,,Harry, to nám přece nemůžeš udělat!“ zarazila ho Ginny a podívala se mu do očí. ,,Jak to asi vezme Hermionu, mou rodinu a Řád? To ti na nás vůbec nezáleží?“
,,Jak to vezmou, to už je jejich věc!“ vytrhl ruku z jejího sevření. ,,Prostě jim to oznam jako fakt! Už mě nebaví být vaše loutka! Všichni si myslíte, že zabiju Voldemorta, ale co když nechci?! Na to se mě už nikdo neptá! Sbohem !“ Po těchto slovech se chtěl rozběhnout pryč, ale Ginny to nehodlala tak rychle vzdát.
,,A můžeš mi říct, co bude se mnou?“ zeptala se ho se slzami v očích. ,,Možná si to neuvědomuješ, ale já tě miluji! Dobře, jestli se chceš přidat na stranu zla, tak to udělej, ale nikdy na mě nezapomeň!“ stoupla si na špičky a políbila ho. ,,Jsem tvoje světlo!“ zašeptala mu do ucha a odstoupila od něho. Vypadalo to, že ho to hodně zarazilo, ale potom se probral a zmizel za rohem. Ginny už ho nechal jít, protože věděla a věřila, že se jednou vrátí.
,,Hermiono, Rone, můžete na chvilku?“ zastavila je na chodbě u učebny přeměňování. Drželi se za ruce a vypadali tak šťastně, že jí bylo skoro líto, že jim musí říct tu hroznou zprávu.
,,Ginny!“ vydechla překvapeně Hermiona. ,,Ty jsi plakala? Co se stalo?“
,,Tady o tom nechci mluvit,“ zašeptala a rozhlédla se kolem. V poslední době se jí zdálo, že jí někdo sleduje. ,,Půjdeme do Komnaty nejvyšší potřeby!“ pobídla je a sama se vydala do sedmého patra.
,,Tak co se teda stalo? Povídej,“ vybídl ji Ron, když se usadili na křesla v komnatě.
,,Víte, není to pro mě lehké, ale před chvílí jsem mluvila s Harrym,“ začala pomalu a hlas je jí ještě víc ztišil. ,,Byl takový divný a oznámil mi, že odsud odchází. Moc mi to nepřipadala divné, vždyť to přece chtěl udělat už minulý rok, jenže on potom dodal, že odchází za Vy-víte-kým, aby se mohl přidat na jeho stranu!“
,,To by Harry nikdy neudělal!“ namítla Hermiona. ,,On…on není takový! Určitě sis to vymyslela!“
,,Možná vás přesvědčí tohle,“ podala Ronovi pergamen, který jí Harry dal. ,,Já jsem ho ještě nečetla, nejprve jsem hledala vás.“
,,Milí Rone, Hermiono a Ginny,“ četl Ron a těžce polkl, ,,nemusíte mi odpouštět a já Vás o to ani nežádám, ale doufám, že mě alespoň trochu pochopíte. Měl jsem dost už Vašeho naléhaní, že mám porazit Pána zla, a tak já se rozhodl pro opak. Už jsem se s ním domluvil a přijme mě mezi své věrné. Ne jako Smrtijeda, ale jako svou pravou ruku. Já toho vůbec nelituji a ani nehodlám litovat, takže se mě ani nepokoušejte nijak přemluvit. Poprvé jsem o tom přemýšlel, když zemřel Sirius, a Brumbálova smrt byla pro mě poslední kapka! V ložnici jsem nechal Pobertův plánek. Mě je už na nic a Vám se možná bude hodit. Neviditelný plášť nehledejte, ten jsem si vzal s sebou. Harry.“ Pergamen vypadl Ronovi z ruky a Hermiona se rozplakala, stejně jako Ginny.
,,Proč nám to udělal,“ vydrala ze sebe Hermiona. ,,Copak jsme mu nějak ublížili?“
,,Měli bychom to říct profesorce McGonagallové,“ ozval se Ron. ,,Půjdeme tam všichni?“
,,Jsem zde,“ poklekl Harry před muže, který měl u nohou obrovského hada a ve svých dlouhých bílých prstech točil s hůlkou. Sklonil hlavu co nejníže, aby nikdo neviděl odpor a hnus, který se mu zračil v očích.
