„No tak pane Weasley, posaďte se! Vaše paní bude určitě v pořádku,“ snažila se porodní asistentka uklidnit rudovlasého chlapce.

„Ale vždyť Hermiona ještě…však vy víte co,“ namítal zoufale Ron.

„To je přece naprosto normální, nemusíte se vůbec obávat.“

Po 10 minutách

„Pane,tam ale opravdu nemůžete,“ držel nemocniční zřízenec Rona, aby nevběhl na porodní sál, „vaší paní se nic nestane.“

Po 20 minutách

Ron seděl v čekárně a nervózně poklepával prsty na opěradlo židle. Každou chvilku se zvedl a začal přecházet po čekárně.

„Můžete dovnitř,“ ozvalo se z jedněch dveří.

Okamžitě vyskočil a hnal se za hlasem.

„Vaše paní je v naprostém pořádku, tudy, můžete za ní jít“ oznámila mu žena.

„Hermi…“

„Rone..“

V tom padl Ronův pohled na chlapce, který ležel vedle Hermiony. Na hlavě se mu třpytilo velmi světlé chmýří. Blonďaté chmýří. Takové ještě na nikom neviděl. Vlastně viděl, na…

„Hermiono, nechtěla bys mi něco vysvětlit?“