Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Deník Poltergeista od Astoreth
[Komentáře - 10] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Za trpělivost a betaread děkuji kju.

Ráno 5, 00 - Jsem veliký sympaťák… samolibě se natřásám před obrovským, skvostně naleštěným zrcadlem, (které mistr Filch včera za mého odborného dohledu, šuchlal hadříkem skoro dvě hodiny) rozšafně poupravím klobouk s rolničkami  a potřesu hlavou. Ve ztichlém, spícím hradě se zvuk krásně rozléhá…zbytečně málo. Rozkopnu zrcadlo a s nadšeným pištěním se řítím proti zdi. Schovaný za gobelínem pak poslouchám Filchovy nadávky, které ke mně dolehnou dříve, než jeho šouravý krok. Alespoň se ten prašivec nebude nudit. Jsem k smrti rád, že je to moták. Moc by mne zklamalo, kdyby to celé uklidil mávnutím hůlky, nebo hůř, nějakým „Reparo“ vrátil zrcadlo do původního stavu.
„Protivo, nemysli si, že tě nevidím, za tohle tě ředitel určitě vyhodí…“  řval nepříčetně na Gobelín s vyšitým jednorožcem, až mu přeskakoval hlas. Hihňám se, jak ta bláznivá Uršula šmírující v potrubí chlapecké umývárny (chudinka nikdy nevyroste z puberty, a ty uhry, hihihi, jí zůstanou už navěky).

Trochu už nudí ten ohraný školníkův repertoár, ohrnuji nos nad stále stejným obsahem jeho vřeštění…taky neumí vymyslet nic originálního tenhle omšelej starej hejkal….
Znechuceně se vymotám z gobelínu, přičemž ho neopomenu strhnout ze zdi a odlétám.
 

Taky ráno 7,30 -  miluji chaos, čím větší chumel zmítajících se těl tím lépe. Bohužel, dneska se studentíci na snídani trousí po malých skupinkách, nikdo se nestrká a netlačí. Jsem zklamán. A tak se alespoň vznáším nad vstupními dveřmi do jídelny a předstírám zvracení. S hrdostí musím říct, že jsem velmi věrohodný. Vydávám zvuky, jako bych chtěl vydávit vnitřnosti a jsem nesmírně potěšen, když ti mrňaví otrapové vyděšeně uskakují. Malý Creevey poněkud zezelenal a běží směrem k záchodkům. Dneska asi nebude snídat. Jsem na sebe tolik pyšný, potěšením se ošiju a s ještě větším úsilím říhám a poulím oči. Při troše štěstí neposnídá ani jeho bratr a další mrňáci prváci…..

 

Ještě pořád asi ráno 9,30 Ukradl jsem třídní knihu. Jsem potěšen…kardinální úlovek přímo pod supím frňákem toho Snejpího. Nesnáším ho. Je to suchoprd a panák z octa….Nejradši bych mu ji o ten čuchometr omlátil, ale nějak si netroufám. Opravdu nevím proč, vždyť já se přeci nebojím ničeho a nikoho, jsem fakt machr. Zato se teď kochám za dveřmi jeho učebny, jak tam péruje ty zmetky z Mrzimoru…myslí si, že mu ji zašantročili oni…naiva. Hehehéééé

 

10,30 dopoledne  nevěřili by jste, co dá práce udělat z třídní knihy toaletní papír…ale já jsem snaživý a trpělivý.
 

12,00 obědne – ta banda puberťáků si nacpává bachory. Slyším až do třetího patra jak mlaskají a chrochtají. Nesnáším je. Ale ještě víc nesnáším Filchovu kočku. Je to odporná stvůra připomínající oválený nevymáchaný hadr na podlahu. Jak jen může po světě chodit něco tak hnusného, aniž by se toho někdo pokusil zbavit. Zase je to na mě. (těžký povzdech). Ale možná jí dám šanci vypadat trochu lépe, aby se jí v pekle nelekli.

 
12,30 ještě se cpou – přičinlivě sháním ingredience na vylepšení paní Norrisové. Jestlipak ta opelichaná potvora vůbec ocení moji péči a dobrou vůli. Už mám skoro všechno a můžeme jít na věc. Létám po škole jako pátrací stíhačka, ale Norrisová nikde. (mimochodem, jen takový hňup jako Filch mohl dát kočce tohle jméno…fujtajbl – Zato Protiva, to je jiná káva…hned je podle jména jasné, že jsem nejdůležitější  člen školy, ale dovoluji Brumbálovi, aby si myslel, že tomu hnízdu hadů šéfuje on.)

 

13,00 zažívají – ještě nevědí co zažijí odpoledne a večer, mám pro ty prťavce připravený pěkný program
nicméně teď je mou prioritou ta chlupatá bonzačka. Nesmírné potěšení mi způsobilo, když jsem ji konečně spatřil a to v rukách Freda a George Weasleyových (čiperní hoši tihle dva, mají talent). Zrovna ji cpali do antické vázy, která nevypadala, že by byla schopna tělo paní Norrisové pojmout, ale překvapila. Kočce zírá z vázy jen střapatá hlava, jak obludná chryzantéma. To se mi báječně hodí. Slétnu k ní a vylepším ten hrozný gezicht. Samým úsilím vyplazuji jazyk  a ohlodávám si rty. Té nevděčné kočce se to ani trochu nelíbí, ale vpresovaná do vázy toho moc nezmůže a tak jen syčí a prská, mám z toho zvrácené potěšení.

