Osamělý chlapec seděl na pařeze obklopen zelení rostoucích stromů a keřů. Vál jemný večerní vánek, jenž čechral chlapci jeho tmavé vlasy rámující oválný obličej. Nad špičatým nosem byly hluboko posazené tmavé oči.
Obloha byla tmavá a zatažená. Nesvítila ani jediná hvězda, která by chlapci mohla přinést útěchu a porozumění. Úplně vše kolem něj halila neprostupná tma.
Chlapec byl ovšem na temnotu zvyklý. Byla mu souzena už od narození. Narodil se totiž do rodiny snad těch nejhorších lidí, kteří kdy žili. Nemohlo ho ani čekat nic jiného, když byl Black.
Pokud existoval někdo horší než jeho rodiče, byl to jeho bratr Regulus, který mu dělal samé naschvály. Byl mladší než on, a proto si toho moc dovoloval.
Velmi jej proto potěšilo, když mu přišel dopis z Bradavic. Tam mohl začít nový život, bez posedlosti rodičů čistou krví i bez veškerých nástrah Reguluse, který měl jít do Bradavic až dva roky po něm.
Dnes se loučil na deset měsíců se svým lesem, který mu tolikrát pomohl, když doma bylo k nevydržení. Zítra odjížděl do Bradavic, za novým životem.
May it be an evening star
Shines down upon you
May it be when darkness falls
Your heart will be true