No jistě, Potterovi kamarádíčci, kde je ale zbytek té Weasleyovic famílie? Vždyť s nimi Potter tak drží... Zřejmě dostal jen tři volné vstupenky do nejvyšší lóže a oni určitě neměli na to, aby si lístky zaplatili.
Kousek od něj začal Ludo Pytloun komentovat průběh zápasu.
„A jsou ve vzduchu! Camrálu se hned zmocňuje bulharský střelec Georgiev! Nahrává Troyovi, ten zpátky Georgievovi, nyní má Camrál jejich spoluhráč Dantchev, který tryskem letí k anglické brance. Á, to byla dobrá střela od anglického odrážeče Malcolma. Takže Camrálu se dnes poprvé zmocňuje Anglie! Střelkyně Johnsonová nahrává... A ne, u míče je opět Troy…"
Draco nestačil otáčet hlavou. Hra byla neuvěřitelně rychlá a on se pořád nemohl rozhodnout, komu bude fandit. Ne snad, že by měl v úmyslu tady vzrušeně poskakovat jako ten blbeček Weasley. Samozřejmě zůstane sedět na svém místě, jen prostě nevěděl, komu má fandit sám za sebe. Za normálních okolností by to byla Anglie. Jistě. To by však zároveň znamenalo fandit Potterovi, ale to vážně nechtěl. Johnsonovou navíc také neměl příliš v lásce a o Davisovi věděl jen to, že je namyšlený egoista z Havraspáru. Tolik o jeho bývalých spolužácích z Bradavic. Ostatní členy týmu nijak blíže neznal a popravdě mu to ani nevadilo. Když tak o tom přemýšlel... Ne, rozhodně chtěl, aby vyhrálo Bulharsko. Znovu se soustředil na zápas.
„Právě jsme viděli faul na anglického brankáře Davise a rozhodčí už odpískal trestné střílení! Kdo ho bude zahrávat? Angličané se zřejmě nemůžou dohodnout... Vypadá to na Matthewa Taylora. Ano! A Taylor už letí k bulharské brance… A proměňuje!"
Z pravé strany stadionu, která byla vyzdobena v anglických barvách, se ozval ohlušující řev a potlesk. Taylor obletěl čestné kolečko a hrálo se dál.
„Camrálu se opět ujímá Anglie a slečna Johnsonová letí přímo k bulharskému brankovišti. Už je mimo dostřel Potlouků a vstříc jí vylétává brankář Stoičov. Teď kdo z koho?! Angelina Johnsonová přidává druhý gól zápasu! Tak to byly, dámy a pánové, dva góly v intervalu jedné minuty! Jak si s tím Bulhaři poradí?"
Ale Bulhaři si s tím poradili velice dobře. Anglický tým jako by byl v euforii z rychle vstřelených gólů a příliš se nesoustředil. Příští dva góly patřily bulharskému týmu a za dalších pět minut hosté dokonce zvýšili na 40 : 20. Teď se začalo hrát ještě rychleji. Po ztemnělé obloze byly vidět jen rozmazané čmouhy, jak se hráči hnali za vítězstvím a Pytlounův komentář obsahoval už jen jejich jména.
„Camrál má Carry, Taylor, znovu Carry, Johnsonová, Taylor. Taylor dává gól!"
Zápas pokračoval v neuvěřitelném tempu. Kdykoliv skórovala Anglie, chvíli potom i Bulharsko přidalo gól a naopak. Uběhla hodina zápasu. Bulharsko mezitím vstřelilo další čtyři a Anglie tři góly.
Draco v nejvyšší lóži začínal být vzteklý. Weasley ho svým chováním neuvěřitelně štval.
„No tak, ty bulharskej troubo, pusť už ten Camrál. Jo, Angelino, jeď! Ukaž jim, jak se hraje famfrpál!"
„Hej, Weasley, sklapni konečně tu svojí nevymáchanou hubu. Fakt nejsem zvědavej na ty tvoje blbý kecy," zasyčel na něj Draco.
Ron se pomalu otočil a chvíli na něj nasupeně zíral. Pak se ohlédl po ostatních lidech v nejvyšší lóži.
„Dej mi pokoj, Malfoyi!" odvětil potichu se sebezapřením.
„No jistě, Weasley, můj pokoj by se ti hodil, viď? Slyšel jsem, že ses s Grangerovou přestěhoval do nového bytu. Ty jsou většinou dost malé, tak bys nejspíš potřeboval nějaký další pokoj, kde se před tou šmejdkou můžeš schovat, co?"
Ron zatnul ruce v pěst, ale rudý v obličeji dál zatvrzele zíral na travnatou plochu stadionu.
„No, nedělej si velké naděje, Weasley. Potter nemá nejmenší šanci tu Zlatonku chytit. Vsadím se, že Krum nad ním vyhraje. Porazí Anglii. Ale ty už si s ním stejně párkrát prohrál, třeba holku, že? Podívej se na Grangerovou, pořád se na něj celá třese," provokoval Draco dál.
Ron se po těch slovech otočil a rázně vyskočil ze sedačky, ruce zatnuté v pěst. Hermiona ho pohotově chytla za paži a vší silou stáhla zpátky do sedadla.
„Rone! Snad se nechceš poprat na finále mistrovství světa ve famfrpálu! Nech ho. Malfoy za to vážně nestojí."
Ron ji kupodivu poslechl a stále ještě rudý vzteky se snažil znovu soustředit na hru. Draco se od nich odvrátil a pohrdavě se zašklebil.