,,Věděl jsem, že přijdeš, Harry Pottere,“ zasyčel lord Voldemort. ,,Severusi, pojď sem,“ zavolal na Smrtijeda, který Harryho z Prasinek přivedl do Temného sídla. ,,Musím svolat své věrné, aby viděli koho jsem získal na svou stranu!“ Vyhrnul Snapeovi levý rukáv a přitiskl na Znamení zla svou hůlku. I přes masku Harry viděl, jak Severus zkřivil obličej bolestí.
,,A teď zmiz, potřebuji si svým novým přítelem popovídat o samotě,“ vyhnal Pán zla svého služebníka ven. ,,A řekni těm, co přijdou ať chvíli počkají. Dám vám znamení, až budete moct vstoupit. A opovaž se jim něco říct!“
Voldemort počkal a hned, jak se za Snapem zavřely dveře, spustil.
„Jsem opravdu rád, že sis to nerozmyslel. Bylo mi jasné, že když použiji výhružku, tak se objevíš. Pořád v tobě zůstává ta proklatá láska, ale já ji z tebe dostanu. Jednou sám zabiješ své přátele, své bývalé přátele.“ Potom se naklonil k hadu a něco na ni zasyčel. Ani Harry tomu nerozuměl. Nagini se odplazil ke dveřím.
,,Pro začátek si přehoď kápi přes hlavu,“ poradil mu Voldemort. Harry poslechl. Stihl to taktak, protože dovnitř začaly proudit davy Smrtijedů. Harry se postavil kousek stranou a vyčkával.
,,Mí věrní,“ začal Voldemort a všichni se uklidnili. ,,Zavolal jsem vás, abych vám ukázal někoho, kdo se přidal na mou stranu. Je to někdo, koho byste tady určitě nečekali, někdo, kdo byl můj největší nepřítel. Už si můžeš sundat kápi.“ Harry si pomalým pohybem odkryl tvář. Mezi řadami Smrtijedů se ozval hlasitý šum.
,,Ticho!“ zařval Pán zla. ,,Co je na tom tak divné, že se rozhodl přidat na moji stranu?“ vyštěkl zuřivě, čímž si okamžitě vyjednal klid.
,,Pane,“ vystoupila z řady Belatrix Lestrangeová, ,,my máme velký důvod mu nevěřit! Je to ten samý Potter, co se vám už několik let staví pořád do cesty a znepříjemňuje vám život!“
,,Přesně tak!“ přispěchal jí na pomoc její švagr Lucius Malfoy.
,,Tak poslouchejte,“ pronesl tichým hlasem Voldemort a Harry z něho slyšel obrovskou zlobu. ,,Já sám jsem ho podrobil důkladnému nitrozpytu a nenašel jsem nic, co by mě mohlo ohrozit! Crucio!“ křikl a oba dva se začali zmítat v bolestech. Nedaleko toho místo se rozplakala plavovlasá žena, kterou držel za ruku její mladý syn, Draco Malfoy.
,,Zklamal jsem se ve vás,“ vstal ze svého trůnu Voldemort a došel k nim, ale stále je nepustil z bolestného kouzla. ,,Jak můžete pochybovat o mém rozhodnutí! Řekněte, kdo chce zemřít první! Třeba ty, Luciusi!“ Narcisa se svezla k zemi a už ani svůj pláč nezakrývala. ,,Avada Ke…“
,,Ne!“ rozkřikl se Harry. Pán zla se prudce otočil a propíchl ho svýma červenýma očima. Harrym projela ostrá vlna bolesti, ale přemohl se. ,,Oni si nezaslouží, abyste je zabil! Mají proč mi nedůvěřovat!“ Netušil, kde se to v něm bere, ale věděl, že dělá dobrou věc. Koutkem oka zahlédl, jak Draco pomáhá vstávat své matce, a užasle na něj hledí. Voldemort se zamyslel a sklonil hůlku.
,,Máte štěstí, že se za vás přemluvil můj mladý přítel,“ zašeptal a sledoval, jak se sbírají ze země, a vrací se zpátky do řady. ,,Příště už vás neušetřím a teď všichni vypadněte!“ Nikdo na nic nečekal a všichni během minuty odešli.
