Snape vtrhl do Brumbálovy pracovny jako velká voda. Brumbál seděl za stolem a právě něco sepisoval.

„ Má ho Voldemort,“ řekl tiše. Brumbál vypadal starší než kdy dřív.

„ Už to vím, Arias mi už pověděl všechno, co se stalo od odchodu ze Zobí. Posaď se a pověz mi, jak je na tom a co se dělo.“ Snape se unaveně sesunul do nabízeného křesla.

„ Dnes jsme měli schůzku, byli tam všichni Smrtijedi. Pán zla měl obzvláště dobrou náladu. Za chvíli Malfoy přivedl Pottera, který byl plný hrdosti a odhodlání nevzdát se. Díval se Pánovi do očí, odporoval mu – nechtěl se k němu přidat a taky mě neprozradil. Za to všechno, co jsem mu udělal, měl právo říct mu mé jméno, ale on nic nevyzradil. Asi po hodině a půl padl do bezvědomí. Na těle měl ošklivé tržné rány, pár z nich jsou magické, takže některé mi ani nešly ošetřit.“ Zavrtěl hlavou. Pořád před sebou viděl ten hrdý pohled plný vzdoru. Nechápal, kde se v něm brala odvaha vzdorovat, nic neříct…

Brumbál pozorně naslouchal.

„ Má nějakou naději na útěk?“ Učitel lektvarů pokrčil rameny.

„ Nevím, možná ano. Kdyby dokázal vydržet dost dlouho, tak by se z toho snad dokázal dostat. V jeho cele jsou zábrany proti přemisťování, takže se může přemístit jen z haly, kde jej mučí. Kdyby dokázal vydržet, tak by snad měl možnost a našel způsob.“ Zapřemýšlel. Na čele se mu od přemýšlení objevilo pár vrásek. Brumbál přikývl. I když mu to trhalo srdce, tak mu nemohl pomoct. Ani nemohl chtít, aby mu pomohl Severus. Ohrozil by příliš mnoho životů a kdyby odhalili jeho špeha, tak by neměl informace a zemřelo by mnoho lidí. Ne, nemohl nic dělat. Ani si nevšiml, že mu po dlouhých vousech stekla slza. Přilétl Arias a sedl si na Snapeovo rameno. Učitel lektvarů to nechápal, přesto výra neodehnal. Uklidňoval ho a zbavil tíže a zlých myšlenek. S ředitelem ještě dlouho seděl a probírali možnosti, strategii apod.

„ Našli jste Harryho?“ Vyhrkl Ron, když se na Ústředí znovu ukázal Brumbál. Teprve potom si mladík uvědomil, že ředitel má kruhy pod očima, ve kterých nebyla ani jedna jiskřička.

„ Bohužel ano. Má ho Voldemort.“ Řekl tiše. Tohle slyšeli všichni. V hale se to rozléhalo. Spoustu lidí začalo plakat, ale někteří ne. Brali ho jako někoho, kdo přežil. Ale s Brumbálem musí mít přece ještě naději. Mia celý den nevyšla z pokoje. Za dveřmi šly slyšet pouze vzlyky. Její přátele s ke ní pokoušeli dostat, ale po několika radikálních vyhazovech ze dveří, to vzdali. Nechali ji o samotě. Když večer konečně vyšla, nikdo se jí na nic neptal. Oči měla zarudlé od pláče, byla bledá a pod očima měla černé kruhy. Vypadala hrozně vyčerpaně. Jenom se trochu najedla a zase odešla. Všichni si o ni dělali starosti, ale nikdo ji nedokázal pomoct a vrátit Harryho. Pro Rona bylo vědomí, že Hermiona miluje Harryho, zdrcující. Dělal si naděje, že jednou by mohli být spolu. Ale pak si uvědomil, že Harry je pro ni ten nejlepší kluk, kterého si mohla přát. Nechtěl být překážkou v jejich vztahu. Bylo to pro něj ze začátku těžké, ale srovnal se s tím a snažil se Mie pomoct jako dobrý přítel. Nesnažil se o nic víc. Mia mu za to byla vděčná, nesnesla by vyčítavé pohledy nebo „psí oči“. Už uběhly dva týdny od Harryho zmizení. Kdyby nebylo zpráv od Snapea, tak by si už dávno mysleli, že je mrtvý. Zatím se ale držel, měl obrovskou vůli žít, kterou nikdo z Řádu nechápal. Snad jen Brumbál, který znal věštbu a věděl, jak moc miluje své přátele, pro které by obětoval klidně i svůj život…