Pořád je to srab a Grangerová se také nezměnila.

 Ucítil na sobě něčí pohled. Opět otočil hlavu. Ginny ho propichovala pohledem.
  Weasleyová?! Proč na mě tak zírá?
Draco se přestal šklebit. Ginny Weasleyová ho dál nenávistně sledovala.
No fajn, tak to už by stačilo, ne? Koukej zase, jak si vede ten tvůj miláček.
Znervózňovala ho. Zamrkal a na zlomek vteřiny se zatvářil nejistě.
Sakra, co se mám takhle co tvářit?! Určitě si toho všimla. Ale proč tak zírá? A proč mě to vůbec vytáčí? Vždyť je to jen Weasleyová!
Ginny ho nepřestávala pozorovat. Draco se zatvrzele díval na zápas, ale vůbec nevěděl, co se momentálně děje. Po pár minutách mu to nedalo a koutkem oka se znovu podíval na Ginny.
Pořád se na mě dívá! To už je vážně k vzteku!
Ginny se pohrdavě ušklíbla a konečně od Draca odvrátila pohled.
Sakra! Nechat se takhle nachytat, vždyť ona na to čekala, až se na ní znovu podívám. Draco byl pořádně vykolejený. Teď pro změnu on sledoval Ginnyin profil, ale ona si toho upřeného pohledu ani nevšimla. Zato Draco si všiml spousty věcí.
Když se nedívá tak nenávistně jako před chvílí, má tak milý pohled v těch jejích oříškových očích.

Draco sledoval, jak se jejich výraz mění v jednotlivých situacích. Chvilku v nich poskakovaly jiskřičky radosti, na chvíli se zase zklamaně přimhouřily při zkažené anglické šanci. A ta ústa, uměla se tak sladce usmívat. Toužil se dotknout jejích lesklých rudých vlasů.