,,Meliso!“ zvolal následovně a u nohou se mu objevilo mladé děvče. Harry strnul, čekal skřítka, ale ne otroka. Její černé rozčepýřené vlasy mu někoho připomínaly. ,,Zavedeš mého hosta do připraveného pokoje! A neválej se tady poté zemi! Copak nevíš, jak se pořádně klečí?! Crucio!“ zamával znovu hůlkou a děvče se zvedlo do vzduchu a začalo sebou škubat. Po chvíli toho Voldemort nechal a pustil ji z výšky na zem. Potter se divil, že se byla schopna vůbec postavit, ale ona se okamžitě vyškrábala na nohy a zamířila ke dveřím. Harry ji následoval a než za sebou zavřel dveře, jen tak, aby si udržel na svojí straně Voldemorta, se uklonil.
Melisa ho vedla hluboko do podzemí a čím hlouběji šli, tím větší mu byla zima. Nakonec se zastavila před obrovskými dveřmi a otevřela je.
Harry musel uznat, že tak obrovský pokoj neměl nikdy. Jen mu vadilo, že bylo všechno v zelené barvě. V rohu byla obrovská postel, naproti ještě větší šatní skříň a u dveří stál stůl s přísadami do lektvarů a kotlík. Na druhé straně stála knihovna byla velmi starých svazků. Harry nepochyboval, že jsou všechny o černé magii.
,,Pokud budete něco potřebovat, stačí mě zavolat, pane,“ promluvila tiše otrokyně. ,,Jsem vám k dispozici dvacet čtyři hodin denně.“
,,To nebude potřeba,“ ujistil ji Harry a usmál se na ni. ,,Ale děkuji ti.“ Melisa se zarazila, zřejmě s ní takhle dobře ještě nikdo nikdy nezacházel. ,,A prosím, když nebude na blízku Voldemort, tak mi říkej Harry. Připadám si potom tak divně.“ Otrokyni se do očí nahrnuli slzy a vrhla se Harrymu k nohám.
,,Tohle mi ještě nikdo v životě nenabídl!“ vzlykala. ,,Už odmala jsem sloužila v Malfoy manor, a když se Pán zla vrátil, tak mě jako dar předali jemu! Skoro vždycky si na mě vybíjí zlost, protože jsem ze smíšené rodiny!“ Harry ji zvedl ze země a posadil na židli.
,,Podívej se na mě,“ chytl ji za bradu a zadíval se do jejích uslzených očí. ,,Slibuji ti, že až odsud dostanu, tak tě odvedu!“
,,Takže tady nejste dobrovolně,“ vydechla s úlevou. ,,Už jsem si myslela, že vás opravdu zlákala moc a sláva!“
,,Já nejsem takový,“ zavrtěl hlavou Harry. ,,Přišel mi od Voldemorta dopis, že pokud se nepřidám na jeho stranu, tak zabije všechny mé přátele. Raději jsem přišel dobrovolně.“ Melisa ho chvíli pozorovala, ale po chvíli vstala a přešla ke dveřím.
,,Dobrou noc, Harry,“ zašeptala, než je za sebou přibouchla.
Harry se neklidně zavrtěl v posteli. Už dlouhou dobu takhle ležel a doufal, že se mu včerejšek jen zdál. Čekal, kdy po něm někdo ze spolužáků hodí polštář, aby ho tím probudil, nebo aby zazvonil Deanův příšerný budík. Nic z toho se ale nestalo. Byl donucen otevřít oči, protože někdo zaklepal.
,,Dále,“ zavrčel a posadil se. Když mu pohled padl na zelené stěny, měl co dělat, aby ho nezachvátila panika. Takže se mu to opravdu nezdálo. Dovnitř vešla Melisa.
,,Dobré ráno,“ pozdravila ho a roztáhla závěsy. Harry se zaradoval, že uvidí slunce, ale když uviděl zamračenou oblohu, jeho nálada se ještě více zhoršila. ,,Pán zla tě očekává na snídani. Měl by sis pospíšit, protože on nerad čeká.“ Harryho potěšilo alespoň to, že Melisa mu začala tykat.
