Ford si to svištěl po dálnici a ani se neklepal. Alice se tomu divila. Normálně protestoval, když jela nad sedmdesát, ale teď to vytáhla na devadesát a ono nic.

Pustila si rádio a koukla na svého bratra, který podřimoval na sedačce spolujezdce.

Tomáš byl její dvojče a odmalička to byl i její nejlepší přítel a bratr v jednom.

Tomáš se zavrtěl a pomalu otevřel oko. Mrkl dopředu a pak na sestru.

„Nazdar ospalče!“ usmála se na něj Alice.

Tomáš si rozespale mžoural oči. Po ránu nikdy na nic nereagoval. Ještě mu vždycky aspoň půl hodiny trvalo, než začal aspoň minimálně vnímat.

„Už tam budeme,“ oznámila mu Alice a on bez zájmu zazíval a šahal na zadní sedačku pro flašku.

Alice se pousmála, ale v okamžiku její úsměv vystřídal vyděšený pohled.

„Nééééééé……“

*

Náklaďák narazil plnou rychlostí do před sebou jedoucího malého fordu. Sestrčil ho z náspu a auto se točilo dolů.

Cestou se šrotovalo jako krabička od sirek.

Řidič náklaďáku si to bez problémů hasil dál. Alkohol mu nedovolil přemýšlet a ani mu nenabídl ještě zachránit život dvou mladým lidem.

*

Dole v křoví začalo hořet auto.

Ven se snažil dostat mladík, který seděl vedle řidiče. Dívka se nehýbala a ani neprojevovala známky života.

Mladík se dostal na druhou stranu a snažil se dívku vytáhnout ven.

Když se mu to podařilo, odtáhl ji dost daleko od auta.

„Alice no tak, řekni něco!!!“ třásl s dívkou.

„To mi přece neuděláš … to ne!“ zoufal.

Po tvářích mu tekly slzy. Cítil jak jeho srdcem prochází chladný nůž. Ta beznaděj byla děsivě hluboká. Zabíjelo ho to.

Bez ní dál nemohl. Byla to jeho sestra, nejlepší kamarádka jeho součást.

Jak umírala ona, on umíral s ní.

*

Sanitky jeli plnou rychlostí k místu nehody.

Pozdě.

Nedaleko od auta našli v objetí dva zmařené životy….