Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Jedenáctá hodina od Haide
[Komentáře - 4] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Podle některých je Harry OOC, tak to sem radši píšu, abych někoho nepohoršila...

Moc děkuju minime za beta-read a psychickou podporu.

Moc prosím komentáře. Opravdu je to první pokus o slash a potřebuju vědět co dál... 

Jedenáctá hodina, slzy tiše kanou.

Kam se láska ztratila, proč ji strčil stranou.

Ještě včera sliboval všechno modré z nebe.

Dneska srdce rozlomil, ponechal část sebe...

Roztřeseně si prsty pročísnul zlatavé vlasy. Z očí mu neovladatelně tekly slzy. Kanuly po bledé, dříve dokonalé tváři. Kdysi... Možná ještě včera. Ale ne dnes. Teď měl líce umazané, jakoby dlouho nemyté. Bolestivě krčil čelo a okolo zakalených očí mu naskakovaly vrásky.

Zatnul nehty do kůže na temeni a škubnul. Bolestivě vyjeknul. Po chvíli ucítil, jak mu po krku stéká pár kapek krve. Povolil stisk a na chladnou kamennou dlažbu vypadlo pár blonďatých pramenů. Plakal. Rána na srdci bolí daleko víc, než jakékoliv zranění. Když na něj Pán Zla použil kletbu Cruciatus myslel si, že nic horšího ho potkat nemůže. Jak hluboce se mýlil. Ještě včera byl Draco Malfoy nejšťastnější muž na světě. Ale když Harry... Neovladatelně se roztřásl.

"Harry... Můj Harry," zasténal. Tváří padl na chladnou, mokrou zem. Zachoval se k němu jako k nejhorší děvce.

Ale ty jsi byl jeho děvka, Draco.

Ne! Tvrdil, že mě miluje, že cítí to co já.

Seš si tím tak jistý?Jen si vzpomeň...

Naposled si nervózně přejel rukou přes kravatu a porovnal květiny. Před ním se tyčilo pět schodů, které mohly rozhodnout o jeho životě.

"No tak, Draco. Tohle přeci zvládneš!" nasadil typicky Malfoyovský výraz a hrdě došel až ke dveřím.

"Ehm, ehm," zakašlal, aby si dodat odvahy a natáhl ruku ke zvonku s cedulkou Harry Potter. Zazvonil. Teprve teď si uvědomil, co to dělá. On se mi vysměje. Zabouchne dveře a pak všude rozhlásí, že jsem... Dveře se prudce otevřely a v nich stál Potter s úzkými obdélníkovými brýlemi na těch překrásných zelených očích. Tak hlubokých a zamyšlených. Hlubokých, hlubokých, hlubokých...

"Malfoyi!!!" vyštěknul na Harry netrpělivě.

"Co tu děláš a proč na mě tak zíráš?" Veškeré jeho sebevědomí se rozplynule v těch dvou zelených studánkách.

"Já... No... Totiž... Harry... Tedy chci říct Pottre..." nesouvisle koktal. Bývalý Nebelvír si prohlédl jeho zevnějšek a s pobaveným úšklebkem se pohledem zastavil na květině.

"Ale copak, Malfoyi? Chystáš se na námluvy?" zahlaholil.

"Ale to sis asi spletl dveře..." znovu se ušklíbnul a pokusil se zavřít dveře.

"Ne!"vykřikl Draco. Harry se na něj tázavě podíval. "Pottere. Ty květiny jsou pro tebe. Já jsem se do tebe totiž asi..." došel mu dech a zoufale se na svého soka podíval. Harry se záhadně usmál a kývnul a vešel zpátky do domu. Mladý Malfoy za ním.

"Já vím, že se ti to určitě nelíbí, ale ze mě to muselo už ven. Nedokážu v sobě své city už déle..." více nestihl říct, protože v tu chvíli se na jeho rty přilepily jiné a na tváře mu dopadly černé kadeře. Překvapeně zamrkal, když se do jeho úst dobýval chtivý jazýček druhého chlapce. Po tváři mu tekly slzy štěstí. Po dlouhém a láskyplném polibku se Draco odtáhl.

"Harry" rozechvěle zašeptal. "Ano, lásko moje?"

"Já myslel... Myslel jsem..." znovu se zakoktal a tím byla veškerá Malfoyovská důstojnost ta tam.

" Dráčku můj. Myšlení nikdy nebyla tvoje silná stránka," ušklíbl se a prohrábl mu rukou vlasy.

"Miluji tě, Malfoyi."

Pevně ho k sobě přivinul, znovu spojil jejich rty ve vášnivém polibku a hladil zmijozelského prince po tvářích.

"Ach, Harry!" najednou se ocitli na zemi a Dracovo oblečení leželo někde na druhém konci místnosti. Po tvářích se mu rozlil ruměnec, který se však rychle změnil ve smyslný pohled, když zjistil, že na něm Nebelvír sedí také v rouše Adamově a zářivě se na něj usmívá. V Potterových očích poskakují veselé jiskřičky, když se nakloní a jazykem přejede od Malfoyova podbřišku až na bradu. To už se druhý chlapec přestane ovládat a slastně zasténá. "Prosím, vem si mě, Harry. Prosím..." Náhle se ocitl na břiše a pak už si nepamatoval nic jen nejdřív slabou bolest a nakonci obrovskou euforii...

"Draco! Draco, probuď se!" Nad ním se skláněl jeho černovlasý anděl.

"Lásko," zašeptal.

"Po tomhle ti bude zase líp. Uvidíš..." Harry naposled zamíchal lžičkou kávu a podal mu ji. Mladý Malfoy se na něj zářivě usmál a vypil šálek až do dna. Po tak nádherné noci trocha kofeinu neuškodí.

"Miluji tě, Pottere." Chvíli na to usnul...

Probudil se, ale nechal zavřené oči. Cítil jako ho něco tlačí do zad. Kolem bylo chladno, foukal vítr. Prudce se posadil a podíval se kolem. Byl uprostřed nějaké boční Londýnské ulice. Kolem projížděli lidé, kteří časně ráno spěchali do práce, ale jeho jakoby nikdo neviděl. "Nééé!" vykřikl a rozběhl se pryč.

Vidíš, nemiloval tě, Draco. Jen si namlouváš něco, co není pravda.

"Nemiloval, nemiloval, nemiloval,..."začal si potichu broukat. Chvíli se jen tak pohupoval do rytmu, který si sám zpíval a pak vstal, rukou si naposled přejel po kravatě a do druhé ruky uchopil trs trávy, který prorůstal mezi dlažbou.

"Nemiloval."

Pomalu vykročil přes ulici směrem ke kavárně.

"Spadla lžička do kafíčka udělala... Žbluňk!" Šlápl do kaluže. To už ho nezajímalo. Jen s vyplazeným jazykem a nepřítomným leskem v očích dál kráčel směrem ke kavárně.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.