Den na to už seděli v jídelně. Sami dva.
„Moc ti to sluší.“ Vanessa se mile usmála, až to Siriuse hřálo u srdce. Od toho dne byli spolu pořád.
Uběhl skoro měsíc. Stmívalo se. Zrovna byli na balkoně a dívali se na západ slunce. A vtom se na sebe oba toužebně podívali. Pomalu se k sobě přibližovali, až se políbili. Nejdřív něžně, pak čím dál tím víc vášnivěji. Jejich touha rostla jako právě přibývající tma. Sirius vzal Vanessu do náruče a odnášel ji do ložnice. Cestou se pořád dychtivě líbali. Položil ji na postel. Jeho ruce bloudily po jejím rozpáleném těle. Vzájemně se hladili, svlíkali, až byli oba nazí. Promilovali spolu celou noc.
„Na tohle nikdy nezapomenu,“ zašeptal Sirius. Místo slov se dočkal dlouhých polibků. Po polibcích vstal, oblékl si kalhoty a řekl: „Prosím vstaň.“ Vanessa vstala. Omotala si deku kolem těla. Sirius si klekl.
„Možná se ti to bude zdát moc rychlé, ale já to musím udělat, musím se zeptat. Vezmeš si mě?“
Vanessa nemohla ani dýchat a odpověděla: „Co na to říct? Samozřejmě, že jo!“ A začali se líbat. Sirius si připadal šťastný jako nikdy předtím.
Datum svatby se ustanovilo za tři měsíce. Celé dva měsíce žili ve štěstí a v lásce.
Jednoho rána si šla Vanessa něco zařídit.Sirius ještě ležel v posteli. „Vrátím se za chvíli, miláčku. Miluji tě. Hrozně moc.“ Ještě polibek a odešla. Sirius únavou usnul. Probudil se až o šest hodin později. Vstal a šel se podívat po domě a byl docela překvapen, že Vanessa není doma. Čekal a čekal. Nepřišla ani druhý den. Spojil se s ministerstvem a s Lupinem.Přemýšleli, co se mohlo stát. V krbu se náhle objevil ministerský úředník. „Přeji dobrý den. Jsem z ministerstva a mám pro vás špatnou zprávu. Jedná se o Vanessu Langovou.“ Sirius řekl: „Proboha, co je s ní? Není mrtvá?“
Úředník na to odpověděl: „Něco horšího. Přidala se na špatnou stranu. Je z ní Smrtijedka. A vykládá něco o vás Vy-víte-komu.Vy-víte-kdo by se rád dozvěděl něco o Potterových.Proto se na vás pověsila!“
V Siriusových očích byla vidět bolest. „Řekněte mi o tom něco víc.“
„Podle mě vás zradila. Byla s vámi jen proto, aby se co nejvíc dozvěděla. Nemiluje vás. Já vím, je to kruté to slyšet.Podle mě to bylo naplánovaný tři měsíce dopředu.
Sirius cítil jen a jen bolest. Jakoby měl srdce na dva kusy.
„Je mi to líto. Hezký den.“ A zmizel zase v krbu.
Sirius se další dva měsíce trápil. Neměl chuť na nic, vůbec na nic. Nemohl spát, jíst, prostě nic. Užírala ho bolest. Pak ho odsoudili za vraždu Petra Pettigrewa, kterou nespáchal. Celých dvanáct let strávil v Azkabanu, div nezešílel. Zklamán starým přítelem, ale snad ještě víc zklamán láskou. Láskou? Vanessou! Chtěl si ji vzít, mít s ní děti, zůstat s ní až do smrti. Po dvanácti letech strávených v Azkabanu utekl. Kvůli Harrymu. Harry naštěstí zjistil pravdu.Pettigrew zase utekl, ale Harry viděl Siriuse v jiném světle, ne jako vraha. Od té doby se dlouho neviděli. Sirius pobýval ve svém domě s přáteli, jako byl třeba Lupin.
Zrovna seděli v salonku a popíjeli čaj. Vtom se v krbu objevil tentýž ministerský úředník jako před čtrnácti lety. Byl to Kingsley Pastorek.
„Mám pro vás zprávu. Vanessa Langová vás hledá. Od té doby, co se dozvěděla, že jste venku z vězení. Chce vás zabít. Ale my víme, kde se skrývá. Jestli chcete, ukážu vám ji.“ Vytáhl zrcadlo a Sirius právě koukal na svou nešťastnou lásku. Vanessa měla právě v ruce kávu.Pak ji odložila a začala něco psát.Sirius nemohl uvěřit vlastním očím.