,,Taky, co jiného,“ zamumlal si pod nosem Harry a vyhrabal se z peřin. Chtěl si postel ustlat, ale Melisa mu peřinu vytrhla z ruky.
,,To nesmíš! Kdyby na to Pán přišel, zabil by mě i tebe!“ zarazila ho a začala ji uklízet sama.Harry ji ani nepřemlouval a otevřel skříň. Při pohledu na dlouhé černé pláště se zeleným lemem, ho braly mdloby.
,,Ne, ne a ne!“ zaprotestoval. ,,Tohle si na sebe fakt nevezmu! Jsem snad nějaký šašek ze Zmijozelu!?“
,,Nic jiného tady v sídle bohužel není,“ ušklíbla se. ,,Nic jiného se ani nedá čekat, když stojíš na půdě jediného potomka Salazara Zmijozela! Raději moc nevybírej a běž! Bude zuřit!“ varovala ho.
Harry se rychle navlékl do hábitu, který mu připadal nejméně zelený, ale stejně, když se potom podíval do zrcadla, málem se pozvracel. Potom už s Melisou zamířil do jídelny. Zaklepal a vstoupil.
,,Dobré ráno, pane,“ uklonil se Voldemortovi. Místnost, ve které byla zařízena jídelna, působila na Harryho nejstísněnějším dojmem. Nikde nebyla žádná okna a jediné světlo vycházelo ze dvou pochodní.
,,Posaď se, Harry,“ oslovil ho a Potter se posadil naproti. ,,Jak se ti líbí na mém sídle?“
,,Je to tady opravdu úžasné,“ prohlásil Harry a divil se, jak dokáže tak lhát. ,,Jen mi trochu vadí, že tady nesvítí slunce.“
,,Jsem Temný pán, já nepotřebuji světlo,“ zamračil se Pán zla. ,,Vystačím si s ohněm a s hůlkou!“
,,To samozřejmě chápu,“ přikývl Harry. ,,Ale bez světla není naděje,“ zašeptal si už pro sebe, jenže podcenil Voldemortův sluch.
,,Co jsi říkal?“ zeptal se ho tichým hlasem. ,,A nezkoušej to zapírat,mám jiné způsoby, jak to z tebe dostat, a věř mi, že nebudou nijak příjemné!“
,,Říkal jsem, že bez světla není naděje.“ Harry měl pocit, že to na něho skoro zakřičel, ale bylo mu to tak jedno.
,,A můžeš mi vysvětlit, k čemu já potřebuji naději?“ Voldemort už syčel a Potter poznal, že ho rozzlobil. Tušil, že i kdyby teď na svou obranu řekl cokoli, stejně mu to uškodí.
,,Třeba na to, abychom vyhráli válku!“ Harry nevěděl, že Voldemort může ještě víc zbělet, ale pochopil, že to hodně přehnal.
,,Jak můžeš vůbec pochybovat o tom, že vyhrajeme?“ Jeho hlas už nebyl skoro slyšet, takže se Harry musel naklonit. Zřejmě na tohle Voldemort čekal, protože ho v okamžiku obral o hůlku, a namířil na něho svou vlastní. ,,Máme přece tebe, a když tě tví přátelé uvidí, sami se vzdají!“
,,Vůbec je neznáš,“ zavrčel Harry a dělal, jako by si nevšiml, že mu byla odebrána hůlka. ,,Je to vynikající,“ pochválil jídlo a znovu se do něho zakousl. Koutkem oka pozoroval, jak se Pán zla snaží uklidnit a měl co dělat, aby se nerozesmál.
,,Po snídani bych ti doporučoval, aby ses podívat do knihovny,“ oznámil mu po chvíli už celkem vyrovnaným hlasem. ,,Je tam spousta zajímavých knih, které ti pomohou rozvinout tvé znalosti v oblasti černé magie.“
,,To je úžasný nápad!“ pochválil ho Harry. ,,V Bradavicích žádné takové knihy nejsou, jedině v oddělení s omezeným přístupem, ale tam jsem byl jen jednou a to v noci, takže jsem se tam moc nerozhlížel…“
,,Já tady asi celý den nebudu, mám neodkladnou záležitost v Londýně. Společnost ti bude dělat Draco Malfoy, protože je ještě moc mladý, aby se takovýchto akcí účastnil. Určitě ho rád uvítáš,“ poznamenal s úšklebkem Voldemort.