Cože? Na co to myslím?! Je to přece Weasleyová!
Silou vůle se znovu soustředil na zápas.
Hrálo se už přes tři hodiny a stav byl pořád velice vyrovnaný. Jak se zdálo, divákům se dlouhý zápas zamlouval. Fascinovaně sledovali profesionální akce hráčů na košťatech. Tohle byla opravdu špička famfrpálového světa. Z obličejů hráčů se však většinou dala vyčíst nervozita, ne nadšení. Zlatonka se stále neobjevovala. Ani jednomu z týmů se za poslední hodinu nepodařilo udržet si vyšší vedení než o pouhých deset bodů. Světelná tabule ohlašující skóre teď ukazovala 120 : 110 pro Bulharsko. Začalo se hrát agresivně.
„Johnsonová letí s Camrálem přes půlku hřiště. Potlouk bulharského odrážeče Topalova ji nestačil zabrzdit, takže Johnsonová pokračuje v letu. Už je v bulharském brankovišti, naproti ní čeká osamocený Stoičov. Ale co to? Topalov se žene k bulharské brance a chytá násadu koštěte Angeliny Johnsonové! Chce ji zadržet! Tohle je jasný faul!" zakřičel Ludo Pytloun na celý stadion.
Angelina se prudce otočila a upustila Camrál. Něco zařvala na bulharského odrážeče, ale ten jí zřejmě nerozuměl. Rozhodčí nařídil trestné střílení, kterého se ujala právě Angelina, a tuto šanci proměnila.
„Skóre je vyrovnáno a Camrál je znovu v držení Anglie. Carry už přilétá k bulharským brankám… To snad není pravda!" Pytloun rozhořčeně zamával pěstmi ve vzduchu. Bulharský odrážeč Topalov se tentokrát ani nesnažil odpálit proti Carrymu potlouk, místo toho v letu vrazil do jeho koštěte s jasným úmyslem zabránit gólu a možná i vyřadit anglického střelce ze hry.
„Další trestné střílení! No doufejme, přátelé, že se už brzy objeví Zlatonka, protože někteří hráči začínají být zřejmě nervózní z vyrovnaného skóre. Mohlo by to být nebezpečné!"
Carry při trestném hodu rozčílením minul brankovou obruč. Slétl k Topalovi a začal létat v těsném závěsu za ním, rozhodnutý zabránit mu v dalších faulech. Hra teď byla naprosto zmatená. Topalov po chvíli začal cosi křičet na Carryho, který ho omezoval v pohybu. Harry se rozlétl k nim. Jako kapitán anglického týmu chtěl usměrnit situaci.
Na druhé straně hřiště Viktor Krum prudce vychýlil své koště z jeho dosavadního směru letu. Vyrazil šílenou rychlostí k zemi.
Draco prudce otočil hlavou. Potter byl stále zaměstnán situací před bulharskou brankou, kde  spolu s Carryem spílali Topalovi. Draco se vítězoslavně zašklebil, zatímco Ron ze všech sil řval.
„Harry! Otoč se! Tak otoč se už, sakra! Ty idiote, podívej se na Kruma!"
Hermiona ho ani nenapomínala. Jen stála s vytřeštěnýma očima před zábradlím, držíce si rukama hlavu.
Draco Malfoy se spokojeně usmíval, aniž by mu záleželo na tom, že ho někdo uvidí. Bylo to naprosto nemalfoyovské dávat takhle okatě najevo své emoce, ale on si prostě nemohl pomoci. A navíc, všichni ostatní zaujatě sledovali dění na hrací ploše.

Ten chlap má z pekla štěstí! Ale co, zápas je vyrovnaný. Potter to třeba opět pokazí později.

