Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 764 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Drobnosti od Mathilda
[Komentáře - 21] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Povídka byla přeložena se svolením autorky magentabear, originál povídky najdete zde:   http://www.fanfiction.net/s/2840972/1/

Samozřejmě ani jedna z nás nevlastní postavy vystupující v povídce a ani jedna z nás z nich nevytřískala ani galeon. To všechno JKR.

A ještě čtyři věci k překladu:

1) Neznám Lenku Láskorádovou.

2) Nevím, co/kdo jsou Horking Horkens. A nemám fantazii na překlad. A proto jsem z nich udělala muchlorohé chropotaly. Vaše návrhy uvítám.

3) V povídce se nachází "něco". Překladem "něčeho" si nejsem vůbec jistá. (Dobře, nejenom překladem "něčeho", našlo by se víc věcí, ale nad "něčím" jsem seděla nejdéle). Kdo "něco" najde a případně opraví, dostane ode mě pusu. Kdo "něco" nenajde, dostane dvě:)

4) Nešetřete kritikou:)

Je rozdíl mezí tím být hodný a být přátelský. Ginny Weasleyová je přátelská. Sedla si ke tvému stolu, povídala si a byla moc přátelská. Usmívá se na lidi, mává jim na chodbách. Zamává ti, i když je se svými opravdovými přáteli.

Neville Longbottom je hodný. Přišla jsi k němu, začala mluvit a on zdvořile poslouchal. Nepřerušoval. Neville nikdy nepřerušuje. Teď je to přítel a je hodný. I když si nepředplatí Jinotaj.

Je rozdíl mezi muckáním a líbáním. Narazila jsi na Ginny a Deana, když se muckali. On se začervenal. Ona protočila panenky. Narazila jsi na Ginny a Harryho, když se líbali. Nevšimli si tě. Později jsi Ginny řekla o té mýtině u jezera a už nikdy jsi na ně nenarazila.

Schovávala sis tu mýtinku pro něco zvláštního a ráda si myslíš, že Ginny a Harry jsou zvláštní. To, co mají, je zvláštní. To, co mají, je mimořádné a každý to najde. Protože ty to chceš taky.

Ale ne s Harrym. Ten je trochu moc náladový.

Je rozdíl mezi tím být tichý a být stydlivý. Hannah Abbotová je stydlivá. Jednou jsi s ní mluvila a ta chudinka koktala a zadrhávala se a ty ses rozhodla, že už s ní víckrát mluvit nebudeš. Jistě, škrkny ji napadly. Snažila ses lidi varovat, opravdu snažila, ale nikdo neposlouchá Loony Lovegoodovou.

Tatínek je tichý. Je tichý od té doby, co maminka umřela, ale někdy si myslíš, že možná byl takový ještě předtím. Ale nemůžeš si být jistá, protože kdykoliv přemýšlíš tak moc do minulosti, všechno, co vidíš, je maminka.

Je rozdíl mezi tím být otrávený a být rozzuřený. Harry je otrávený. Je v pasti a ví to a neví, co s tím má dělat. Dotýká se své jizvy a ušklíbá se a ty cítíš, jak moc je otrávený. Nevšimne si, když se potkáte na chodbě, ale to je v pořádku. Je otrávený a to mu zabírá čas. 

Profesor Snape je rozzuřený. Prudce zavírá knihy, jeho chůze je moc napjatá a už se dokonce ani nedokáže usmát, ne opravdu. Ne opravdovým úsměvem. Profesor Snape se dívá na studenty a ty vidíš, jak mu v čelistech pracují svaly. Jednou ses ho zeptala proč a on strhnul kolejní body.

Je rozdíl mezi tím být chytrý a být moudrý. Hermiona Grangerová je chytrá. Podle Ronalda Weasleyho je prý skvělá, ale on nevěří v muchlorohé chropotaly, takže si nejsi jistá. Každopádně, Hermiona je velice chytrá. Všechno se to naučila z knih.

Profesor Brumbál je moudrý. Jeho oči jsou zářící a vousy  výstřední a ty si myslíš, že možná, jenom možná, aspoň jeden člověk to všechno vyřešil. Jeho vousy jsou dlouhé a jeho oči staré a on je moudrý. Všechno se to naučil ze zkušeností.

Je rozdíl mezi tím být šťastný a být spokojený. Nebo si to alespoň představuješ. Právě teď nikdo není moc šťastný, ne když Ty – víš – kdo zabíjí lidi. Ale prozatím jsou lidé spokojení. Usmívají se a úsměv skoro dosahuje k jejich očím.

Je rozdíl mezí vírou a důvěrou. Je rozdíl mezi věděním a přijetím. Je rozdíl mezi bolestí a bolením. Je rozdíl mezi nasloucháním a posloucháním. Je rozdíl mezi tím být ubohý a být politováníhodný.

