Co by se stalo, kdybych se tenkrát přidal na tu ‘správnou‘ stranu? Asi by se nic nezměnilo… Milovala by stejně toho druhého. Propásl jsem to už tenkrát, proto jsem se dostal tam kde jsem? Nebo kvůli své blbosti? Kvůli ní? Kdoví. Brzy se setkáme, ať už jako přátelé nebo dva jako zamilovaní puberťáci.

            Zatraceně, jeho oplakávají ještě teď! Po mně nikdo ani nevzdechne, tak zatraceně proč? Smrti se ale nevyhnu. Dokonce i toho malýho nafoukanýho blbce Harryho Pottera jsem měl rád, i když… asi bych to nepřiznal. Asi? Nikdy bych se k tomu nedoznal. Byl jsem k něčemu? Nebyl. Možná ve válce, užitečný jako špeh. Ale jako člověk jsem nebyl k ničemu. Ostatně si za to můžu jenom já sám.

            Najednou ji vidím. Rudé vlasy, zelené oči tolik podobné těm, které dnes budou hledět do očí Pána Zla. Směje se s kamarádkami, učí se, zlobí se na toho tupce Pottera, nebo si jenom tak čte. Jeho Lily.

            Může se život vytrácet tak pomalu? Nebo spíš myšlenky a vzpomínky prolétávají před očima tak rychle? Zlomek sekundy, kdy se člověku promítne všechno, co kdy udělal a nebo taky neudělal. To spíš. Tolik věcí, o které stál, které chtěl udělat a nakonec… nic. Sakra, kdo tomu netvorovi s červenýma očima dovolil takhle brát lidem naději, život?