Severus seděl v jednom z oken, ze kterého létaly sovy ven ze sovince. Soumrak nad jezerem vypadal jako brána do jiného světa. Jako brána do pekla. Šestnáctiletý chlapec si odhrnul černý pramen mastných vlasů z čela rukou, ve které zrovna nedržel stříbrný medailon a dopis. Byl to jeden z mála okamžiků, kdy měl v očích slzy. Otevřel dopis, a jako kdyby pořád nemohl uvěřit významu těch hrozných slov, přečetl ho ještě jednou. Už asi po čtvrté. Jeho arogantní otec mu stroze oznamoval, že jeho matka je po smrti. Jako by to ani nestálo za zmínku. Určitě byl zase opitý a zbil ji. Severus věděl, že jeho matka byla silná. Nikdo, kdo by byl slabý, by to nevydržel tak dlouho. Ale nemohla odolávat věčně.
Otevřel medailon a spatřil matčinu černobílou fotku. Byla tak krásná. A měla tak hrozného, násilného a alkoholického manžela. Nezasloužila si to. A on si nezasloužil tak nádhernou ženu.
Severus pohladil pramínek z jejích vlasů. Byl tak sám. Tak sám, jako ještě nikdy. I když byl většinu roku ve škole opuštěný, pořád tu byla ona. Ona která nad ním roztáhla svá ochranná křídla. Postupně mu to docházelo. A bylo to čím dál víc bolestivější. vždyť přece přišel o jedinou bytost, která ho milovala. Pomstí ji! Musí to udělat! Zabije toho parchanta, i kdyby se kvůli tomu musel stát smrtijedem.
Z očí mu vytryskly slzy. Slzy vzteku a nenávisti. Jak on ho za to nenáviděl!
Chtěl slézt z okna a jít zpátky do ložnice, ale ve dveřích se objevila nějaká postava. A za ní další tři.
Potter. Black, Pettigrew a trochu zdráhavě i Lupin. Severus bleskově vytáhl hůlku a nasadil neohrožený výraz. Na jedno však zapomněl.
"Ale copak, copak? Srabusek nám pláče? Neboj, máma koupí slona!" vykřikl James a spolu s ostatními se hurónsky rozesmál. Jediný, kdo tak neudělal, byl Severus a Lupin.
"Ty…!" ohradil se Severu a spěšně si setřel slzy. Zatraceně!
Ale to už Pobertové mizely se smíchem, a taky s ujištěním, že si to nenechají pro sebe. Lupin se ve dveřích zastavil a omluvně se na Severuse usmál. Severus se na něj nepřátelsky zamračil a Remus radši odešel za ostatními.
Severus si v duchu umínil, že za to se Potterovi pomstí.
Ovšem byl poněkud nesvůj z tohp, co se právě stalo. Měl pocit, že to bylo možná ještě horší, než jeho nejhorší vzpomínka na scénu u jezera.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