Ginny se tiše přemístila do úzké liduprázdné uličky a spěšně se vydala na její druhý konec. Byl letní srpnový podvečer, ale vzduch byl horký a dusný jako v poledne. Uříceně dorazila na sluncem zalité náměstí a rychle zamířila k mezeře mezi domy číslo jedenáct a třináct. Dnes měla v práci dlouhý den. Zůstala na oddělení kouzelnických chorob a úrazů jen s vrchním lékouzelníkem, a proto musela počkat na kolegyni, která měla službu po ní. Ta ale nečekaně dorazila s hodinovým zpožděním a mezitím se Ginny musela o všechny pacienty postarat sama.

A zrovna dnes, když potřebuji čas na přípravu na ten ples, pomyslela si vztekle.

V duchu si rychle vybavila stále ještě tajnou adresu Grimmauldova náměstí. Okamžitě se před ní začal objevovat starý vysoký dům. Vyběhla schůdky, které k němu vedly a rychle vstoupila. Zamířila rovnou k pootevřeným dveřím do kuchyně.
Spatřila Harryho, Rona a Hermionu, jak se sklánějí nad nějakým předmětem v Harryho dlani.
„Ahoj," pozdravila je hlasitě. Ozvalo se tiché cvaknutí a Harryho ruka rychle zajela do jeho pravé kapsy u kalhot.
„Ahoj lásko, kde jsi se tak zdržela?" zeptal se Harry spěšně.
Hermiona a Ron ji také pozdravili a zvláštně se při tom usmívali.
„Ale, Lenka dnes přišla pozdě, tak jsem tam musela zůstat za ni," odvětila Ginny s udiveně zvednutým obočím. Radši se nevyptávala, co si to tajně prohlíželi a omluvila se s tím, že se jde připravit na ples. Však to zjistí později. A pak, nechtěla ztrácet čas. Potřebovala, aby jí to dnes večer slušelo.

O půl hodiny později už scházela ze schodů do haly, kde na ni čekal Harry v černém obleku, poklepávaje nervózně prsty do opěradla křesla. Vzhlédl k ní a obdivně se usmál. Ginny měla dlouhé rudé vlasy pečlivě natočené do jemných vlnek, které jí lehce spadaly kolem obličeje. Krásné bílé šaty bez ramínek zvýrazňovaly její štíhlou postavu.
„Moc ti to sluší, vílo," oslovil ji Harry oblíbenou přezdívkou.
„Děkuju," pousmála se na něj.
„Tak pojď, nebo přijdeme pozdě."

Chytil ji za ruku a společně vyšli ven z domu, odkud se přemístili k nákladně vypadající budově na okraji Londýna. Začínalo se pomalu stmívat. Ruku v ruce zamířili ke vchodu do sálu, v němž se konaly plesy a podobné kouzelnické slavnosti, a který byl kouzly dobře ochráněn před zraky mudlů.
Dorazili právě včas. Prostorný sál už byl zcela zaplněn snad všemi hráči famfrpálu, kteří se zúčastnili letošního mistrovství a jejich partnerkami či partnery. Ginny se pořádně rozhlédla kolem. Místnost měla vysoký strop s krásnými malovanými ornamenty a majestátním křišťálovým lustrem plným svící, které ale zatím nezářily. Přímo proti vchodu se nacházelo vyvýšené podium a po stranách síně bylo rozmístěno nesčetně stolečků, nad nimiž se vznášely malé zlaté svíčky. Tlumeně tak vrhaly světlo na tváře hostů, kteří už byly rozsazení u stolů. Na pódium sebevědomě vstoupil Draco Malfoy, aby jako vedoucí odboru kouzelnických her a sportů vítězné země řádně uvítal hosty. Harry a Ginny spěšně zamířili k jednomu z posledních prázdných stolků nalevo. Jen co dosedli, křišťálový lustr se naplno rozzářil.
„Srdečně vás všechny vítám na dnešním plese, který se koná na počest letošních mistrů světa ve famfrpálu," řekl hlasitě Draco Malfoy a přejel pohledem po shromážděných hostech. I když měl ve tváři nic neříkající výraz, Harry, který svého soka za ta léta v Bradavicích dobře znal, s potěšením zjistil, že je Malfoyovi tahle řeč proti srsti. Ten pokračoval v proslovu.
„Doufám, že jste si všichni pořádně užili famfrpálovu sezónu a stejně jako já se těšíte na tu další!" Dalo mu velkou práci, aby se neušklíbl.
„Přeji vám všem příjemnou zábavu," dokončil svoji krátkou řeč a rázně se vydal pryč z pódia. Hosté nejprve zatleskali a po chvíli na pódium vstoupila velice solidně vyhlížející kapela, kterou Ginny ani Harry neznali.
Sálem se začala linout pomalá, ale veselá melodie a hosté se rozptýlili po místnosti, kde diskutovali se svými známými. Na parketu uprostřed zatím nikdo netančil. Občerstvení tu bylo formou rautu a Ginny, která naposledy obědvala, se vydala směrem k jednomu ze švédských stolů, zanechávaje Harryho o samotě.
Když se vracela zpátky k jejich stolu, Harry tam nebyl. Rozhlédla se po sálu a spatřila ho blízko pódia, jak se něčemu směje spolu se dvěmi dívkami, ve kterých matně poznala střelkyně irského famfrpálového týmu. Rozhodla se, že za nimi nepůjde. Očividně se dobře bavili. Bezradně se rozhlédla kolem dokola a hledala nějakou známou tvář. Blíže znala ale jen Angelinu Johnsonovou a Rogera Davise, se kterým nějaký čas chodila ve svém pátém ročníku v Bradavicích. A skutečně, po nějaké chvíli uviděla Rogera popíjet víno u jednoho ze stolů. Svižně k němu zamířila.
„Rogere, moc ráda tě vidím!"

