„Co to tady smrdí?“ začichal Hagrid. „Tesáku, co sis to přitáh?“
Jeho oblíbený psík ležel pod stolem a mocně se zabýval svým posledním objevem. Něco zapraskalo.
„Vokaž to, dej to sem!“
Tesák se usmál po psovském způsobu a příkazy svého pána ignoroval. Takovou mňamku nenajde každý den.
Hagrid se se zaklením sehnul pod stůl a vytáhl svému psu z tlamy… jakýsi hnát.
„Kdes to sebral, prosimtě? Smrdí to hůř jak dračí maso, je to zelený, napůl shnilý…“
Tesák na něj vrhnul prosebný pohled.
„Fuj je to!“ kategoricky prohlásil Hagrid, vzal shnilotinu za trčící kost a vyhodil ji oknem ven, na kompost.
Když usnul, Tesák se vykradl ven a se slastným mručením pokračoval ve zpracovávání svého pokladu. Co jiného čekat od psa.
Měsíční světlo odhalilo čerstvě rozhrabanou půdu při břehu jezera…
Měli Voldemorta pohřbít hlouběji.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