Mířil jsem k Brumbálově pracovně. Už jsem se rozhodl, že mu prozradím, co jsem provedl. On mi přeci věří. Řekl jsem heslo, prošel jsem kolem kamenného chrliče a zaklepal.
"Dále," ozval se Brumbálův hlas. Vešel jsem.
"Dobrý večer, pane řediteli. Musím s vámi mluvit o něčem velice důležitém."
"Samozřejmě, Severusi. Čím posloužím?"
"Provedl jsem strašnou věc: O prázdninách za mnou byly Narcisa Malfoyová a Bellatrix Lestrangeová. Mluvili jsme spolu o úkolu, který dal Pán Zla mladému Malfoyovi. Ten úkol byl VÁS ZABÍT! Podle mě je to jen pomsta za to, co provedl Lucius na ministerstvu. Pak mě Narcisa prosila, abych složil Neporušitelný slib, že Dracovi budu pomáhat, že na něj dám pozor, a když to nazvládne, tak to mám udělat já. A já jsem ten Neporušitelný slib složil. Vím ale, že vás Draco nezabije, nemá na to dost sil, takže to budu muset udělat já. JENŽE JÁ VÁS NECHCI ZABÍT!!!!!"
Brumbál se na mě díval klidným výrazem, chvíli přemýšlel, než promluvil.
"To bylo velice ušlechtilé, Severusi. Prokázal jsi Narcise, že máš dobré srdce. Mám nápad, jak z toho můžeme vyváznout všichni tři živí."
"Opravdu, pane? Myslíte to vážně?" Užasl jsem.
"Ano, myslím to vážně. Jsi přeci PRINC DVOJÍ KRVE, ne? Sám ses mi před lety o tom svěřil. Stačí, když si vymyslíš zaklínadlo, které bude úplně stejné jako Avada Kedavra, ale nezabije! Stačí, když vyřkneš Avada Kedavra, pak rychle neverbálně Finite a pak to zaklínadlo, které si vymyslíš. Jaké to bude zaklínadlo?"
"Monopis. Docela dobré, ne? Stačí to vymyslet a bude to. To je geniální nápad, ale jak tím oblafnout Neporušitelný slib?
"Neporušitelný slib. Stačí u něj vyřknout zaklínadlo, on si bude myslet, že jsi to splnil a nic se ti nestane, víš?" řekl chytře Brumbál. "Teď mám ale moc práce, Severusi. Takže jsme domluveni. Nashledanou."
"Nashledanou, pane. A mnohokrát vám děkuji."

Byl jsem šťastný. Přece jen se to podaří. Brumbál se schová a bude velice dobře ukryt. Ale co je hlavní: zůstane naživu! Ale já a Malfoy také!

Přišel ten den, kdy měl Brumbál údajně zemřít. V noci za mnou přišel Filius Kratiknot, že jsou tu Smrtijedi. Musel jsem ho omráčit. Jinak to opravdu nešlo. Před mým kabinetem hlídali Grangerová a Láskorádová, věděl jsem, že mě hlídají, abych neprovedl nějakou pitomost. Samozřejmě na příkaz Pottera! Nablafal jsem jim, že se Kratiknot zhroutil, ať tam za ním jdou. Sežrali mi to! Běžel jsem na astronomickou věž, na schodech bylo kouzlo, že nahoru dokáže projít pouze někdo, kdo má vypálené Znamení zla. Poznal jsem to. Prošel jsem a naskytla se mi podívaná:
"Máme tu problém, Snape," ozval se tlustý Amycus, "ten kluk to zřejmě nedokáže."
Vto pronesl moje jméno velice tiše někdo jiný.
"Severusi..."
Poprvé, kam sahala moje paměť, se Brumbál doprošoval.
Já neřekl nic, poodstoupil jsem však o několik kroků kupředu a hrubě Draca odstrčil. Tři Smrtijedi se beze slova stáhli, dokonce i vklkodlak se tvářil zastrašeně.
Na okamžik jsem se na Brumbála zadíval a v neúprosných rysech mého obličeje byly zřetelně znát odpor a nenávist.
"Severusi... prosím..."
Zvedl jsem hůlku a namířil jí na Brumbála.
"Avada Kedavra!" Ihned jsem v duchu pronesl Finite a Monopis.
Ze špičky mé hůlky vytryskl paprsek zeleného světla a narazil Brumbálovi přímo do středu hrudi. Přihlížel jsem, jak kletba vymrštila Brumbála do vzduchu. Na zlomek vteřiny se zdálo, jako by byl zavěšen pod zářící lebkou, pak se pomalu převrátil na záda, jako velká hadrová panenka přepadl přes cimbuří a zmizel. Já jsem věděl, že žije. Jediný jsem to věděl.