Seděli v pokoji ještě asi tři hodiny a za tu dobu neřekli ani slovo. Draco se jim rozhodně nemínil svěřovat a oni se ho nehodlali vyptávat. Když už se zdálo, že tam zkysnou navždy, ozvalo se zaklepání na dveře a objevila se paní Weasleyová.
„Pojďte večeřet. Všichni čtyři.“
V jídelně už seděl nejen Lupin a Tonksová, ale i ostatní členové řádu. Snape však mezi nimi chyběl. Harry zadoufal, že ho poslali tam kam patří, totiž do Azkabanu. Harry, Ron a Hermiona se usadili na svá místa a Draco se váhavě posadil na jedinou prázdnou židli. Fakt, že nikde neviděl Snapea, ho zneklidňoval. Klidně si ho sem přitáhne a pak jen tak zmizí... Z chmurných myšlenek ho vytrhla Molly Weasleyová, když před něj postavila talíř s palačinkami.
„Dej si. Podle toho, co říkal Severus, musíš mít hlad,“ a mírně se na něj usmála. Ron, který právě zkoušel, kolik palačinek se mu vejde do pusy se překvapením zakuckal tak, že mu Hermiona musela uštědřit herdu do zad. Když znova popadl dech, chtěl něco poznamenat, Hermiona mu však sykla do ucha: „Nech ho. Kdo ví, jak dlouho nejedl.“ A tak svoji poznámku zase spolkl.
Po vydatné večeři se ujal slova Lupin. „Severus nám vysvětlil, v jaké jsi situaci, Malfoyi. Schovávat se před otcem jistě není příjemné, ale asi ti nic jiného nezbude. A tady tě můžeme ukrýt.“ Malfoy pomalu přikývl. Ne že by tím vším byl nějak nadšený, ale rozhodně pro něj bylo lepší být tady, než se nacházet poblíž svého otce. Ten by se k němu teď rozhodně nechoval přátelsky.
„Schovávat se před otcem? Větší blbost sis už nemohl vymyslet. Neříkal si čistě náhodou, asi tak stokrát, jestli si dobře pamatuju, že tě tvůj otec bezmezně miluje?“ Harry se ani nesnažil skrýt posměšný tón v hlase. K jeho překvapení ho však většina členů řádu probodla pohoršeným pohledem.
„Malfoye chce jeho otec zabít, Harry,“ oznámil mu suše Lupin. Ron se ušklíbl. „A my mu v tom budeme bránit,“ řekl to tak, aby to slyšela jen Hermiona. Bohužel pro něj u ní nenašel pochopení. „Tady máš snad jasnej důkaz, že to není Smrtijed.“ Ron už se nadechoval k odpovědi a ani neposlouchal, co všechno Lupin Malfoyovi říká. Zaujala ho až věta jeho mamky: „Spát budeš s Harrym a…“ nedokončila, protože ji přerušilo dvojhlasé, sborové nikdy. Malfoyův protest nevnímala a obrátila se k druhému protestujícímu.
„Harry, drahoušku, jinde není místo. Ron spí s Fredem a Georgem a… Opravdu to jinak nejde udělat.“ Harry snad poprvé litoval, že má samostatný pokoj.
„Hm. To sem teda nadšenej.“
„Nápodobně,“ odsekl mu jeho nový spolubydlící, a tak se Hermiona rychle vložila do jejich „rozhovoru“.
„Kde je vlastně profesor Snape?“ zeptala se a napila se domácí dýňové šťávy.
„Dál pracuje pro řád,“ řekl Lupin, jako by se nechumelilo. Tahle věta zvedla Harryho ze židle.
„Cože? Vy jste se snad zbláznili! Co vám nakecal, že mu věříte?“ Ron byl podobného názoru.
„To musí zase někoho zabít, abyste pochopili, že je to hajzl?“
„Rone, věř nám, že máme své důvody, proč Snapeovi věřit,“ zastala se Lupina Tonksová.
„Jo. Tuhle větu už jsem někde slyšel. A ten co ji říkal nedopadl zrovna dvakrát dobře.“
„Přesně tak!“ téměř zakřičel Harry a odešel z místnosti. Ostatní slyšeli jen vzteklé prásknutí dveřmi od jeho ložnice.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