Prohlášení: Moje povídka se odehrává uprostřed světa, který vytvořila J.K.Rowlingová, a já nemám žádný zájem na jeho krádeži. Pouze jsem si ho vypůjčila pro osobní účely. To stejné platí pro postavy Albuse Brumbála, Fenrira Šedohřbeta a Grindewalda. Autorce za jejich vytvoření mockrát děkuji.

Prolog

Bloudila jsem. Od stromu ke stromu, pečlivě pátraje po sebemenším pohybu, silnějším záchvěvu večerního vánku. Po čemkoli, co by jej mohlo prozradit. Podle mapy měl být někde tady. Můj člověk. Moje práce.

Našlapovala jsem lehce, na špičky. Nechtěla jsem jej vyděsit. Tušila jsem, že je to zbytečné, neb většina z nich již v této chvíli ostré smysly nemívá.

Přesto... zvyk je zvyk.

Kupředu jsem se téměř plížila, schovaná ve stínu vysokých stromů. Cítila jsem, že už jsem velice blízko, už jen pár kroků. Ohlédla jsem se za sebe. Pár zářivých paprsků se prodralo až ke mně a já si uvědomila, že Slunce se opět chystá prozkoumávat tajemný svět za obzorem. Vyděsila jsem se, když jsem si vzpomněla, co psala Moudrá kniha. Musím si pospíšit. Strýček Čas je neúprosný...

Postoupila jsem o několik dalších kroků vpřed. A konečně jsem ho uviděla. Krčil se mezi kořeny, nacházeje tak sobě nejprostší úkryt. Tvář měl ošklivou, zjizvenou a zarostlou jak zvíře. Na nepatrnou chvíli jsem se od něj odvrátila. Nespletla jsem se? Můj člověk měl nedávno dovršit dvacátý rok věku. Čekala jsem nerozvážného mladíka, který se zranil při bezhlavých hrátkách, a našla jsem starce. Přiznávám, mladého starce. Nebo, chcete-li, starého mladíka. Děsila mě představa, že se mapa spletla a já našla nepravého. Ještě víc mě však děsilo, že jsem skutečně tam, kde mám být.

Znovu jsem si ho prohlédla, tentokráte zblízka. Měl na sobě starý kouzelnický hábit, roztrhaný a špinavý. Všude po těle jsem nacházela zbytky zaschlé krve. Pravou nohu měl vedle sebe zkroucenou v nepřirozeném úhlu. Když jsem se pozorněji podívala na jeho obličej, zjistila jsem, že nakonec není tak starý, jak se zprvu zdál. Jen hodně zanedbaný.

Pak jsem se ale zarazila. Nejsem tu od toho, abych si jej prohlížela. Alespoň ne zvenku. Mám tu svou práci. Musím rozhodnout...

Chytila jsem ho za ruku, dostatečně silně, ale ne tvrdě, a začala jsem se soustředit.