbledla.

Bože! Vždyť to je James Potter!

„Promiň,“ usmál se a pomohl Lily vstát, „mimochodem sem Harry... Potter,“ dodal tišeji a rychle pokračoval dál, „tebe sem tu ještě neviděl. Jak se jmenuješ?“

„No,“ zaváhala Lil, takže to nebyl James, nicméně, jak Lily napadlo, by nebylo zrovna nejvhodnější říkat své jméno, „já jsem Claere Pacttourrová a přestupuju z Krásnohůlek.“

„Aha,“ kývl Harry, „jen si mi někoho připomínela, ale co, každý má na světě údajně dvojníka,“ zasmál se, „a proč si vlastně nebyla včera na zařazování?“

„No, ehm, přijela jsem až teď a potřebovala bych za ředitelem,“ usmála se.

„Ředitelkou,“ opravil ji Harry. Lily už se chtěla otočit a odejít, ale došlo jí, že když je tu údajně nová, neměla by znát bradavický hrad.

„Nemohl bys mě tam prosím zavést?“ zeptala se nakonec.

„Jasně,“ usmál se jamesovským úsměvem Harry.

Celou cestu Lily nemluvila a dělala, jako že si snaží zapamatovat cestu, ale přitom po očku sledovala Harryho. Byl Jamesovi k nerozeznání podobný, až na to, že měl jiné oči. A taky se jmenoval Potter, ale co, Potter může být běžné jméno. A navíc se zřejmě přesunula do budoucnosti, takže to může být klidně nějaký jeho potomek. Při té představě se musela pousmát. Tak James Potter si našel holku.

„Do kterého jdeš ročníku?“ vytrhl jí z přemýšlení Harry.

„No, měla bych jít do sedmého,“ zarazila se Lil.

„Já jsem taky v sedmým,“ zasmál se Harry, „teď jen Nebelvír a jsme spolu.“

U ředitelny Harry Lily opustil se slovy, že si musí ještě něco zařídit. Lily se zrovna bezradně dívala na kameného chrliče, protože nevěděla heslo. Jako na zavolanou se vchod otevřel. Lily váhavě vystoupala po točitých schodech až k velkým dveřím. Zaťukala a dveře se se zavrzáním otevřely. Lily vstoupila a rozhlédla se, ředitelna vypadala jako zadob Brumbála, ale za stolem seděla nějaká žena, když zvedla hlavu, Lily v ní poznala....

„Profesoroko McGonagallová!“ vyjekla.

„My se známe?“ podívala se na ní profesorka zkoumavě, ale najednou zbledla a zornice se jí rozšířily překvapením. „Lily! Co tu děláš!?“

Lily to trochu zaskočilo, nebyl zvyklá, že jí profesorka tyká. Po chvíli se ale vzpomatovala a všechno jí řekla.

„Hmm,“ zamračila se profesorka, „tak ten obraceč zmizel, ano? To bude složité..... normálně by o obraceč nebyla nouze, ale nyní si všechny vzalo ministerstvo na nějakou akci, která podle mých informací, má trvat asi rok. Nebývá ti tedy nic jiného, než zde zůstat. Prosím používej zde pořád falešné jméno..... a zařazovat tě asi nebudeme, že? No tak můžeš jít do nebelvírské věže,“ profesorka se sklonila zpět ke stolu, „a ještě něco,“ zvedla hlavu, „jen ať nejsi překvapená, nějací profesoři tě mohou poznat jako Lily Evansovou,“ potom už považovala debatu za uzavřenou.

„Děkuji a nashledanou,“ řekla Lily a odešla. To nebylo možné! Rok v budoucnosti! Vydala se rovnou do společenky, jak se s profesorkou domluvily, věci a učebnice by tam prý už měla mít.