S úsměvem si k němu přisedla.
„Á, sladká Ginny Weasleyová! Já tě taky rád vidím, krásko," mrkl na ni a ona se musela znovu pousmát.

Zdálo se, že se vůbec nezměnil.
„Jak se daří, Gin?" optal se jí mile a přisedl si blíž. Dali se do družného hovoru a po chvíli už vzpomínali na společné chvíle strávené v Bradavicích. Pořád se smáli a Ginny se velice dobře bavila.
„Nazdar Rogere," uslyšeli za sebou po chvíli Harryho hlas.
„Ahoj Harry, skvělý ples, co?"
„Ale jo, jde to," odpověděl Harry nepříliš příjemně.
„A jak to, že tu necháváš Gin o samotě? Na takovou krásnou holku by sis měl dát lepší pozor," zamrkal na Harryho Roger významně.
Harry se křivě usmál a odvedl Ginny na parket.
„Blbec," prohlásil a začal se s Gin pohybovat do rytmu rumby.
„Cože? Proč?" zeptala se Ginny překvapeně.
„Proč?! Vždyť se snaží dostat každou holku, která kolem něj jen projde," odfrkl si Harry znechuceně. „Taky ses s ním nemusela bavit, když jsi tady se mnou a on je tvůj expřítel."
Ginny se zamračila.
„Ale no tak, Harry, ty snad žárlíš? Jen jsme si kamarádsky povídali... On je sice opravdu trošku víc na holky, ale to přece neznamená, že bych se s ním neměla bavit! A snad mi věříš, ne?" zeptala se Ginny nebezpečným tónem.
„Jistěže ti věřím. Tak promiň, nepřemýšlel jsem. Samozřejmě se můžeš bavit s kým chceš," odpověděl Harry už mírněji a opatrně se vyhnul Viktoru Krumovi, který tančil se svou partnerkou těsně vedle nich. Zazněly poslední tóny písničky a Harry s Ginny se vydali ke svému stolu. Na křišťálovém lustru zhasly všechny svíce a kapela odešla z pódia. Oči všech přítomných se zahleděly na vyvýšené místo, kam zrovna přicházel ministr kouzel Kingsley Pastorek.
„Dobrý večer, dámy a pánové. Právě přichází významná chvíle dnešního večera. Za malý okamžik vyhlásím nejlepšího brankáře, střelce, odrážeče a chytače letošní famfrpálové sezóny."
Hosté zašuměli údivem. Tak to je novinka.
„Nebudu vás dlouho napínat, a proto přejdu rovnou k udílení cen - křišťálové zlatonky s vzácným měsíčním kamenem uvnitř," usmál se Pastorek do publika.
„Prosím hráče, jejichž jména vyslovím, aby se dostavili na pódium k převzetí ceny," na chvíli se odmlčel a rozvinul pergamen ve své pravé ruce.