Je tu tolik, tolik rozdílů a vidět je všechny někdy bolí. Někdy prostě chceš zavřít oči, zacpat si uši a donutit je všechny odejít. Protože by to bylo jednodušší, kdyby všechno – kdyby všichni – byli stejní.

Ale je rozdíl mezi jednodušším a lepším. Ty to víš. Všichni to vědí. Autoři pohádek a antické mytologie to vědí. Ačkoliv lidé nenaslouchají příběhům. Zapomínají a ty nenávidíš, když jim musíš připomínat. A tak jim nepřipomínáš, ale přemýšlíš, jestli bys náhodou neměla. Ne, rozhodneš se, pokud sami nevidí, nezaslouží si vědět.

Když se takhle rozzlobíš a začneš užívat oblíbené hypotézy s mnoha „oni“, táta ti pocuchá vlasy a nazve tě jeho malou chytrou Havraspárkou. Usměješ se na něj a zeptáš se ho, v jaké koleji byl. Jemně zasyčí a ty se směješ.

Nikdy jsi nerozuměla, proč jsou vlastně zmijozelští studenti tak nenávidění. Zdají se v pořádku. Jsou rádi, když je ostatní nechávají na pokoji a dovolují jim řídit se svými vlastními pravidly a na tom není nic špatného. Vůbec nic špatného.

Tátovi se nelíbilo, když jsi ve famfrpálu fandila Nebelvíru proti Zmijozelu. Ale to nevadí, protože je to jen hra a je velký rozdíl mezi hrou a skutečným životem. Oliver Wood to nikdy nepochopil. Chudák chlapec je stejně zabedněný jako jeho jméno.

Dívala ses, ale nenašla jsi rozdíl mezi být zabedněný a být tupý. Ačkoliv by tu nějaký měl být. Jaký je smysl dvou slov se stejným významem? Nepřestaneš se dívat, budeš věnovat zvláštní pozornost Vincentu Crabbeovi a Gregory Goylovi.

Není to vždycky příjemné, být takhle vnímavá, ale maminka říkala, aby sis vždycky všímala. Byla to ona, kdo tě naučil sledovat malé rozdíly. Nikdy neignoruj drobnosti, Luno Love, říkávala, povědí ti všechno, co potřebuješ vědět. Maminka ti vždycky říkala Luna Love.

Je rozdíl mezi Lunou Love a Loony Lovegoodovou. Tatínek tě jednou oslovil Luno Love. Oba jste plakali. Už ti tak neříká.

Hodně lidí ti říká Loony Lovegoodová. Bodne to, když to dělají, ale nebolí to. Jedním uchem dovnitř a druhým ven. A je už to trochu staré. A dokonce to ani není moc inteligentní. Lidé jsou někdy zvláštní.

Lepší je, když ti lidé říkají Luna. Je to hezké jméno.

Je rozdíl mezi tím být hezká a být krásná. Padma Patilová je hezká. Má husté lesklé vlasy, dokonalý nosík a jasné oči. Před pár lety kluci čmárali její jméno na okraje knížek. Dnes stojí moc blízko ní a hloupě zírají.

Západy slunce jsou krásné. Mění všechno. Je v nich žár.

Zatáhneš záclony v okně. Další den je u konce.

Někdy se všechny dny sbíhají dohromady a ty přemýšlíš, kdy se život stal takhle nudným. Každý den je úplně stejný. Lidé si ustrašeně špitají na chodbách, nikdo se potichu nesměje a úkoly se kupí. Jako by se celý svět zastavil, ale ve stejnou chvíli přitom Ty – víš – kdo nabýval na síle.

V takových chvílích, když se začneš cítit ztracená, zdvojnásobíš svou snahu a vnímáš i ty nejmenší rozdíly. I když si někdy přeješ, aby neexistovaly, rozdíly jsou všechno, co máš, a ty se jich držíš. Profesor Kratiknot na sobě dnes měl nový klobouk. Romilda Vaneová zakopla, když po formulích sledovala Harryho. Ron celý oběd zíral na Hermionu. Levandule s velkou razancí otečkovala své i. Madam Pinceová se podívala jinam, když skupinka plačících prváků jedla v knihovně čokoládu.

Protože když se soustředíš na malé věci, je skoro možné zapomenout na všechno ostatní. Zapomínáš, že maminka umřela a že tatínek se zhroutil, že Ty – víš – kdo získává moc a že ti pořád říkají Loony Lovegoodová.

No, nezapomínáš úplně – jak bys mohla? – ale život se nezdá tak skutečný, když je to jen seznam rozdílů. Se seznamy je jednodušší si poradit.

Ale ne lepší. Ty to víš. Všichni to vědí.

Opřeš si čelo o chladnou okenní tabuli. Je rozdíl mezi věděním a přijetím.     

                              

     




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.