Zuřivě míchal ingredience v kotlíku a něco si při tom tiše mumlal. Proč to dělal ve školní kuchyni a ne u sebe v krásném, temném sklepení, kam se většina lidí bojí byť jen vstoupit, sám nevěděl. Zřejmě ho pomyšlení na to, že až se bude vracet do svého doupěte a potká nějakého zatoulaného studenta, na kterém si vyzkouší novou kletbičku, natolik uspokojovalo a těšilo, že ho to vyhnalo z bezpečí jeho sklepení.

Z jeho zvrácených úvah ho vyrušilo až nepatrné šustění. Otočil se a viděl skřítku, ledabyle máchající mopem po podlaze, asi ve snaze z ní setřít nevábně vypadající kapalinu, která stříkala ze Sevova kotle.

Samozřejmě Winky, která opět přebrala. Znechucen pohledem na tu věc a zároveň velice naštvaný, protože teď bude muset nechat výrobu svého nového přípravku proti lupům na jindy, se vztekle otočil na podpatku a odešel z kuchyně.

Winky po Sevově odchodu zvědavě nahlédla do stále bublajícího kotlíku. Očka se jí rozšířila nadějí, že objevila nový alkoholický nápoj, a napila se té páchnoucí, husté tekutiny.

Okamžitě po požití nápoje se začala její malá, vyzáblá postava měnit. Ruce, nohy a tělo vůbec se jí prodloužilo, obličej se velice podobal lidskému, ba co víc, byl mnohem pohlednější. Velké modrozelené oči, bílá až skoro průsvitná pleť. Pohybovala se s takovou lehkostí, jako by se vznášela. Hned ji napadla spásná myšlenka, jak své nové podoby využít. Potměšile se usmála a vyplula z kuchyně směrem do sklepení.

S masivními dveřmi si poradila snadno. Rozhlížela se po místnosti připomínající spíš velice nepřátelsky vyhlížející pracovnu než cokoli jiného. Samozřejmě věděla, kdo v ní sídlí.

A pak ho uviděla - ne zavěšeného na lustru, jak si mnozí studenti mezi sebou špitali - ležel v posteli. Opatrně ze sebe stáhla ten kus látky, který ji (velice chabě) zakrýval a přešla přímo k jeho posteli. Stála tam docela nahá a zírala na postavu ležící před ní. Vypadal skoro jako dítě - spal klidně a kupodivu nechrápal. Bílou rukou z něho stáhla přikrývku. Zachvěla se - spal jen v tričku a trenkách - takže žádná tanga, pomyslela si, a ulevilo se jí.

Žádná reakce z jeho strany. Dotkla se tedy jeho hrudi a začala ho jemně hladit po (věřte či ne) vyrýsovaných prsních svalech.

Tichý sten se vydral z jeho úst, ale neprobudil se. Zajela rukou pod tričko a svoje pohyby směřovala stále níž. Pak už se neudržela a jemně ho políbila na bělostný krček.

Řekl nějaké ženské jméno, ale nedbala toho a pokračovala.

Teď už ležel bez trička i bez trenek. Fascinovaně se dívala na jeho poklidně vypadající penis. Představovala si ho trochu jinak, ale realita byla možná ještě lepší. Vypadal jako malý had, černé chloupky vinoucí se od pupíky se kroutily do roztomilých spirálek. Odhodlala se k tomu kroku, chytla úd pevně do ruky a v první chvíli jako by nevěděla co dělat.

Dotek cizí ruky na jeho penisu ho vzrušil natolik, že otevřel oči. V první chvíli to byl úlek, ale po prozkoumání, kdo že ho to tahá za pytlík, dostal chuť, ukázat té krásné neznámé, co dokáže jeho nástroj lásky.

Jeho penis teď zdobily naběhlé žilky, nahrnula se do něj krev a byl připraven na akt.

Zorničky se mu rozšířily, mysl zatemnila jediná idea, a to jak nejrychleji vniknout do své společnice. Snažil se svojí úchylku skrývat, nebo alespoň úspěšně mazat paměť každé studentce, která si u něj odpykávala školní trest, aby se o tom nikdo nedověděl.

Sadistické sklony se u něj objevovaly už v době, kdy zde studoval. V těch dobách, ale neměl tolik příležitostí své choutky plně uspokojovat. Sem tam návštěva Komnaty nejvyšší potřeby s Lucem, ale to nebylo ono. Muži mu nepřinášeli tu pravou slast. Musel cítit, že je dominantní. U žen mu to šlo lépe. Luc byl pro jeho účely až příliš temperamentní. Zato jeho žena…

Neptal se na jméno, nezajímaly ho ani důvody její návštěvy. I když ty byly zjevné. Povalil ji na postel, velice hrubě, a křičel na ni, aby ho prosila o smilování.

"Tak mě popros ty malá couro…," křičel a myslel na všechny křivdy v jeho životě. Na smrt matky, na první odmítnutí od ženy, kterou miloval. Na toho malého bastarda, kterého by nejraději utopil jako kotě. Který se neměl narodit - jen jí přinesl smrt. Na své arogantní spolužáky, od kterých slýchával jen výsměch - a kterým se teď vysmíval on, kvůli jejich zbabělosti a naivním představám o světě.

Dívka, byla-li to vůbec dívka, však nevydala ani hlásku. Jen na něj smyslně hleděla a v jejích očích nebyl ani náznak strachu, jen chtíč. Takový, který už před tím viděl. Jen si přesně nemohl vzpomenout u koho.

Vpíjel se do těch očí a dívka se proměnila. I prostředí se změnilo. Stříbro-zelené povlečení, postel s nebesy a v nich žena s jasně plavými vlasy.

"Cissy…?"

Nechápavě se rozhlížel. Než se však stačil vzpamatovat, obraz se opět změnil.

Tentokrát to byly zlato-červené přikrývky, které částečně zakrývali tělo rozkošné, sotva dospělé dívenky.

"Grangerová?" Jeho hlas se zlomil a zněl poněkud vystrašeně.

Před jeho očima se bleskově měnilo prostředí i dívky v jeho posteli, pokaždé vyvedené v charakteristických barvách. Přirozeně že se jeho chtíč vytratil a bylo mu nesmírně trapně, protože byl nahý.

Těkal očima po svém oblečení a dívka, ta první, průsvitná, která přišla do jeho sklepení, ho chytla za ruku a po tváři jí stékaly slzy.

Nic nechápal. Všechno se zdálo tak absurdní. Počínaje jeho nahotou.

Ruka dívky jako by sklouzla a smrskla se. Ve výši očí nebylo nic, na co by pohlédl a tak sklopil zrak k zemi. Zhnuseně zjistil, že se dívá na nahou domácí skřítku Winky.

Celý zpocení se probudil ve svém tmavém sklepení. Z čela si odrhnul pramen mastných vlasů. Co způsobilo jeho sen, nebyla žádná záhada.

Vztekle odhodil malou, tlustou knížečku na podlahu a odšoural se od psacího stolu do své postele.

Fanfiction: Severus Snape a jeho příběhy; kolektiv autorů z celého světa stálo na přebalu.