Dopadla pevnýma nohama na zem. Když se kolem sebe rozhlédla zjistila, že je v nějakém parku na opuštěné cestičce, kde jiskro neprocházel. Okolní cesty byly plné mudlů, ale ta jejich byla opuštěná. Usmála se na Brumbála a čekala co bude dál.

„ Tak Nymphadoro……“

„ Mohu vás poprosit pane profesore, aby jste mi neříkal jménem??? Všichni mi říkají příjmením.“

„ Dobrá tedy Tonks, když nevím co vám tak vadí, máte nádherné jméno.“

„ No,ale mě se nelíbí. Všichni v rodině maj pošahaný jména a bohužel ani mě se to nevyhnulo.“

Brumbál se zasmál. Pravdu v rodině Blacků měli nezvyklá jména.

„ Dobrá tak tedy půjdeme.“ Oznámil Brumbál a vyšel rázným krokem přes park. Na konci parku se zastavili a dívali se před sebe. Tonks viděla řady domů, ale něco jí nesedělo. No jistě. Chybělo tam jedno  číslo. Vedle domu s číslem 11 byl dům 13. Ale ke je dům s číslem 12??? V tom na svém rameni dotek čísi ruky. Věděla že je to Brumbál, ale stejně se na něj podívala. Něco jí podával. Vzala od něj kus pergamenu a když jej rozbalovala Brumbál jí vše vysvětlil.

„ Myslete na adresu, která je na tom pergamenu.“

Začal se před nimi objevovat velký, majestátný dům s číslem 12. Tonks se jenom usmála – milovala kouzla.

Dům byl tmavý, až strašidelný. Dora měla radši světlé a veselé barvy. Tento dům byl až moc ponurý. Když procházeli chodbo, Tonks zakopla o stojan nad četníky v podobě Trollí nohy – Brumbál naštěstí stojan zachytil, takže byl dům  ušetřen velkého rámusu.

„ ehm, děkuji profesore.“

„ Není zač.“ pokračovali tedy v cest až dorazili do kuchyně.

„Ehm, ehm“ odkašlal si Brumbál, až se na něj všichni přítomní podívali.

„ Rád bych vám představil nového člena našeho řádu. Jedná se o Nymphadru Tonks, ale radši jí říkejte jen Tonks,  své jméno nemá ráda.“ S úsměvsm všem oznámil Albus.

Dora s mezitím rozkoukávala po místnosti a prohlížela si všechny přítomné. Některé znala,,jiné ne.

„ Ahoj děvče, jsem moc ráda, že jsi tady. Jmenuji se Molly Weasleyová a myslím, že bys mohla znát některé z mých dětí.“ Usmála se ni jako první zrzavá žena, která vypadala velice příjemně.

„ Říkáte paní Weasleyová? Mno nebyl váš syn chytač nebelvíru?“

„ Ano to byl Bill, znalas ho?“

„ Mno párkrát jsme se potkali na hřišti, byla jsem střelec.“

„ No jasně skončil jsem díky tobě několikrát na ošetovně.“ Ozval se za ní veselý hlas.

„ Jé ahoj, ty jsi tady taky?“

„ No a jak vidím tak ty taky.“ Usmíval se Bill stále.

„ Mno a tohle je zbytek naší rodiny“ oznámila zase Molly a začala představovat.

„ Můj muž Artur, možná ho znáš z ministerstva, a naše děti Ron, Ginny, Fred s Georgem mno a poslední je Bill, ten je teď ale v práci.“ Skončila Molly a trochu zesmutněla a všichni věděli proč. V tom si Dora vzpomněla.

„ A Percy Weasley? To je taky váš příbuzný???“

„ Mno ano, to je náš straší brácha, pěknej zmetek, znáš ho?“ zeptal se Fred s Georgem jednohlasně.“

„Mno vlastně na ministerstvu mi dělá docela peklo. Párkrát jsem ho kvůli tomu zaklela…..“ zamyslela se Dora. Kluci se rozesmáli, ale Molly byla ještě smutnější.“

„ No tak já ti přestavím zbytek.“ Ujal se slova zase Brumbál.

„ Kinsleyho jistě znáš, Moodyho taky, dále je tady Mungrstoon – toho bys taky mohla znát,Minerva McGonagalová, Severu Snape a tady je Remus Lupin.“

Dora se zeširoka usmála na každého koho ji Brumbál představil. Musela uznat, že Remus byl docela hezký, ale nešlo jí z hlavy proč má tolik jizev? Ten teda musí milovat boj. A asi do do všeho žene bezhlavě…..