3.Hastingská bitva
Měsíční paprsky dopadaly na rozlehlé pole a v dálce se skvěla světla malého městečka Hastings.
Harry seděl na obrovském kameni, který stál osamocen uprostřed pole. Hlavu měl zabořenou v dlaních a přemýšlel. Co když už ji neuvidí?
Z očí mu ukápla slza. Musí vyhrát a zabít ho! Ne kvůli světu, ale kvůli sobě a Ginny.
Otřel si hřbetem ruky oči a napřímil se.
Z dálky se ozvaly kroky. „Jsi to ty?“ optal se Harry do tmy.
„Ano Pottere.“ Ozval se chladný hlas kdesi zpoza něho.
Harry se otočil. Stará známá postava v kápi vzdálená asi deset kroků svítila rudýma očima do tmy.
„Dneska to ukončíme, Voldemorte!“ štěkl Harry a postavil se aby stál svému protivníkovi čelem. „Už ti nedovolím, aby si ničil život mě a ostatním lidem!“
„Abych řekl pravdu, mám pro tebe nabídku.“ Řekl klidným hlasem Voldemort.
„A jakou?“
„Přidej se ke mně, Pottere! A budeme vládnout světu jako by jsme byli otec a syn.“ Pravil Voldemort a sundáním kápi odhalil svou bílou lebku.
„Nikdy se k tobě nepřidám!“
„Rozmysli si to dobře!“ zaječel a sjel do hábitu pro svou hůlku.
„Nikdy! Já jsem dobrý kouzelník jako můj otec přede mnou!
„Tak tedy zemřeš „dobrý“ kouzelníku.“protáhl mdlým hlasem plným nenávisti.
Harry vytáhl hůlku a pronesl.
„Mdloby na tebe!“
Voldemort jediným mávnutím hůlky, kletbu odrazil.
„Sectumsempra“ zkusil znovu Harry.
„Ty mě nechceš zabít?“ zeptal se, když se vyhnul další kletbě.
„Neboj i na to dojde.“sykl Harry „A nezapomeň, že smrt je jen začátek.“
„Avada Kedavra“ zaječel Harry, ale jeho hlas nebyl jediný, který tuto kletbu vyslovil.
Zelené paprsky se o sebe ve vzduchu otřely a oba zasáhly svůj cíl.
**
Harry viděl jenom zelené světlo a pak už ho neznámá síla vyzdvihovala od jeho ležícího těla směrem k nebi. Snažil se vrátit do svého těla, ale ta neznámá síla byla silnější.
Pole se pomalu vzdalovalo a za chvíli už bylo vidět jen světlo oken s nedalekého města. Až teď si uvědomil, že je mrtvý a nikdy se nevrátí. Vzdal svoje snažení a jen se díval na mizící světla pod sebou.
Uběhlo několik hodin než se Harryho přízračná schránka dostala do nějakého mraku a síla polevila. Harry si v první chvíli myslel, že zase bude padat zpátky, ale k jeho překvapení jeho nohy dopadly na tvrdou zem.
Podíval se kolem sebe. Před ním stála zlatě zdobená brána a před ní stál nějaký prošedivělý stařík s dlouhým plnovousem, oblečený v tóze jakou nosili kdysi staří Římané. Udělal k onomu starci několik kroků a ten se usmál a řekl.
„Vítej v nebi, Harry.“
Harry se zastavil a nejistě mu ten úsměv opětoval. Když je v nebi musí být i mrtvý. Pomyslel si.
„Takže jsem mrtvý?“
Starci zmizel na okamžik úsměv.
„No to právě nejsi, máš totiž na výběr.“
„Jestli jde o to tak nemám zájem. Jako duch žít nebudu.“
„Já nemyslel jako duch.Ty se můžeš vrátit jako normální, živý člověk.“
„Jak to? Nic přece nedokáže zachránit před Avadou.“
Stařík se zase usmál a přistoupil blíže k Harrymu.
„Jedna věc ano a to láska: Pokud tě někdo miluje, pak se můžeš vrátit.“ Odpověděl otcovsky.
Harry začal přecházet kolem brány a přemýšlel. Ginny nebo Ostatní?
Ve zlomku vteřiny se rozhodl. Přistoupil zase ke starci a řekl.
„Chci se vrátit.“
„Děláš správnou věc“ řekl. „tak naviděnou“
Mladý kouzelník chtěl taky pozdravit, ale náhle cítil jako by ho spláchli do záchodu.
Padal dolů až dopadl na dvorek Doupěte.Z jehož dveří vyběhla rudovlasá dívka a pevně ho objala.
„Harry!“ vzlykla „tys to dokázal!“
Podíval se do jejich hnědých očí a řekl.
„Už tě nikdy neopustím. Miluju tě!“
„Já tebe taky.“ Řekla a políbila ho.
Slunce nad Anglii právě vyšlo a ozářilo nový den.
Konec! :D
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