„Nejlepším brankářem za tento rok se stává bulharský brankář Ivan Stoičov!" následoval potlesk a Harry spatřil kráčet vysokého muže k Pastorkovi. Ten hned pokračoval.
„Nejlepším střelcem za tento rok se stává anglická střelkyně Angelina Johnsonová!" ozval se hlasitější potlesk než prve a překvapená tmavovláska vyšla s úsměvem na pódium.
„Nejlepším odrážečem za tento rok je portugalský odrážeč Paulo Costa!" Harry se přidal ke všeobecnému potlesku, když se od stolu kousek od nich zvedl opálený mladík.
„A konečně nejlepším chytačem tohoto roku se stává anglický chytač Harry Potter!"
Harry se nikoliv překvapeně, ale přesto potěšeně vydal za ostatními vyhlášenými hráči. Ginny se na něj nevěřícně usmívala. Na pódium vešly čtyři mladé čarodějky ve stejných šatech s otevřenými koženými krabičkami v rukou. V nich se nacházely křišťálové zlatonky. Každá se leskla jinou barvou, protože měsíční kameny uvnitř byly jinak barevné. Skrz křišťál viděl Harry jejich jasný třpyt. Zlatonky byly zhruba dvakrát větší než obyčejně. Ministr od mladých čarodějek krabičky postupně bral a s potřesením ruky je předával hráčům. Poté na podium vyběhl tlustý fotograf z Denního veštce a oceněné společně vyfotografoval do zítřejšího vydání. Hosté znovu hlasitě zatleskali a hráči se vrátili zpět na svá místa. Lustr se opět rozzářil a hudba začala hrát. Ginny si prohlédla zlatonku. Byla nádherná.
„Gratuluju Harry!" řekla rozzářeně a políbila ho na rty.
„Díky," usmíval se na ni a chtěl něco dodat, když k jejich stolu kouzlem přilétly další dvě židle.
„Harry, ty jsi prostě úžasný!" prohlásila blonďatá irská střelkyně a spolu se svou spoluhráčkou si k nim bez okolků přisedly.
„Ale, Shelly, nepřeháněj," odvětil se smíchem Harry, ale tvářil se potěšeně.
„To není přehnané, je to pravda, Harry!" ozvala se i druhá blondýnka.
Ginny zvedla znechuceně obočí.
„Harry, nechtěl bys mě představit?" skočila jim po chvíli významně do řeči, když se začali bavit, jako by tam nebyla.
„No jistě, promiň, Gin. Tohle je Shelly a Amy, irské střelkyně a to je moje přítelkyně Ginny."
Blondýnky sborově pronesly „ahoj“ a znovu se otočily k Harrymu.
Ginny toho hihňání začala mít po chvilce dost, a když uviděla nedaleko sedět osamocenou Angelinu, bez váhání zamířila k ní, aniž si toho někdo z bavící se trojice všiml.
„Ahoj Angelino, můžu si k tobě přisednout?" vysoká tmavovláska s úsměvem přikývla a začala se s Ginny vesele bavit. Probraly snad všechno, co se stalo za těch šest let, ve kterých se téměř neviděly a s údivem zjistily, že si přímo skvěle rozumí. Ginny obdivovala Angelinin smysl pro humor, protože nejednou musela hlasitě vyprsknout smíchy. Opravdu se jí velice zlepšila nálada. Objednaly si láhev ohnivé whisky a začaly vzpomínat na školní léta.
Už byly v dost povznesené náladě, když si k nim přisedl Roger Davis a jeho spoluhráč Matt Taylor. Přidali se k jejich rozhovoru a Roger je začal bavit veselými historkami. Často museli tlumit smích, který doléhal k ostatním stolům. Nálada byla výborná.
„Gin, půjdeš si se mnou zatančit?" zeptal se Roger na začátku jedné pomalé písničky. Ginny zaváhala, tohle by se Harrymu nelíbilo... Střelila pohledem k jejich stolu. Harry u něj seděl jen se Shelly a zaujatě si povídali.
„Moc ráda," odvětila a přijala nabízenou ruku. Došli na parket, kde se začali přizpůsobovat pomalému rytmu písničky. Hleděli si přímo do očí a mírně se na sebe usmívali. Roger si ji přitáhl blíž k sobě. Nebránila se. Měla v sobě už nějaký ten alkohol a navíc to vůbec nebylo nepříjemné.
„Dovolíš, Rogere?!" ozval se Harryho vzteklý hlas. Roger odtrhl pohled od Ginnyiných oříškových očí a trošku nepřítomně se zahleděl na rozzuřeného Harryho. Nejprve se chtěl zeptat, co mu přeletělo přes nos, ale když viděl Harryho výraz, jen pokrčil rameny a zmizel v davu.
Harry popadl Ginny prudce za loket a vedl ji ke stolu. Shelly už tam nebyla.
„Au, Harry, co blbneš?!" sykla Ginny překvapeně.
„Já? To už si snad vážně děláš legraci! Neměl jsem ho takhle náhodou nechat se k tobě tisknout celou noc?!" prskal Harry.
„No, tak jsme spolu tancovali. Co je na tom? Ty si mě celý večer nevšímáš a věnuješ se jen Shelly a Amy nebo bůhví, komu dalšímu... A myslíš, že já budu sedět někde v koutku a s nikým se nebudu bavit?!"
„Ne, nemyslím! Bav se a tancuj s kým chceš, jen jsem doufal, že když víš, že mi Roger vadí, tak nebudeš zrovna s ním! A Shelly i Amy, to je přece něco úplně jiného, ani jedna z nich není má bývalá!"
Ginny se na něj vztekle dívala. Možná, že s Rogerem nemusela tancovat, ale Harry ji svým přístupem tedy vážně štval. Harry hleděl do jejího zamračeného obličeje a trošku se uklidnil.
„Lásko, buď tady s kýmkoliv jiným, ale jenom ne s ním. Nejraději bych se ti věnoval celý večer, to by však nebylo zrovna nejspolečenštější. S kýmkoliv, ale ne s Rogerem."
„No dobře, jak myslíš," pokývala Ginny hlavou a upřeně mu hleděla do očí.
„Harry!" ozvalo se za jejími zády. „Můžu s tebou mluvit?" zavolal na něj Viktor Krum už téměř bez přízvuku a přišel blíž.
„No jistě," odpověděl Harry a odtrhl pohled od toho Ginnyina. Viktor s ním chtěl očividně mluvit o samotě, a proto se Ginny zvedla od stolu.
„Jdu se projít," řekla a zmizela v hlavních dveřích sálu. Potřebovala se nutně nadýchat čerstvého vzduchu.