,,Ale jistě,“ pokrčil rameny Potter. ,,Draca jsem často obdivoval, že se dokáže tak postavit něčemu, co už je v zajetých kolejí.“ Rychle si musel něco vymyslet, protože Voldemorta nechtěl moc provokovat. Ten se zatvářil spokojeně. Harry byl moc překvapený, že se na něho stále nepokoušel použít nitrozpyt, ale ani mu to nechybělo.
Snídani dojedli mlčky. Pán zla následně vstal a zamířil pryč. Harry si všiml, že mu hůlku nechal na stole. Chňapl po ní a schoval si ji zpátky do kapsy. Ve stejném okamžiku, kdy spolkl poslední sousto, se u stolu objevila Melisa.
,,Pojď za mnou, ukážu ti, kde je knihovna,“ pobídla ho a vyšla ze dveří. Harrymu se až motala hlava, jak tak pořád bloudili chodbami.
,,Nechápu, jak se tady můžeš vyznat,“ zavrtěl hlavou, zatímco za ní pospíchal. ,,Šla neuvěřitelně rychle, hrozně moc ho udivovalo, že to dokáže, když ji Voldemort neustále mučí.
,,Znám to tady jako své boty,“ pohodila hlavou. ,,Teda kdybych nějaké měla,“ pohlédla na své bosé nohy. ,,Tak jsme tady,“ ukázala na dveře, které byly dokořán. ,,Asi za hodinu sem přijde pan Malfoy mladší, tak se ho nelekni.“ Po těchto slovech zmizela.
Harry Potter opatrně vstoupil do místnosti. Musel uznat, že je to knihovna velmi pěkná a že by se určitě líbila Hermioně. Při vzpomínce na svou kamarádku, ho přepadla stísněnost. Zhroutil se do nejbližšího křesla a rozplakal se.
,,Ginny, nesmíš si to tak brát!“ utěšoval ji její bratr, když viděl, jak znovu brečí. ,,Je to už měsíc, co Harry odešel, copak ses pořád nesmířila s tím, že nás zradil?! Musíš pochopit, že on už se nevrátí!“ Při těch slovech sevřel ruce v pěst, až mu zbělely klouby.
,,Rone, já tomu prostě nevěřím!“ rozkřikla se na něho. ,,Vždyť ty Harryho dobře znáš, jak můžeš vůbec tvrdit, že nás opustil? To by nikdy neudělal!“
,,Říkají to úplně všichni, McGonagallová, Moody, dokonce i Lupin a Tonksnová,“ namítl tiše.
,,A proč se musíš vždycky zařazovat mezi ostatní? Proč někdy nemůžeš mít svůj vlastní názor?! Je mi z tebe zle, Ronalde Weasley!“ Ron měl velké štěstí, že ve společenské místnosti byl jen on, jeho sestra a Hermiona. Ginny rozzuřeně vstala a zamířila k oknu. Prudce ho otevřela a dovnitř místnosti začal proudit chladný vzduch.
,,Ginny má pravdu,“ poznamenala tiše Hermiona. ,,Já sama tomu taky nevěřím, je to moc nepravděpodobné.“
,,Ale-,“ Ron chtěl ještě něco říct, jenže to nestihl, protože ho přerušilo hlasité Ginnino volání.
,,Harry nám poslal dopis!“ mávala jim před očima pergamenem. ,,Poslouchejte! ,Moji milí přátelé! Je mi moc líto, že jsem se Vám neozval dřív,ale musel jsem počkat na vhodnou příležitost! Na začátku Vás musím upozornit, že nic z toho, co jsem Vám napsal v tom prvním dopise, není pravda! Jednal jsem tak proto, že mi Voldemort napsal, že pokud se nepřidám na jeho stranu, tak Vás všechny zabije.
V poslední době jsem ho o své věrnosti přesvědčil natolik, že mi dovolil vycházet ven na zahradu, což se mu parádně vymstilo. Na jednom stromě jsem našel tuhletu sovu a poslal po ní dopis. Doufám, že na to Voldemort nepřijde.