Znovu, proti své vůli, zašilhal směrem k Ginny. Udiveně si uvědomil, že za minulé čtyři roky neuvěřitelně zkrásněla. Ne, že by ji za tu dobu ani jednou neviděl, ale vždy se na ni díval jen jako na dívku jeho věčného nepřítele. Najednou Ginny strčila do svého bratra loktem a zakřičela.
„Rone, podívej se! Harry!"
Draco od ní odtrhl pohled a s úděsem spatřil Pottera, který se o závod hnal s Krumem k jedné z anglických brankových obručí, kde zářil zlatý okřídlený míček. Letěli k sobě přilepení svými boky a zdálo se, že žádný z nich nedokáže předhonit toho druhého. Měli naprosto stejnou rychlost letu. V tom se před nimi objevil Georgiev, kterému se právě podařilo prohodit Camrál brankovou obručí. Harry prudkým pohybem strhl své koště nalevo, ale Viktor Krum nestihl nic udělat. V plné rychlosti narazil do Georgieva. Toho náraz vyvedl z rovnováhy a začal padat k zemi. Naštěstí stačil včas zachytit své koště, které padalo spolu s ním, a znovu na něj nasednout. Krum se mezitím vzpamatoval a nasměroval koště k anglickému brankovišti. To už ale Harry Potter pustil násadu svého koštěte a oběma rukama sevřel Zlatonku.
„Harry Potter získává 150 bodů za chycení Zlatonky a Anglie vítězí! Konečný stav Anglie - Bulharsko 270 : 130!"
Strhla se dosud největší vřava. Angličtí reprezentanti se slétli do sedmičlenného chumlu, ve kterém se šťastně objímali. Vzduchem padaly na travnatou plochu tisíce vlaječek. Fanoušci jásali a oslavovali.
Draco Malfoy se v nejvyšší lóži chytil za hlavu. Jeho nepřítel zase vyhrál. Vždy nakonec vyhrál, ale to jednou musí skončit! Spustil ruce z obličeje a podíval se na pravou stranu lóže. Ginny, Ron a Hermiona se drželi kolem ramen a zpívali anglickou hymnu. Ginny ucítila jeho pohled a zářivě se na něj usmála. Draco nechápal. V tomhle úsměvu nebyla žádná nenávist, nic takového. Viděl veselé plamínky v jejích očích. Úsměv jí neoplatil, ale dlouhý pohled ano. Z této zvláštní chvíle je vytrhla další slova Luda Pytlouna.
„Vítězové dnešního utkání se nyní odeberou do nejvyšší lóže, kde jim Kingsley Pastorek, anglický ministr kouzel, předá famfrpálový pohár."


Ginny se opřela rukama o umyvadlo a pohlédla do zrcadla. Upravila si vlasy a spokojeně se na sebe usmála. Byl to krásný zápas a Harry byl naprosto úžasný. Anglie vyhrála jen díky němu. Ginny měla obrovskou radost. Něco jí ale vrtalo hlavou. Tam v nejvyšší lóži, když Malfoy urazil jejího bratra, a ona se na něj navztekaně podívala, se stalo něco zvláštního. Nikdy by nečekala, že v obličeji Draca Malfoy uvidí takové zneklidnění z toho, že ho sleduje právě ona. A potom si všimla, jak si ji prohlíží. Když se na něj později usmála (sama nevěděla proč), netvářil se zhnuseně. Tvářil se dokonce... možná... trošku mile?
Znovu se usmála, znělo to neuvěřitelně. Uvědomila si, že když Draco nemá ten povýšenecký výraz, vypadá velice přitažlivě. Ne jako vyložený hezoun, jen... je tak jiný, mnohem charismatičtější než ostatní muži. Zavrtěla hlavou nad svými myšlenkami. Připadaly jí absurdní.
„Ginny, jsi tu?" ozval se Harryho hlas.
„Ano miláčku, v koupelně."
Harry vstoupil do pootevřených dveří a se šťastným výrazem chytil Ginnyin obličej do svých rukou. Dlouho se díval do jejích očí a byl šťastný jako nikdy dřív.
„Přišel jsem se podívat, kam jsi se mi ztratila. A taky ti musím říct jednu novinku. Příští víkend pořádá famfrpálový svaz ples na počest letošních mistrů světa. Budou tam největší famfrpálové hvězdy. Doufám, že půjdeš se mnou, Gin?"
„Moc ráda."
Harry ji dlouze políbil na rty. Chytil ji kolem pasu a Ginny ho objala kolem krku. Z něžného polibku se stal vášnivý. Harryho ruce vklouzly pod Ginnyino tričko. Ginny se po chvíli odtáhla.
„Měli bychom jít, Harry. Dole všichni čekají jen na tebe. Budou s tebou chtít oslavit vítězství."
„Já vím, ale nejradši bych zůstal tady s tebou," zašeptal Harry ochraptěle. „Nicméně oslavy v Doupěti jsou vždycky skvělé, takže jdeme," chytil Ginny za ruku a odvedl ji z koupelny.
„Těšíš se na ten ples, vílo?"
„Jo, moc se těším," odpověděla a napadlo ji, jestli tam bude také Draco Malfoy…