„Bože!“ zvolal Sirius.
„Můžeme ji navštívit dřív než ona nás?“ zeptal se Lupin. Kingsley odpověděl: „Jistě, můžeme ji usvědčit jako pravou Smrtijedku.“ Najednou se vedle Vanessy v zrcadle objevil cizí chlap. V Siriusovi se to hnulo. „Souhlasíš, Siriusi?“ ujišťoval se Lupin. „Samozřejmě, že ano!“ zařval Sirius. Potom jim Kingsley vykládal, že to můžou provést dnes v noci. Všichni souhlasili. „Tak si počkáme,“ prohlásil Lupin.
Čas utíkal jako voda, až bylo deset hodin večer. „Jdeme na to,“ zvedal všechny Kingsley. Tak Sirius, Lupin a Kingsley pomocí Letaxu přistáli v místě úkrytu Vanessy. V obýváku.
„Asi bude nahoře. V tom zrcadle tam něco psala,“ řekl Kingsley. Tak šli nahoru.
Když byli v chodbě, otevřenými dveřmi do ložnice viděli Vanessu, jak sedí na posteli a zpívá. „Je šílená,“ prohlásil Kingsley. Najednou se na chodbě objevil ten chlap, kterého viděli v zrcadle. „Není šílená, jen hrozně utrápená,“ řekl. „Mohli byste mě vyslechnout, prosím?“ Všichni tři natáhli hůlky. „Kdo jsi?“ zeptal se Sirius. „Jsem její bratr.“ – „A proč bychom ti to měli věřit?“ – „Dám vám svoji hůlku. Tak tedy. Vím, kdo jste. Tebe, Siriusi, opustila. Ale nezradila tě. Ona musela. Může za to Voldemort. Řekl jí, že jestli se k tobě ještě přiblíží, zabije tě. Není pravda, že je Smrtijedka. Ze strachu se u tebe ten den už neukázala. Je tu ještě jedna horší věc.
V tu dobu byla těhotná. Když se jí dítě narodilo, Voldemort ho zabil.“ V Siriusovi se hromadil vztek a bolest zároveň.
„Cože???? Jak to? Co se stalo?“
„Tomu klukovi bylo jen pár dnů. Vanessa si myslela, že z toho zešílí. Voldemort věděl, jak jste se milovali. A taková láska ho mohla ohrozit. Společně jste vládli velkou silou, o které jste ani nevěděli. A to dítě by pro něj byla zkáza. Teď už všechno víte, běžte za ní.“
Samozřejmě, že šel. Vanessa zrovna stála u postele. Stáli pro ti sobě. Beze slov. Jakoby si četli myšlenky, padli si do náruče. „Už tě nespustím z očí,“ řekl Sirius. Dlouho si povídali. Samozřejmě, že došlo i na jiné věci.
Harry byl tou dobou v pátém ročníku. Ve škole měl vidinu, že chce Voldemort Siriuse zabít. Vydal se na odbor záhad, aby Siriusovi pomohl. Jenže to byla past a Sirius se samozřejmě rozhodl vydat se Harrymu na pomoc, aby ho zachránil před smrtí z Voldemortových rukou.
Sirius řekl: „Musím jít. Doufám, že to dopadne dobře.“
„Proboha Siriusi. Dávej na sebe pozor, podruhé už tě nechci ztratit.“ Sirius se vrátil, vzal ji za ruku a řekl: „Ty jsi to nejcennější, co jsem kdy měl. Mé srdce patří jen tobě. Miluju tě a vždy budu. Až se vrátím, ožením se s tebou.“ A zmizel v krbu.
Asi se ptáte, jak to dopadlo. Siriuse zabila jeho sestřenka Belatrix Lestrangeová. Vanessa chtěla pomstít Siriuse. Nepomstila. V boji s Belatrix jí zabil Voldemort. To je konec velké lásky, nenaplněné touhy. Chtěli dítě, rodinný život. Nebylo jim přáno. Na to jak se milovali,s trávili spolu strašně málo času. Oba když umírali, mysleli na toho druhého. Troufám si říct, že tahle láska přetrvá navěky. Nevidíte ji, ale cítíte. Oni ji pořád cítí. Dokud se znovu nesetkají.