Není to tady zase až tak hrozné, protože mi dělá společnost Draco Malfoy. Možná se hodně divíte, ale je to tak. Hned první den, co jsem v Temném sídle byl, tak jsem jeho otci zachránil život. Draco i jeho matka jsou mi za to nesmírně vděční a dost mi pomáhají, i když Voldemort si myslí, že mě zasvěcují do černé magie. Je vážně zajímavé, že ani na jednoho z nás ještě pořád nepoužil nitrozpyt. S pomocí Melisy (je to malá holka, která tady dělá Voldemortovi otroka), která sídlo dobře zná, jsme sestavili podrobný plánek budovy se všemi tajnými chodbami. Poslal jsem Vám ho jako druhý list. Ukažte ho třeba profesorce McGonagallové, Řád se tak může v pohodě dostat do středu sídla.
Mám tady ještě jednu novinku. Budete si myslet, že jsem se zbláznil, ale je to opravdu pravda. Snape je pořád na naší straně. Dovolil mi, abych si prohlédl všechny jeho vzpomínky, teda skoro všechny, a já jsem z toho pochopil, že Brumbálova smrt byla naplánovaná. Protože v Snapea má Voldemort největší důvěru, ví, kde jsou viteály. Dokonce už zničil všechny, kromě hada, protože toho si Voldemort střeží jako oko v hlavě.
Pokud jste si mysleli, že jsem Vás opravdu zradil, tak mě moc dobře neznáte. Mám Vás rád natolik, že by se mé vlastní svědomí vzbouřilo, kdybych chtěl něco takového udělat.
Prosím, vyřiďte můj vzkaz lidem z Řádu. S láskou Váš Harry.´ Však já jsem ti to, Rone, říkala,“ vyplázla na něj jazyk Ginny, ale v jejím hlase nebyla ani stopa po vzteku.
,,Jdeme hned za McGonagallovou,“ rozhodla Hermiona a odložila knížku, kterou zrovna četla. ,,Ginny, máš ten plánek?“ Když dotazovaná přikývla, rozběhli se všichni k Buclaté dámě.
,,Co se to děje?“ zamumlal ze spaní Harry, když s ním někdo zatřásl. ,,To se nemůžu ani vyspat?“ protřel si oči a uviděl nad sebou Melisu.
,,Nepřátelé vnikli do sídla,“ oznámila mu a přes tvář sejí mihl letmý úsměv. ,,Asi víš, kdo to je.“ Harry vystřelil z postele jako blesk.
,,Vždyť jsem jim dopis poslal nejprve před týdnem! Jak mohli tak rychle vymyslet nějaký plán?“ mluvil si sám pro sebe, zatímco se navlékal do oblečení. Až po několika minutách si uvědomil, že to, co si obléká, je plášť pro Smrtijedy.
,,Proč si musím obléct tohle?“ zamračil se Harry. ,,Jsem snad nějaký jeho poskok?“
,,Chce, aby tě nikdo nepoznal,“ vysvětlovala mu zasmušile. ,,Tví přátelé se budou bát útočit, aby nezranili tebe. Je to něco, s čím jsme nepočítali.“
,,A je to úplně v háji!“ bouchl Harry pěstí do stolu. ,,Celá naše příprava byla marná, musíme jen doufat, že Voldemort udělá nějakou chybu.“ Po jeho slovech se rozletěly dveře a dovnitř vtrhl Draco Malfoy.
,,Máme další posilu!“ vyhrkl. ,,Můj otec je tvým dlužníkem, a tak se přidal k nám. Neříkám, že skákal radostí, ale každý čaroděj na tvojí straně je dobrý. Pojďme!“
,,Jdu taky,“ ozvala se Melisa. Oba dva se na ni vyděšeně otočili.
,,Nemůžeš tam jít, jsi ještě dítě!“ zavrtěl hlavou Harry. Nevěnovala mu pozornost a zamířila ke dveřím.
