,,Tak pojď nebo se nestihneme do Bradavic přemístit před těmi malými haranty!“ volal na ni z chodby Severus.
,,Už jdu,“ odpověděla unaveně Ginny, která zrovna zvracela nad záchodovou mísou. Opláchla si obličej a vyšla na chodbu.
,,Co ti je?“ ptal se jí a starostlivě si ji prohlížel.
,,Není mi dobře,“ řekla pravdu.
,,Jako včera, předevčírem, vlastně celý týden,“ zamračil se. ,,Nemáš teplotu, nebolí tě něco?“ Ginny se pousmála.
,,Ne nic mi není, ani to břicho mě nebolí, jen prostě zvracím,“ objala ho. ,,Půjdeme už?“
,,Jasně,“ probral se ze zamyšlení Severu a popadl jejich objemné kufry. ,,Jdeme.“
Za chvíli stáli před Bradavickou bránou.Lilo jako z konve, takže se rychle vydali do hradu. Severus kouzlem odemkl vstupní bránu. Ginny se rozhlédla po Vstupní síni. Měla radost, že se sem po tak dlouhé době vrátila.
,,Proč musíš bydlet ve sklepení?“ ptala se Severuse otráveně, když došli k jeho kabinetu a ložnici.
,,Každý učitel lektvarů bydlel ve sklepení a já nechci být výjimka, miláčku,“ ohradil se a znovu odemkl. Ginny se při pohledu na studenou místnost otřásla. Povzdechla si.
,,Já tady nechci být,“ vzlykla.
,,Ale beruško,“ domlouval jí Severus. ,,Přece to nebude tak hrozné.“
,,No jo, snad si zvyknu,“ zamumlala Ginny, jenže v tu chvíli se jí zvedl žaludek a ona utíkala na záchod.
,,Co nejdřív si zajdeš za Poppy,“ přikázal jí. ,,To nebude jen tak.“
,,Dobře,“ přikývla. ,,Ale počkám jestli to náhodou nepřejde. Půjdu vybalit, zatímco ty uklidíš v kabinetu, ano?“ Severus jí do pokoje dotáhl kufry.
,,No fuj, černé závěsy, černé povlečení,“ zhrozila se, když vstoupila dovnitř. ,,Tak to už takhle nenechám,“ mávla hůlkou a všechno se tady změnilo na světle modrou. ,,To už je lepší,“ promnula si spokojeně ruce. Severus vytřeštil oči.
,,To nemyslíš vážně!“ vypravil po chvíli ze sebe. ,,Já to tady měl takové pěkné a jen ty přijdeš, je z toho úplně něco jiného.“
,,Stává se ,“ ušklíbla se Ginny a mávla hůlkou. Všechny jejich věci se naskládaly do skříně. ,,Teď je to tady o hodně veselejší a hezčí.“ Slyšela jak Severus něco potichu zaklel, ale nahlas radši nic nenamítal. ,,Za jak dlouho půjdeme do Velké síně?“ zeptala se ho.
,,Máme čas ještě přibližně patnáct minut,“ odpověděl. ,,Jak já nemám rád první večeři ve Velké síni. Znervózňují mě ti noví malí haranti, kteří na mě civí, jakoby bych svatý obrázek.“
,,Ty sis pořád neuvědomil, že jsi slavný?“ rozesmála se Ginny. ,,Každému jinému by to stouplo do hlavy hned. A navíc jim neříkej malí haranti, copak by jsi nechtěl mít svoje vlastní dítě?“
,,To je otázka,“ zamračil se. ,,Samozřejmě bych chtěl, jenže už jsem moc starý.“
,,Ale nejsi,“ ujistila ho Ginny, zatímco se převlékala do společenského hábitu. ,,Albus, to je starý člověk. Jo a nevíš, kdo bude učit obranu proti černé magii?“
,,Netuším,“ pokrčil rameny Severus. ,,Ptal jsem se na to Albuse, ale on mi akorát řekl, že si mám počkat na začátek školního roku.“
,,Tak to nevadí, půjdeme?“ vzala ho za ruku a dotáhla ho do Velké síně.
,,Vítejte!“ uvítal je Brumbál s úsměvem. Snape jen úsečně kývl a Ginny si toho všimla. Dloubla ho do žeber.
,,Dobrý večer vespolek!“ pozdravila všechny se zářivým úsměvem a došla k učitelskému stolu. ,,Jsem ráda, že jste mi tady dovolil učit, teda spíš pomáhat, pan – Albusi,“ stiskla mu vděčně ruku a sedla si na prázdné místo. Severus se přišoural k ní.
