Už slyšel hvizd parní píšťaly, když spolu s rodiči a bratrem přešli přepážkou na nástupiště devět a tři čtvrtě. Bylo už tam plno lidí; většinu z nich tvořili studenti těšící se na nový školní rok.
Jeho rodiče šli hrdě, vzpřímeně s nosy pěkně nahoru. Byli čistokrevného rodu, tak co se zahazovat s míšenci?
Hrdě se se Siriusem rozloučili, nezapomněli na kázání „od mudlovských šmejdů ruce pryč“ a „drž se čistokrevných“. Oddechl si, až když byl ve vlaku a hledal kupé, kam by se mohl usadit.
Byl naplno pohroužen do svých úvah o novém začátku, takže si ani nevšiml, že proti němu někdo jde. Samozřejmě došlo ke srážce, přičemž Siriusův těžký kufr dopadl ubohému člověku na nohu. Raněný neuvěřitelně hlasitě vyjekl bolestí, až se mu zhouply brýle z jednoho ucha a vlasy se mu v zátylku naježily ještě víc. Jeho křik přivolal hnědovlasého chlapce, který se tvářil velice ustaraně.
„Co se stalo, Jamesi?“ ptal se starostlivě. Mezi tím se Sirius velice omlouval a rychle bral kufr zpět do ruky.
„Promiň, fakt mě to mrzí.“ Sirius se opravdu tvářil lítostivě.
„To nic,“ smál se kluk s mírným úsměvem a podal mu ruku. „James Potter.“
„Sirius Black,“ představil se a stiskl nabízenou ruku. Byl rád, že se konečně s někým seznámil, ale nadšení mu dlouho nezůstalo.
„Black?!“ vyjekl hlasitě James a rychle vymanil svou ruku ze Siriusova sevření. „Slyšel jsi to Remusi? Black!“ obrátil se na svého kamaráda, který se také tvářil šokovaně.
„Ty jsi Black?“ zeptal se Siriuse.
„Je na tom něco divného?“ ptal se šokovaný Sirius. Co udělá jedno příjmení!
„Tak Black…Nechápu, proč se zahazuješ s námi, kouzelníky s nečistou krví! Vy jste přece něco víc, ne? Skoro královského rodu…“
Sirius na něho vyvalil oči. Kde na to přišel?
Neměl ovšem šanci to zjistit, protože James se zhnuseně otočil a spolu s Remusem zašli do svého kupé. Siriuse nechali stát uprostřed chodbičky a jako ve snách si našel prázdné kupé. Zavřel dveře, uložil kufr do zavazadlové přihrádky a posadil se k oknu.
Byl jsem skutečně tak zaslepený, že jsem nevěděl, co se o naší rodině říká? Byl jsem opravdu tak naivní, když jsem doufal, že si zde najdu přátele? Se svým příjmením si nikdy nenajdu přátele. Mínění o mých rodičích se přeneslo i na mě. Budu sám i zde…
You walk a lonely road
Oh! How far you are from home
Celou cestu vlakem byl v kupé sám se svými myšlenkami plnými chmur.
Na nádraží v Prasinkách vystoupili všichni již v bradavičkách hábitech, který mimochodem Siriusovi velmi slušel.
Následoval spolu s ostatními prvňáky Hybrida, který je dovedl k loďkám, které je měly dovést do hradu.
Nastoupil do jedné loďky, do které přistoupili další tři chlapci, ve kterých s velkou nelibostí poznal Jamese, Remuse a ještě nějakého chlapce, kterého neznal. Ti se také po něm podívali škaredě a chtěli vystoupit, ale zastavil je Hagridův výkřik „Pevně se držte!“
Pozorovali krajinu kolem a dali si záležet, aby se po sobě nepodívali. Nakonec to věčné mlčení přerušil Sirius.
„Já jsem sice Black, ale nejsem jako mí rodiče. Já jsem jiný než oni, věčte mi.“ Po těchto slovech se James podíval po Remusovi, který pokrčil rameny.
„Tak to dokaž!“ promluvil James.
„Jak?“
„Uvidíme, do které koleje tě zařadí Moudrý klobouk. Pokud do Zmijozelu, což je velmi pravděpodobné, tak jsi jako tví rodiče. Ale pokud tě zařadí do Nebelvíru, budeme se s tebou bavit. Souhlasíš?“ James ani nezapochyboval, že se Sirius dostane do Zmijozelu. Byla v něm celá jeho rodina, tak ji jistě bude následovat!
„Přijímám!“ Sirius zase nepochyboval, že se do Zmijozelu nedostane. S ostatními kolejemi to už bylo trochu horší, ale věřil, že se do nebelvíru dostane. A tím dostane nové přátele.
Do konce cesty už nemluvili, ale Sirius se utápěl na pochybách. Jeho nervozita se ještě více prohloubila, když stál ve Velké síni, před ním ležel na třínohé stoličce Moudrý klobouk a starší studenti vše napjatě pozorovali.
May it be the shadow´s call
Will fly away
May it be you journey on
To light the day
Z myšlenek jej vytrhlo to osudové jméno, které profesorka McGonagallová přečetla z pergamenu.
„Black, Sirius!“
Sirius se snažil tvářit sebejistě, ale uvnitř byl plný očekávání. Klobouk mu padl přes oči.
„Hmm, těžké, moudrost ti nechybí ani ctižádostivost, ale té nemáš tolik, aby to nemohl být NEBELVÍR!“
Nebelvírský stůl se rozjásal. Sirius se šťastně usmíval a podíval se na Pottera. Vypadal překvapeně, ale ne naštvaně. Usmál se na něj. James mu úsměv oplatil.
Když večer usínal v posteli s nebesi, cítil se šťastný jako nikdy ve svém životě. Měl své první dva kamarády, kteří spali téměř vedle něj.
When the night is overcame
You may rise to find the sun