Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 764 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Kdo ji získá? od Clare
[Komentáře - 22] Tisk Kapitola nebo Povídka
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Harry ležel na posteli a převaloval se. Bylo už dlouho po půlnoci, ale on stále nemohl usnout. Celým tělem mu projíždělo vzrušení a nedočkavost. Tolik se na tu chvíli těšil. Zároveň byl však příšerně nervózní. Pevně k sobě přitiskl oční víčka a snažil se ze své hlavy vytěsnit všechny zbytečné myšlenky. Zhluboka dýchal. Musel usnout. Na zítřek potřeboval dostatek energie.
Únava se stále nedostavovala. Začínal být na sebe naštvaný. Nikdy nedokázal přestat přemýšlet a uvolnit se. Tohle mu zkrátka nešlo ani dnes. Ale zítra je nejdůležitější den v jeho životě, na ten se musí pořádně vyspat! Nejdůležitější? Nebyl to snad den, kdy porazil lorda Voldemorta?
Určitě. Voldemort však byl už minulostí. Zlo bylo zažehnáno a Smrtijedi pochytáni. Tedy ne všichni. Některým z nich se podařilo vyhnout vězení, vyhnout se spravedlnosti. Před očima se mu objevil obrázek Draca Malfoye. Sevřel ruce v pěst. Ten hajzl se ze všeho vykroutil! Jako had...

Harry si pamatoval okamžik na astronomické věži, kdy Draco sklonil hůlku. Tohle ale nikdy nemohlo smazat činy, které spáchal. Například to, že Smrtijedům umožnil přístup do školy. Tehdy mohla zemřít spousta nevinných mladých lidí, včetně jeho přátel. Nechápal, jak mohl něco takového udělat. A nyní o Malfoyovi Denní Věštec psal jako o mladém úspěšném vedoucím odboru kouzelnických her a sportů. Lidé nevěděli, že právě Draco pustil Voldemortovy služebníky do Bradavic. Ale v době klidu neměl nikdo zapotřebí to řešit. Ani Harry ne. Nechtěl, aby Malfoy strávil zbytek života v Azkabanu. V koutku duše totiž věděl, že Draco může být v podstatě dobrý člověk, který se pod vlivem své rodiny dal na špatnou stranu. To ale nedokázal nahlas připustit. Draca Malfoye vždy nenáviděl. A to se nezmění...
Tak už dost těch myšlenek! Musím spát. Zítra. Už zítra přece hraji finále mistrovství světa ve famfrpálu. Kolik let jsem toužil dostat se až sem? Teď si to nepokazím kvůli probděné noci! Potřebuji energii. Anglie musí vyhrát, když jsem teď chytačem.

Přál si to, jako už dlouho nic. Představil si, jak by se Ron asi tvářil, kdyby mu Krum vyfoukl zlatonku přímo před nosem. Harry se při té myšlence zašklebil do polštáře. Od té doby, co se Ron dozvěděl, že Anglie hraje závěrečný zápas famfrpálového mistrovství s Bulharskem, posílal Harrymu několikrát denně sovy a dával rady. Poslední dobou už to bylo opravdu nepříjemné.
„Použij na něj Vronského fintu, Harry," radil mu Ron při jednom setkání u něj a Hermiony doma. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nedodal, „a vůbec nebude vadit, když mu při tom pomůžeš k nějakému úrazu, jestli víš, jak to myslím."
To už bylo moc i na Hermionu, která si za ty roky jejich vztahu na podobné výroky zvykla. I když to byl on, s kým Hermiona žila, Ron stále nemohl Viktora Kruma ani cítit.
Harry se dnes snad už posté přetočil na pravý bok. Pohlédl na místo vedle sebe. Ginny tiše oddechovala. Rudé vlasy měla rozhozené na polštáři. Harry se usmál. Měla pootevřená ústa a on moc dobře věděl, jak sladká jsou. Kolikrát už je ochutnal? Kolikrát už je líbal? Pohled na ni ho uklidnil. Vypadala krásně, jako by z ní vyzařoval klid. Majetnicky ji objal a zabořil tvář do jejích vlasů. Voněly kokosem. Ginny se jen zavrtěla a ve spánku mu položila ruce na paži, kterou ji objímal. Jeho tělem se konečně začala rozlévat malátnost...

Přes zavřená víčka prosvítalo silné sluneční světlo. Harry otevřel oči a zamrkal. Nahmatal své brýle na nočním stolku a nasadil si je. Otočil se k Ginny, ale místo vedle něj bylo prázdné. Otevřeným oknem dovnitř proudil čerstvý vzduch. Harry ucítil v žaludku zvláštní tíhu a hned na to si uvědomil, co znamená. Finále mistrovství světa ve famfrpálu! Vyskočil z postele a zamířil do kuchyně. Tam už na něj čekala Ginny s připravenou snídaní. Zářivě se usmála.
„Dobré ráno, Harry, jak jsi se vyspal?"

Harry k ní došel a něžně ji políbil na rty.
„Ahoj, vílo. Nemohl jsem usnout, ale nakonec se mi to podařilo."

Ginny ho pevně objala
„Jsi nervózní, ale ty to zvládneš, Harry. Večer to pak pořádně oslavíme,“ konstatovala s úsměvem. „Mamka plánuje velkou hostinu. Teď se pořádně najez. Už musím do práce, takže až se večer uvidíme, ty už budeš mistr světa ve famfrpálu ano?"