,,Slib mi, že se schováš a nebudeš se ukazovat!“ zadržel ji Harry, když kolem něho procházela. ,,Prosím!“
,,Tak dobře,“ přikývla a vydala se jinou cestou než oni. Harry věděl, že se dostane na místo tajnou chodbou.
,,Kde vlastně členové Řádu jsou?“ zeptal se Draca, který mu běžel po boku.
,,Do hlavního sálu sídla, přesně tak, jak jsme plánovali,“ odpověděl mu. ,,Je jich hrozně moc, Pán zla určitě nevěděl, že se jich tady objeví tolik.“
Harryho útroby sevřel strach, když si uvědomil, co musí udělat. Studiem knih v knihovně se sice naučil pár kouzel, která by se mu mohla hodit, ale nebyl si moc jistý tím, že by mohl uspět. S těmito myšlenkami vstoupil do boje.
Jeho smrtijedská kápě hned zapůsobila jako magnet a ze všech koutů místnosti na něj vystřelila kouzla. Bravurně se jim vyhnul, ale než stačil cokoli jiného udělat, někdo ho chytil za ruku a vznesl se s ním do vzduchu. Přistáli až na malé plošince. Harry hned poznal, že to byl Voldemort, protože při jeho doteku mu vybuchla bolest v jizvě.
Když se mu přestalo točit v hlavě, zjistil, že na plošině jsou, kromě Voldemorta a jeho, také Snape, Červíček a had Nagini. Nedávno Snape Červíčka očaroval kletbou Imperius a donutil ho spolupracovat. Teď k tomu byla skvělá příležitost.
,,Pane, mohl bych se zeptat, jaký máte plán?“ Severusův hlas zněl tak úlisně a podlézavě, že Harrymu přeběhl mráz po zádech.
,,Ano a je jen jediný! Musíme je všechny zničit! Nechápu, jak se sem mohli vůbec dostat!“ zuřil. ,,Všechna má ochranná kouzla byla prolomena!“
,,Je to opravdu strašné, pane!“ přitakal a Harry věděl, že se snaží akorát odvést pozornost od Petra, který se zezadu pomalu plazil k hadovi. ,,Ta kouzla byla dokonalá a obyčejný kouzelníci jako jsou oni by jimi nemohli projít a ani je zrušit!“ V tom okamžiku Červíček hada chytil kolem krku svou stříbrnou rukou a jedním stiskem ho uškrtil. Nagini se roztrhl na dvě části a z jeho otvoru vytrysklo zlaté světlo a hrozný skřek. Voldemort ztuhl a pomalu se otočil. Když spatřil mrtvé tělo svého miláčka, zachvělo se mu chřípí hadího nosu a okamžitě vytáhl hůlku. Snape kývl na Harryho, ten se postavil za něj, vytáhl si z kapsy neviditelný plášť a schoval se pod něj.
,,Kouzelnou formuli znáte, Pottere,“ zašeptal. ,,Dělejte!“ Harry zavřel oči, vytáhl hůlkou a pronesl neverbální zaklínadlo, které ho celý měsíc učil. V zápětí cítil, jak se nadzvedl a vzlétl nad okraj. Okamžitě zamířil dolů a dopadl na tvrdou zem.
Rozhlédl se kolem a kousek dál viděl bojujícího Lupina a Tonksnovou, kteří se snažili zneškodnit Belatrix. Ta se jim ale vysmívala a jen tak se nechtěla vzdát. Vydal se podél stěny a za chvíli narazil na další dvojici. Tentokrát to byl Nott a jeho milovaná Ginny. Nemohl uvěřit, že by ji sem její matka pustila. Vyslal proti nepříteli omračující kouzlo a vtáhl Ginny pod neviditelný plášť.
