Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Prokletý březnový den od HarryP
[Komentáře - 9] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
 A strašně moc vás prosím o komentáře a o váš názor na pokračování.
Proklety březnový den

Prospávajícího chlapce probudil zvuk budíku. Pomalu otevřel oči a posadil se na postel. Při pohledu na datum se usmál.Konečně uvidí….jeho lásku, jeho všechno. Jen pomyšlení na to mu rozbušilo srdce.

 Dneska ji to konečně řeknu pomyslel si…poprvé. Znovu se usmál a oblékl se do jeansů a zeleného trička. Pomalu vyšel ze dveří a vydal se na autobus.

 

**

Rukou třesoucí se nedočkavostí držel cigaretu a čekal na ostatní. Jako první se z kopce vedoucího z centra města řítil Danek, jeden z jeho přátel. Pomalu dokráčel z kopce až k němu a zapálil si.

„Co že jsi tak zamlkly?“ zeptal se.

 

Filip se na něho z úsměvem podíval a to mu asi stačilo.

„Aha“dovtípil se „dneska se vrací, že?

 

Pomalu típnul cigaretu. „jo vrací.“

 

„Takže bude cucačka jo?“ optal se znovu a usmál se tak jak to umí jen on.

 

„Hm.“ Odpověděl Filip a zapálil si další cigáro. Co ty o tom víš.

 

„Kdy se uvidíte?“

 

„Jsme domluvení na velkou přestávku.“  Řekl Filip a elegantně si potáhl z jeho cigarety čímž přerušil další diskusi.

 

Kroky za nimi prozrazovaly, že se blíží další stálý člen jejich kuřácké skupinky.

„Čest Jindro.“ Pozdravil Danek aniž by se otočil.

Jindra pozdrav opětoval a sednul si na lavičku, na které už oba hodnou chvíli seděli a taky si zapálil.

 

Dano se podíval na hodinky. „Za sedm minut osm.Jdeme.“ řekl a postavil se.

Hm autorita. Pomyslel si Filip a postavil se taky.

 

**

Zeměpis se vlekl a matematiky ještě více než obvykle. Pořád měl před očima její obličej, který se na něho usmíval ve školním vchodu. Konečně zazvonilo a on rychle utíkal z učebny matematiky k jejich lavičce.

 

Už tam čekala. Pomalu k ní došel a zuřivě ji políbil.Polibek s nejsladších, jejich jazyky se pomalu proplétali a on viděl jen její zavřené oči. Nikdy nepochopil proč je všechny zavírají.

Pomalu se odtáhl. „Chyběla si mi.“

 

Zářivě se usmála. „Ty mě taky, ale nemoc je sviňa.“ Znovu ji políbil až teď si uvědomil jak moc mu chyběla. Její hlas,její usměv, její tvář posetá jemnými pihami ve kterých se ztrácel při každém pohledu do jejich očí. Dneska jí to konečně musí říct.

 

Velké hodiny na chodbě jim pomalu ale jistě ukrajovaly jejich společný čas. Zvedla se.

„Už musím jít.“ Řekla a letmo ho políbila.

Chytil ji za ruku. „Počkej.“

Znovu se usmála. „Copak je?“

 

Konečně přišla ta správná chvíle. „Mjuju tě.“

 

„Co?“ zeptala se z úsměvem.

 

Zrudnul jak mrkev. „Miluju tě Barčo.“

Dostal to ze sebe.

 

Podívala se na něho jejíma krásnýma očima. „Já tebe taky“ odpověděla a políbila ho.

Poslední dnešní. uvědomil si. Cítil tlukot jejího srdce, které se spolu s jeho spojovalo v jedno.

Zazvonilo.

 

Usmála se a beze slova odešla chodbou ke svojí třídě.

 

**

 

Hodinou angličtiny projel zvuk mobilu. Filipův spolusedící se na něho tázavě otočil. Sakra zvuky. Uvědomil si.

 

Začal hořečně tahat mobil s kapsy.

Hm….SMS..asi od Barči. Pomyslel si.

 

Zmáčkl tlačítko pro otevření zprávy četl.

 

Promiň ale mezi námi to nemá cenu. Cítím že by to dřív nebo později skončilo. Promiň. Barča.

 

Svět se najednou zastavil, mobil mu vypadnul z ruky a po pár otáčkách spadnul na zem. Začaly se objevovat první slzy a obrovská bolest ho sžírala zevnitř. Byl konec. Bylo mu jedno, že se mu po tváři linou slzy, bylo mu jedno , že si teď ostatní budou myslet, že se zbláznil. Ztratil smysl života. Byl konec.

 

 

**

 

Po posledním zazvonění se pomalu loudal do šatny. Mnohokrát četl v knížkách o zlomeném srdci, ale vždycky si myslel, že jeho to nepotká. Teď už věděl, že neměl pravdu. Prohrál.

 

 

 

Poznámka autora: Fakt moc prosim o komentáře nejlíp od každého….jo a chcete pokračování?





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.