Harry se jen chabě usmál, pevně v to doufal...

Celý den mu přilétaly sovy s přáním mnoho štěstí. Velice ho potěšily, ale také ještě více znervóznily. Psali mu famfrpáloví fanoušci, členové někdejšího Fénixova řádu, téměř všichni bývalí spolužáci z Bradavic a dokonce i někteří profesoři. Ron mu poslal sovu dokonce třikrát.
Jak se blížil večer, Harry byl jako na trní. Anglický tým trénoval celé dopoledne, po lehkém obědu následovala relaxační masáž a hned potom znovu trénink. Dřív, když byl Harry z něčeho nervózní, čas běžel jako splašený. Dnes se den neuvěřitelně vlekl. Harry byl trochu rozmrzelý. Uvědomil si, že člověk se čtyři roky o něco snaží, vše směřuje k jednomu dni, večeru, k pouhému okamžiku v zápase, a když ta chvíle nastane, těší se, až to bude za ním. Povzdechl si a začal se oblékat do svého dresu. Po chvíli už seděl připravený se svými spoluhráči ve famfrpálovém stanu. Nikomu z nich nebylo do řeči. Harry by rád věděl, jestli se jim hlavou honí podobné myšlenky jako jemu. Venku bylo slyšet tisíce lidí, kteří dupali po schodech famfrpálového stadionu. Pokřikovali na sebe a radostně se smáli. Vzpomněl si, jak byl před osmi lety na stejném místě, také tolik natěšený. Nyní by si to s nimi rád vyměnil. Harry zachytil něčí pohled. Angelina Johnsonová se na něj usmívala a vypadalo to, že myslí na to samé. Harry jí úsměv oplatil. Náhle někdo prudkým pohybem nadzvedl plachtu stanu a dovnitř vstoupil vysoký mladý muž. Přejel všechny hráče povýšeneckým pohledem a odkašlal si. Harrymu zmrzl úsměv na rtech.
„Přeji dobrý večer," řekl Draco Malfoy a přešel do středu stanu. Harry s Angelinou si vyměnili významné pohledy.
„Takže... právě nastává ten večer, na který všichni již dlouho nedočkavě čekáme. Jako vedoucí odboru kouzelnických her a sportů jsem vám přišel jménem celého ministerstva kouzel sdělit pár slov. Doufám, že dnes bude celá Anglie díky vaší snaze slavit famfrpálový titul. Věřím, že v anglickém týmu jsou všichni hráči profesionálové, a proto budete hrát čestně a s rozmyslem. Sami moc dobře víte, že patříte do světové famfrpálové špičky, a proto by byla veliká škoda vašeho skvělého nadání nevyužít." Udělal významnou pomlku, během které si Harryho pohrdavě změřil. Bylo to jen pár vteřin a Harry pochyboval, že si toho někdo kromě něj všiml, ale i ta chvíle stačila, aby mu začala vřít krev v žilách.

Tak Malfoy je vážně ten poslední člověk, kterého jsem teď potřeboval vidět, pomyslel si vztekle Harry. Byl napjatý nervozitou jako struna a teď měl ještě snášet jeho posměšky. Draco pokračoval.
„Přeji vám všem mnoho štěstí a teď vzhůru do boje!" ušklíbl se a zmizel za plachtou stanu. Brankář týmu Roger Davis se otočil ke svým spoluhráčům.
„Kdo myslíte, že bude zápas komentovat? Bývá to vedoucí odboru kouzelnických her a sportů nebo ne? Ale nedokážu si představit, že by hru komentoval zrovna Malfoy."

Harry si uvědomil, že Roger má pravdu.
„No to snad ne!" vyhrkl nahlas.
„Jen klid. Slyšel jsem, že Malfoyovi se do toho nechtělo, takže to s nadšením vzal Ludo Pytloun," prohlásil James Whitney, jeden z odrážečů.

Harry si oddechl. Poslouchat Draca Malfoye při zápase, to už by vážně nerozdýchal.
A byl čas. Sedm postav v bíločerných hábitech vstoupilo na travnatou plochu. Vedle nich šli Bulhaři v červených barvách. Harry se rozhlédl a zatočila se mu hlava. Viděl tisíce kouzelníků usazených v řadách nad sebou. Většina z nich měla dalekohledy, které byly upřené směrem k němu. Tisíce hlasů nadšeně povykovalo vysoko nad jejich hlavami. Do očí mu zářily stovky světel, které neustále poblikávaly. Za pár vteřin stadion potemněl a diváci začali tleskat. Harry se po vzoru svých spoluhráčů prudce odrazil od země a vyletěl do vzduchu. Bylo to neuvěřitelně příjemné. Vítr mu chladil rozpálené tváře a diváci se slili ve směs barev. Slyšel, jak Ludo Pytloun začal vyvolávat jména jejich protihráčů. Poté, co zaznělo Viktor Krum, se ozval největší potlesk. Pak už přišel na řadu anglický tým. Davis, Johnsonová, Carry, Taylor, Whitney, Malcolm a Potter! Potlesk byl přímo ohlušující. Ludo Pytloun něco nadšeně vykřikoval, zřejmě zahajovací řeč. Harry letěl šílenou rychlostí proti větru a rozuměl jen pár slovům. Co ale nemohl přeslechnout, byla Pytlounova poslední věta:
„A zápas právě začíná!"
Ozvala se píšťalka rozhodčího v černém hábitu. Do vzduchu vylétly tři míče následované zlatonkou.

 




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.