Lily se bezradně zastavila pře portrétem. Za sebou uslyšela tlumené hlasy, otočila se, ale nikdo tam nebyl. Něco jí to připomínalo. Natáhla nohu a ucítila, jak o ní někdo zakopl. Na zemi se válel Harry s nějakým zrzavým klukem a kousek od nich ležela nějaká látka, kterou Lily seznala jako neviditelný plášť.

„Pánové nedávali pozor,“ neodpustila si jízlivou poznámku.

„A dáma, no ehm....., asi zapomněla heslo,“ zaškaredil se na ní zrzek. Harry se naproti tomu usmál.

„Tak si byla zařazena do Nebelvíru?“

Lily kývla.

„Vítám tě,“ podal jí ruku a pusa se mu roztáhla od ucha k uchu, „tohle je Ron Weasley“ ukázal na zrzka a pak se na něj obrátil, „a tohle je Claere Pacttourrová z Krásnohůlek, přestupuje k nám,“ ukázal na ní.

Ron zamručel něco ve smyslu „No to je úžasný.“, ale nemohl skrýt zájem s jakým si rusovlásku prohlížel.

„Tak půjdeme dovnitř, ne?“ pokynul Harry kportrétu. „Cerpentium Auctium,“ řekl a portrét se odklopil.

„Takže v Nebelvíru, jo?“ řekl kousavě Ron.

„Vadí ti to?“ zeptala se nabroušeně Lily a pohodila bojovně vlasy.

„A..ani...n-ne,“ vykoktal Ron.

Harry se zasmál a posadil se ke stolku, u kterého seděla nějaká dívka se zrzavými vlasy a dívka s hnědými kudrnatými vlasy.

Ron se také posadil a Lily váhavě přišla za nimi.

„Jen se posaď,“ kývla zrzavá dívka a Harry se ujal představování. Zrzka byla Ginny a jak se ukázalo, také Harryho holka a Ronova o rok mladší sestra a dívka s kudrnami byla Hermiona. S oběma se Lily hned padla do oka.

„Já už si půjdu lehnout,“ zívla Lily.

„Ukážu ti, kde to je, seš u mě na pokoji,“ kývla Hermiona a zvedla se.

Achjo, zrovna teď bych potřebovala výt sama, ale co, je to od Hermiony pěkné, pomyslela si Lily.

„Běž napřed k tam těm schodům, doběhnu tě,“ zaslechla Lily volat Hermionu. Ani se nenadála a Hermiona už přešlapovala vedle ní.

„Hele, Claere,“ oslovila ji Hermiona na pokoji, Lily kývla, jako že poslouchá. „Já měla takový pocit a Harry taky, že si nějak podobná jeho matce, nejste třeba příbuzní?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Lil, „o žádných Potterových sem ještě neslyšela,“ zalhala.

„A o...“

„A navíc,“ přerušila ji Lily, nechtěla zbytečně vědět o budoucnosti, „mám všechny předky francouze,“ zalhala zase a usmála se.

„Aha, tak to nic,“ kývla s úsměvem Hermiona, potom se omluvila, že musí jít a zmizela.

Lily vířilo v hlavě tolik otázek. Vždyť je z minulosti, může být klidně Harryho matka. Ale to je blbost! Vždyť to říkal i Eric Nevyzpytatelný, že každý má svého dvojníka.... A co, třeba je i v jiné dimenzi a navíc vzít si Pottera by bylo opravdu proti zdravému rozumu.

Až přijedu domů, musím si dát pozor abych si s Jamesem nic nezačala, pomyslela si Lily, ale pak se zarazila. Jestli je opravdu Harryho matka, tak to by se pak Harry nemusel nikdy nenarodit, zdál se jí celkem sympatický. Rozhodla se, že bude nejlepší, napít se trošky Lektvaru zapomnění až se vrátí zpět. Nikdo by neměl znát svou budoucnost, mohlo by ji to razantně změnit. Lily se rozhodla, že to tak asi udělá a hlavně, že to teď nebude řešit a zalezla si pod deku.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.