Prázdniny odhadla docela dobře. Otec dostal záchvat zuřivosti, jen ji uviděl. Naštěstí na ni a její sestru Bellatrix čekali rodiče na nádraží, kde se nemohla jeho povaha projevit a největší vztek ho přešel, než se dostali do soukromí domova. I tak zakusila kouzelnický výprask – už řadu let zastaralý a barbarský způsob trestání kouzelnických dětí. Pak byla střídavě zavřená ve svém pokoji a střídavě tahána na zdvořilostní návštěvy k starým rodům s čistou krví. K smrti ji nudily, víc, než vysedávání v jejím pokoji, kde měla hromadu knížek. Učení ji bavilo.

Jediné návštěvy, které stály za to, byly u bratra jejího otce. Měl dva syny. Jeden byl ještě hodně malý, ale druhému bylo devět, stejně jako její mladší sestře Narcisse, byl však spíš její negativ. Vzhledově i povahově. Pořád něco vyváděl a jeho rodiče z toho byli na smrt. Jeho neustálé žertíky tlumila jen její přítomnost, tak je rádi zvali. To se pak zavřeli v jeho pokoji a povídali si. Mohli mluvit volně jen před tím druhým.

„Jaké je to v Bradavicích?“ bývala jeho nejčastější otázka.

„Ale Siriusi, vždyť jsem ti o nich vyprávěla před třemi dny,“ bránila se na oko.

„Prosím, Andy,“ udělal na ni psí oči, kterým nikdy nedokázala odolat. Hrozně se do školy těšil – na přátele, které mu nevyberou rodiče a na prostor pro své legrácky.

Řekla mu vše kromě jména svého nejlepšího kamaráda. Sirius byl přeci jenom malý a mohl by se prořeknout.

Postupem času se vše uklidnilo. Otec, i když velmi nerad, uznal, že ani Havraspár není tak špatná kolej, protože to ukazuje na Andromedinu chytrou hlavu. Tušila za tím vliv matky. Jediné, co ho rozčilovalo neustále, byli její nečistokrevní přátelé a nepřátelství mezi Havraspárem a Zmijozelem.

Jezdila domů na letní prázdniny a druhý a třetí rok i na Vánoční. Pokaždé ji otec přivítal kouzelnickým výpraskem a týdnem domácího vězení. Pak si mohla dělat téměř vše, co chtěla, kromě času vyhraněném pro návštěvy. Ale někdy i ve volném čase navštěvovala Siriuse.