Seděla sama potmě u stolu. Nemohla nahmatat sirky, aby rozsvítila svíčku.
Doufala, že přijde. Že se zase uvidí, že si promluví.
Že si nalijí čistého vína.
Bez jeho přítomnosti nebyla schopná existovat. Potřebovala cítit jeho vůni, jeho dech, jeho tělo. Ale on ji pustil k vodě. V momentě, kdy všichni oplakávali Brumbálovu smrt.
Jak ho za to nenáviděla! A naopak ho šílene milovala. Byla na něm závislá.
Někdo vchází. Parkety vržou.
Je plná naděje a neuvěřitelného štestí. Příchozí nahmatal sirky a rozžhnul svíčku.
A na Ginny spadlo zklamání. Ten, kdo osvětlil místnost a její nadšenou tvář, nebyl Harry, ale Moody
A tvářil se… smutně.
Ginnino srdce zaplavil žal...
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