Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 756 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Tuhle statistiku jsme zavedli 13.4.2006
TOPlist
Jezero od ScooTy
[Komentáře - 4] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Prosím komenty a zda mám pokračovat, děkuju :)

Šel se projít k nedalekému jezeru, místu, kde často sedával. Neměl přátelé, byl to samotář, nikdo ho neměl rád, aniž by k tomu měl důvod. Byl to dobrák od kosti, ale JINÝ. A to byl vlastně hlavní důvod, proč o něho nikdo nestál.

Bydlel s rodiči na statku. Tam to měl rád. Hned u domu byl les, kam se často chodil procházet. Zvykl si na ticho. Byl spokojený, i když ne šťastný.

Došel k jezeru. Vítr si hrál s jeho blond vlasy a on koukal do dáli svýma hnědýma očima. Přemýšlel…

 

Šla se projít k jezeru, které nedávno objevila. Byla oblíbená, i když o to nestála. Byla to milá holka se smyslem pro humor a uměla vždy dobře poradit. Neměla ráda zlost, rozdíly a pýchu. Bydlela v nedalekém domku s rodiči, kde to měla kousíček do lesa. Tam se často procházela s kamarády, co taky dělat v dědině(:D).

Teď jí rodiče na týden odjeli, takže byla sama doma a protože se nudila, šla tedy k jezeru, kde byl krásný pohled na nebe. Byla spokojená, ale necítila se být šťastná.

Došla k jezeru. Všimla si kluka na druhé straně. Zřejmě si jí nevšiml. Jen se usmála, rozpustila své dlouhé kaštanové vlasy a koukala do nebe…

 

Jak tak přemýšlel, najednou si všiml osoby, tady dívky, sedící na druhé straně. Usmála se na něho, nejistě se usmál taky. Najednou vstala a blížila se k němu. Začínal být nervózní, ona však měla veselou náladu.

„Ahoj!“ Pozdravila ho, jakmile k němu došla.

„Ahoj..“ Opětoval její pozdrav nejistě. Prohlédl si jí. Líbila se mu. Měla pěknou postavu, krásné kaštanové vlasy, upřímný úsměv a krásně zelené oči.

I on se jí líbil. Měl tak akorát postavu, blond krátké vlasy, veselý úsměv a hnědé oči.

„Hele, tebe znám, ty jsi Debie, že?“ Vzpomněl si na ní.

„Jo, a ty si……Draco, že jo!“ Zasmála se a on na ní vhrl překvapený pohled.

„Ty mě znáš???“ Nechápal.

„Jo, neměla bych?“ Usmála se o jeho zahřálo u srdce.

„Nechceš se projít?“ Nabídl jí a ona s úsměvem přijala. Tak se šli projít, nula a hvězda…





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.