Včera jsem se seznámila s Jamesem a Čmuchalem. Povídali jsme si strašně dlouho, až jsem přišla pozdě. Nikdo by si toho nevšimnul, kdyby to nevykecala Magdice. Ta mě hnedka začala vyslýchat. Ale já zatloukala a zatloukala.

Usnula jsem až kolem ve 3 ráno. A vstávala ve strašnou dobu, až na oběd. Sedla jsem si za stůl a začala se nimrat v jídle, neměla jsem hlad, ale sedět jsem tam musela.

Magda nakonec nic nevyžvanila, to jí není podobné. Co zase kuje za pikle? Nechala jsme to jen tak, protože rozebírat to nemělo cenu. Nejvíc jsem se těšila na večer. Měla jsem se sejít s Jamesem, prý pro kámoše Dvanácterák. By mě zajímalo jak došel k téhle přezdívce. Že by ho nechalo dvanáct za sebou? Nebo mu někdo dvanáctkrát nasadil parohy?

Venku se setmělo, slunce zapadlo a puberťáci ve stejném věku jako já šli ven. Je to u nás asi zvyk, protože neznám moc lidí co by vycházeli přes den. Chováme se jako upíři.

Šla jsem k lavičce, kde jsme se včera viděli poprvé. Nebo jsem se seznámili, je to jedno. Jak jsem se blížila na místo setkání, všimla jsme si že tam sedí víc než jeden kluk. Bylo to divný, vážně. Nevěděla jsem jestli si na mě vzal posilu, nebo jestli tam sedí někdo jinej. A tak jsem se rozhodla, že projdu okolo, tak zjistím co se děje a bude.

Vyšla jsme rázným krokem, ale začala jsem zpomalovat. Jsem odvaha co? Byla jsem víc než v půli cesty, nemohla jsem se jen tak na patě otočit a dát na zběsilý úprk. I když, kdo říká že ne? Pomalu jsme se otáčela, velice nenápadně. "Kláro?" Tak a úniková cesta nikde.

Došla jsem k lavičce a koukala na tři kluky, kteří mi nic neříkali. I když ten napravo černovlasý se šedýma očima byl pěknej. A ten vedle Jamese taky, světlejší vlasy, ale víc jsme si ho neprohlídla, už jen protože Dvanácterák, jak mu říkají kamarádi, mě začal představovat.

"Tak tohle je Sírius, Siriusi Klára," a já podala ruku klukovi nejvíc napravo, zdál se milej, nebo aspoň hodně pěknej. "Tak tohle je Petr," představil mi dalšího kluka, seděl uprostřed. Předtím bych přes něj okem nezavadila, ale když mi ho představovali. Podala jsem mu pravici, mezi námi jen ze slušnosti. A teďka jsme se obrátila na posledního. Když mi James sděloval jak se jmenuje, dokonce vstal z lavičky a já si ho mohla prohlídnout. Měl strašně pěkný oči, takový jantarový, možná medový. Podal mi ruku, která byla poseta mnoha škrábanci, ale mě to bylo jedno. Dívala jsem se mu do očí, nemohla jsem se odtrhnout. Zatřepala jsem mu s rukou a posadila se vedle Siriuse, tam bylo volno.

Od doby co jsem se tam ukázala jsme jen kecali. Byla to zábava, o hodně větší než s někým na icq. Všichni byli skvělí, i když mi Petr nepadl do noty.

"A kam vlastně chodíte do školy. Já vás vůbec neznám a James říkal, že bydlí blízko," vybalila jsem na ně.

"Jo James bydlí blízko a my jsme teďka u něho na prázdninách," dal se se mnou do řeči Remus. Byl vážně skvělej. Kecali jsme nevím jak dlouho, i když jsem z nich hodně věcí nevytáhla. Ale mě to bylo jedno. Říkala jsem si, že je na to ještě dost času.

"Nemohli bychom se jít někam projít, z toho sezení mě už zdřevěněla," Remus se na něho povídal, jako že by se měl krotit. "zadek," dořekl. A tak jsem šli, chodili jsme všude možně. Chtěli jít i do parku, ale já nechtěla potkat ségru a zbytek jejich známých. Je oblíbenější, zábavnější a nebudu riskovat, že bych ji potkala. Nejen, že by měli hloupý kecy, ale těžko říct co by Magda zase udělala. Když mámě řeknu, že chodí s klukama kouří a co já víc co všechno, tak mi to nevěří. Ale jen co Magdice řekne, že jsem něco udělala už je oheň na střeše.

Vyhnuli jsme se parku, ještěže tak. Stále jsme se smála, ani jsem moc nic neříkala, protože veselo bylo samo od sebe. Ve škole s těma klukama musí být vážně problém. Jak jsme slyšela co všechno dělali Srábkovi a jak je naháněl Filch po škole a tak. Museli jsi užít svoje.

Obešli jsme naši ulici a já se už chystala domů. Přece jen jsem mámě řekla v kolik se vrátím a to že jsem přišla už včera pozdě by tomu moc nepomohlo.

"Tak kluci já už budu muset jít domů, nechci problémy," usmála jsme se.

"Jo no problémy jen ze pozdní příchody to bych bral," promluvil Sírius. Nejspíš to doma nemá moc pohodový. Teda co jsme slyšela, tak určitě ne, prý ho i bijí.

"Tak já už půjdu. Mějte se, zase příště?" zeptala jsem se trochu s obavami.

"Jo, jo zítra, už ve čtyři?" na to jsem Monnymu zakývala na souhlas a utíkala domů.