,,Kdo jste?“ zavrčela na něj a snažila se mu vyprostit. Rychle si kouzlem sundal masku a ona se mu radostně vrhla kolem krku. ,,Harry! Jsem tak ráda, že tě vidím!“
,,Co tady děláš?!“ přerušil její radost.,,Jsi moc mladá na to, abys bojovala.“
,,To už jsem dneska jednou slyšela!“ obořila se na něj. ,,Naštěstí byla Hermiona tak laskavá, že se se mnou tady přemístila. Co to bylo za řev?“
,,Červíček zničil Voldemortův poslední viteál,“ vysvětlil jí a setřel pramínek krve, který jí stékal po tvářích. Sklonil se k ní a jemně ji políbil. ,,Ani nevíš, jak moc si mi chyběla. Když mi bylo nejvíce úzko, myslel jsem na tebe a tělo mi naplnila nová naděje. Byla si mé světlo v těch nejhorších dnech.“
,,Říkala jsem ti přece, že na mě nezapomeneš,“ pousmála se. ,,Já- podívej se, tam se někdo pohybuje!“ Ještě než Harry stačil nějak zareagovat, plášť odlétl stranou a před sebou uviděli Pána zla.
,,Myslel sis, že mi utečeš?!“ zasyčel výhružně. Harry okamžitě schoval Ginny za sebe. ,,A proč přede mnou schováváš svou malou přítelkyni? Rád bych se na ni podíval!“
,,Jen přes mou mrtvolu!“ zakřičel Harry a ještě ke všemu na Voldemorta vyplázl jazyk. Ani nevěděl, kde se v něm bere ta odvaha.
,,Když si to přeješ,“ ušklíbl se Pán zla. ,,Avada Kedavra!“ Zelený paprsek světla mířil Harrymu přímo do hrudi, ale do jeho dráhy mu skočila osoba, v níž Harry poznal Melisu.
,,Ne!“ vykřikl. ,,Ty jeden zmetku, hajzle, zloduchu, zlosynu, mizero, bestie a znetvořená příšero! Meliso, probuď se!“ zatřásl s ní, ale nic nezmohl. Rozzuřeně vstal.
,,To máš za všechny, kterým si kdy ublížil!“ zvedl hůlku. ,,Avada Kedavra!“ Z Harryho hlasu čišela taková nenávist, že se Ginny zdálo, že vzduch kolem zmrznul. Kouzlo narazilo do nepřipraveného Voldemorta, ale nezastavilo se. Pokračovalo dál a nějakým záhadným způsobem se odrazilo od stěny a rozbilo celý strop. Prach zahalil celou místnost, ale když se všichni pomalu rozkoukali, do teď šerým prostorem se rozlilo světlo a nádherné teplo. Zatímco Smrtijedi si snažili zaclonit oči, členové Řádu se znovu pustili do boje. Když Smrtijedi viděli, že jejich pán padl, přestali se bránit a hromadně se vzdávali.
Harry klečel u Melisy a po tvářích mu stékali slzy. Před očima se mu promítalo všechno, co pro něj udělal, co pro něj obětovala. Nemohl uvěřit, že ta dívka, která měla v sobě před chvílí tolik energie, leží na podlaze úplně bez života. Zvedl oči a uviděl, jak Moody pronásleduje Snapea. Stejně na to byla i rodina Malfoyů.
,,Ginny, řekni jim prosím, ať je nechají,“ zachraplal. ,,Jsou přece na naší straně.“ Oslovená se postavila doprostřed místnosti a kouzlem si upravila hlas, aby ji bylo všude slyšet. Její slova ale Harry vůbec neslyšel, zahleděl se do nepřítomna a přemýšlel o tom všem,co ho potkalo.
Od posledního boje uplynuly dva měsíce. Smrtijedi byli pochytáni, sousta lidí dostala řády a vyznamenání, mezi nimi i Potter, Snape, McGonagallová a jiní. Svět se zase dal do pořádku, všichni mohli dál normálně žít.
Harry zjistil, že Melisa byla jeho vzdálená příbuzná. V Bradavické knihovně našel knihu rodokmenů a dozvěděl se, že jeho otec měl bratrance z otcovy strany, ale spolu se svou manželkou zemřeli při nešťastné nehodě před osmi lety. Zbyla po nich malá holčička, které se ujala Narcisa Malfoyová, ale s dobrým úmyslem. Jen kvůli svému manželovi z ní udělala otrokyni.
Hrob ji nechal udělat v Godrikově dole. Po skončení školy tam chodil skoro denně, protože dal do pořádku dům po svých rodičích a i s Ginny se tam nastěhoval. Jejich malá Lily mu ji neskutečně připomínal,a tak měl někdy pocit, že je Melisa pořád s ním.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