Seděla jako na trní a očekávala příchod studentů.Byla nervózní, ale nevěděla proč. Cítila se přesně tak, jak se cítila v prvním ročníku.
,,Už jsou tady,“ zašeptal jí Severus. A opravdu, za pár okamžiků uslyšela šum a pak se rozletěly dveře. Dovnitř vstoupily zástupy studentů a všichni byli zmáčení. Počasí jí připomínalo její třetí ročník, kdy byl turnaj tří kouzelníků. Přesně v takovém počasí přišel Moody…..
Rozhlédla se po učitelském stole. Uviděla čtyři prázdné židle. Jedna patřila profesorce McGonagallové, jedna Hagridovi, ale ty další? Ukázala je Severusovi. Ten jen pokrčil rameny.
Všimla si, že se stala středem pozornosti pro všechny stoly. Váhavě se usmála.
Potom už se dívala na Zařazování. Všechny tváře jí byly neznáme, takže jen tleskala. Sevie tleskal jen tehdy, když byl někdo přiřazen do Zmijozelu.
Když profesorka McGonagallová usedla na své místo po Ginnině pravici, Brumbál vstal.
,,Vítejte,“ rozpřáhl ruce. ,,Přeji vám nádherný večer a než se pustíme do vynikajícího jídla, představím vám vaše nové profesory. Jeden ještě nedorazil, ale ten druhý, spíš druhá sedí tady mezi námi. Novou profesorkou lektvarů je Ginny Snapeová!!!!“ Ve Velké síni propukl nadšený jásot, když jim zamávala.
,,To ovšem neznamená, že vás už nebude dál učit Severus Snape,“ pokračoval Brumbál a snadno překřikl hluk, který po této větě hned utichl.. ,,Jeho manželka se rozhodla, že mu bude jen pomáhat. No a druhý profesor ten ještě nedorazil, ale-,“ Přerušily ho dveře, které se rozlétly dokořán. Vstoupily dvě osoby, z nichž jedna měla dlouhé černé vlasy. Ginny jim neviděla do tváře.
,,Už je tady a přivedl si i doprovod,“ hlásil Brumbál. ,,Novým profesorem Obrany proti černé magii je Harry Potter!“ Ginny se přidala ke všeobecnému potlesku a pobaveně sledovala kyselý výraz v Severusově tváři. Harry ze sebe mezitím sundal promoklý plášť a teď z něj pomáhal i své manželce, Cho. Ta, protože byla těhotná, měla dost velké břicho. Ginny věděla, že už je v šestém měsíci. ,,Přivítejte i jeho ženu Cho Potterovou!!! A teď, když znáte všechny nové členy profesorského sboru, můžete si dát do nosu!!!!!“ Znovu se rozezněl potlesk a to už se talíře před nimi naplnili až po okraj. Ginny se při tom pohledu zvedl žaludek, ale přemohla se a nebrala si nějaké jídlo.
,,Tváříš se, jako by ti právě odebrali Merlinův řád první třídy,“ usmála se Ginny na Severuse. ,,Copak se ti stalo Sevíku?“
,,Neříkej mi tak!“ obořil se na ni naštvaně a jen tak se přehraboval v jídle. ,,To tě vůbec nenapadlo, co by mě tak asi mohlo namíchnout?“
,,Ty myslíš Harryho?“ zeptala se. ,,Co ti udělal, že ho nesnášíš?“
,,Nedělej ze sebe blbou,“ ohradil se. ,,Jako by jsi to nevěděla!“
,,Snad nežárlíš?“ zajímala se. ,,Vůbec nemáš na co, všechno s ním je minulost a minulost zůstane, chápeš?“
,,Ty už nebudeš nic jíst?“ změnil téma Severus, když viděl, že se svého talíře ani nedotkla. ,,Už tak jsi dost hubená.“
,,Bojím se, že když to sním, tak to tady na stůl zase zpátky vyzvracím,“ přiznala po pravdě.
,,Máš něco se žaludkem,“mínil. ,,Zítra si opravdu zajdeš na ošetřovnu a bez řečí,“ zvedl prst, když viděl, že chce něco namítnout. ,,Nebudu pořád sledovat, jak se ztrácíš před očima.“
,,Tak dobře,“ přikývla Ginny. ,,Ale až po vyučování, chci si první den užít.“
Seděla za katedrou a sledovala, jak Severus peskuje první ročník z Nebelvíru, zatímco Zmijozel vychvaloval až do nebe. Rozhodla se, že to napraví.