 

13,30 - Se zalíbením si prohlížím své dílo. Všechny lahvičky barevného inkoustu, co jsem nakradl ve skladu, byly téměř prázdné, tak jsem zbytek vychlístal na zeď, aby nepřišly na zmar, dosti jsem tím barevně vylepšil  okolí svého mistrovského díla.
Norissová vypadala jak znovuzrozená. Srst jsem jí poslepoval kanagonem do úhledných chomáčků a ty jsem obarvil, žlutě, rudě a zeleně. Trošku mi bylo líto, že jsem nesehnal křiklavě růžovou ale i tak byla jak z růže květ. Kolem krku jsem jí uvázal alespoň růžovou pentli, co jsem ukrad Padmě Patilové přímo z lebky. Dokonalé.
 

14,00 otrapové mají odpolední vyučování, trochu se nudím. Poletuji nad místem činu a vyhlížím Filche. Určitě hledá  svého zrůdného mazlíčka, ale k mému žalu někde jinde.
 

14,30 - konečně  slyším jak se vleče do schodů, funí jak rozzuřeném bizon…celý se tetelím nedočkavostí. Norrisová mňouká jak smyslu zbavená a to motovidlo Filch běží šmajdavě směrem, kde tuší svou kýženou krasavici. Fakt bych vám přál slyšet  ten  koncert. Filch řval jak pominutej a poprskal stěnu tak že málem smyl i inkoustovou dekoraci, Norrisová nevěděla jestli slastně vrnět, vztekle prskat a nebo žalostně mňoukat a tak dělala všechno najednou….okouzlující.

 

15,30 – vyučování skončilo -  ku své větší slávě jsem vychlístl škopek špinavé vody z nádobí, co jsem ukradl těm podlézavým poklonkovačům v kuchyni, na hlavu první dvojice, která vešla do velké haly. Měl jsem štěstí zbytky nudlí ve smradlavé vodě přistáli na hlavě Crabba a Goyla, ty ztuhlé, překvapené opičí ksichty by stály za zvěčnění.  Ach, jak teď skápla rozmočená nudlička z Goylova nosu na jeho hábit…..nádhera.

 

17,00 – jsem tak strašně pracovně vytížený, vsadím se, že v celé téhle budově není jediný tvor který by pracoval více než já.  Zrovna jsem natřel slizem z tlustočervů veškerá zábradlí na schodišti. Miluju ty obličeje, když do toho hnusu někdo sáhne. Stálo mi to za tu námahu.

 

18,30 -  nudím se  a tak si jen tak plachtím po chodbách a schazuju na zem brnění, sochy i obrazy jejichž obyvatelé pohoršeně hýkají. Proti Fichovo – Norrisovskému koncertu je to ale ubohé představení. Zasním se. Je třeba dát si přídavek. Ale ještě nenastal ten správný čas.

 

 

19,00 – potkal jsem Krvavého barona…to je teda řízek, to vám řeknu, …. Nezapomněl jsem smeknout svůj rolničkový klobouk…..podle toho, co jsem zaslechl mezi duchy, to byl za života dost prohnanej, psychopatickej hajzl…. DOBRÝ DEN…
( ne, že by za mrtva nebyl…ale psssst)

 

20,00 -  blíží se doba, kdy se půjdou první usoplenci mýt. Uršula už je celá rozechvělá, nachystaná v potrubí chlapeckých sprch….  Dneska si vybrala Zmijozelské.
Oproti tomu, já zase pilně pracuju. Natírám podlahy lepidlem, ucpávám odpady, ničím a schovávám kohoutky, věším chcíplé krysy a pavouky na potrubí (elegantní výzdoba, ani si to nezasloužej).
 

21,00 -  je čas zazpívat si hajaju s Filchem. V zabavených předmětech, které si ten starý filuta schovával ve skladu, jsem našel činely, bubínek a trumpetu, vyletěl až do nejvyššího patra (to aby si ten strašák protáhl perka) a tam se jal komponovat předehru k jeho árii. Střídavě jsem mlátil do bubnu, do činelů a dul do trumpety. Ani by jste nevěřili, jak je to vyčerpávající.
Po notné chvíli se přihrkal, celý rudý, funěl jak kanec a lapal po dechu. Zauvažoval jsem jak moc nesnadné by bylo přivodit mu infarkt. Zajímavá myšlenka. Nutno vyzkoušet.
„Protivo!!“ sípal. No není chudák ve své kůži… takhle by to nešlo, árie vyžaduje plné nasazení.
Odložil jsem činely a trhnul jsem gobelínem, Filch nerartikulovaně zavyl a ohnal se po mě koštětem. Popolétl jsem a strhnul druhý. Koště se míhalo vzduchem rychlostí soubojnických hůlek. Poplétával jsem v hraném ústupu. Filch s vytřeštěnýma očima za mnou. Ještě dva gobelíny a deset kroků a infarkt ho nemine.
 

22,00 – Nezkolaboval. Začal mne nudit. Dneska jsem měl perný den. Myslím že půjdu na oslavu, kterou pořádá tlustý mnich z Mrzimoru. Ten starý ochlasta ani po smrti nedokáže přestat a prolévá si své průsvitné hrdlo vínem. Ne že bych se tam nějak bavil, ale Uršula bude určitě vyprávět pikantnosti ze sprch… a toho se dá využít….





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.