Smích
Smích. Okolím se proháněl vítr, který zněl jako smích. Nebo to snad nebyl vítr?
Starý dub na břehu jezera. Odtud se ozýval vysoký dívčí smích. A přidal se k němu další - chlapecký.
"Rone!" Výkřik doprovázený smíchem.
Vítr si pohrával v koruně stromu...
"Au!" Neznámý hlas.
"Harry?"
"Je to v pořádku..." Tiché ujištění.
"Už přece nemůžeš cítit..." Pochyby.
"Nevím..."
Vítr si pohrával s listy stromu. Šumění doprovázené žbluňkáním jezera. Na jeho hladině se odrážely obrysy tří postav.
Zmizely. Smích...Dívka a dva chlapci.
Smích prohánějící se rozvalinami hradu až k vodě jezera...Copak spolu se smíchem zahynul kouzelnický svět?