Vstala a taky začala procházet sklepení. Ke každému lektvaru si přičichla a poradila, co a jak spravit. Nedělala žádné rozdíly, pochválila i zmijozelské, ale nevynechala ani studenty z Nebelvíru. Zastavila se nad čoudícím kotlíkem, u kterého stál vystrašený chlapec. Lektvar na léčení vředů nevypadal tak, jak vypadat měl. Ginny ho rychle odstavila z ohně a nasypala do něj hlavní přísadu. Lektvar se ihned zabarvil do té správné barvy, jakou měl mít.
,,Příště si pořádně přečtěte návod, pane Harrinsone,“ napomenula ho, ale vlídně se na něj usmála. ,,A nebojte se mě, já vás neukousnu.“
,,Nepřeháníš to?“ zašeptal jí do ucha Severus a odtáhl ji stranou. ,,Mají to udělat sami, ty jim nesmíš pomáhat.“
,,Já jim nepomáhám, jen jim radím,“ opravila ho. ,,Nediv se, ty je vždycky tak znervózníš, že zapomenou i číst.“ Po těch slovech odkráčela zpátky k lavicím.
,,Copak potřebuješ Ginny?“ přivítala jí s úsměvem Poppy. ,,Neseš mi nějaké lektvary?“
,,Ne, to ne,“ zavrtěla. ,,I když dneska se konečně prvním ročníkům podařil ucházející lektvar na léčení vředů, takže pokud ho se Severusem doladíme, budeš mít pěknou zásobu. Ale to není hlavní důvod proč jsem přišla.
Už asi týden mi není dobře od žaludku, zvracím a vůbec nemám chuť na jídlo. Dneska už to není tak hrozné, ale radši bych věděla, co mi je.“
,,Tak se na to podíváme,“ prohlásila Poppy. Vyzkoušela všelijaká vyšetření, ale na nic nepřišla. Nakonec se široce usmála.
,,Co mi je?“ zeptala se s obavami Ginny.
,,Nic,“ překvapila ji Poppy. ,,Teda něco ti je, ale bude to pro tebe určitě dobrá zpráva.“ Tvářila se tajemně.
,,Tak co?“
,,Jsi těhotná,“ oznámila jí madame Pomfreyová. ,,Přibližně ve druhém měsíci.“ Ginny vytřeštila oči. Tohle opravdu nečekala.
,,To jako fakt nebo si ze mě děláš legraci?“ vydrala ze sebe.
,,Vypadám snad, že bych žertovala?“ zamračila se Poppy. ,,Gratuluji ti.“
,,Díky,“ zakoktala Ginny a malátně se zvedla. Do hlavy jí vplouvala jedna jediná myšlenka. Je těhotná, je těhotná….
Až v polovině cesty zpátky si uvědomila, že je to vlastně skvělé. Bude mít dítě, bude mít dítě se Severusem. Rozesmála se štěstím a poskakovala po chodbě jako malé dítě.
,,Musím ti něco říct,“ vypálila na Severuse, když rozrazila dveře do kabinetu. Polekaně sebou škubl.
,,Nepočkalo by to?“ zamračil se. ,,Mám teď důležitou práci.“
,,Tohle je důležitější,“ opravila ho a sedla si mu na klín. ,,O hodně důležitější.“
,,Opravdu?“ užasl. ,,Tak to vybal.“ Ginny se zhluboka nedechla a spustila.
,,Byla jsem za Poppy a dozvěděla se-,“ odmlčela se a pozorovala jeho napjatý výraz. ,,Že jsem těhotná.“ Poslední slova ze sebe doslova vychrlila. Severus na ni jen zíral. Uvědomila si, že musela vypadat stejně překvapeně, když jí to Poppy řekla.
,,Cože?“ vyhrkla Severus.
,,Jsem těhotná,“ opakovala mu tu stejnou větu. ,,Už dva měsíce.“ Severus se konečně vzpamatoval a políbil ji. Pak se jí položil ruku na břicho.
,,Nejde to na tobě ale ještě moc vidět,“ namítl. Ginny se rozesmála.
,,Počkej pár měsíců a už se nevejdeme do jedné postele,“ řekla mu. ,,Budu vypadat jako velryba.“
,,Ale budeš krásná velryba.“
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