Draco do sebe kopl dalšího panáka whisky a nuceně se zasmál na drobnou hnědovlásku vedle sebe. Ta mu úsměv rozzářeně opětovala a začala znovu vyprávět. Její slova se mu slila v příjemné brebentění. Byla moc milá a hezká a za normálních okolností by se Draco rozhodně choval vstřícněji, ale dnes měl zkaženou náladu. Ostatně jako obvykle, když musel být v jedné místnosti s Potterem.

Nejlepší chytač za letošní famfrpálovou sezonu! Jak jinak, že?

Postavil sklenici zpět na stůl o dost prudčeji, než měl původně v úmyslu a znovu se na dívku usmál. Začala hrát pomalá písnička a hnědovláska se na něj prosebně zadívala. Dnes večer už po několikáté zalitoval, že přijal její pozvání k tomuto stolu.
„Zatančíš si se mnou?" zeptal se a doufal, že nevypadá otráveně. Dívka se znovu rozzářila a vložila svou dlaň do jeho. Na parketu uviděl tančit také Ginny Weasleyovou s Rogerem Davisem. Znovu si udiveně uvědomil, jak je ta Weasleyová hezká. Ale kde je Potter? Očima prohledal sál a po chvíli ho uviděl s vražedným výrazem zabodnutým do Rogera vstávat od stolu. Škodolibě se ušklíbl.

Tohle možná bude zajímavé. Škoda jen, že jsem tak daleko a nic neuslyším.

Potter něco vztekle pronesl směrem k Davisovi a popadl Ginny za loket. Draco rychle otočil dívku, aby znovu uviděl, co se děje. Nic. Davis bez námitek odešel. Draco se opět zatvářil otráveně. Když dozněly poslední tóny písničky, omluvil se hnědovlásce a zamířil k hlavnímu vchodu. Cestou si ještě všiml, že se Potter a Weasleyová hádají.

Tak možná to přece jenom nebude tvůj šťastný večer, Potříku, pomyslel si škodolibě.
Otevřel dveře a konečně se dostal pryč z toho hluku. Nejraději by se hned přemístil domů, ale to by nebylo zrovna vhodné. Povzdechl si a zvrátil hlavu ke hvězdám.

Venku byl teplý vzduch. Teplý, ale ne horký jako ještě před pár hodinami. Příjemný vánek si pohrával s rudými vlasy osamělé dívky. Ginny se prudce nadechovala. Potřebovala uklidnit svoji rozbouřenou krev. Nejen z alkoholu, ale také ze vzteku na Harryho. Dnes to přehnal.

Prý, buď s kýmkoliv jiným, ale ne s Rogerem… Tss, hlavně že on může být s nějakou Shelly!
Napravo před sebou spatřila temnou siluetu s hlavou obrácenou ke hvězdám. Osoba stála daleko od rozzářené budovy, takže se ztrácela ve tmě. Ginny ale viděla blonďaté vlasy a poznala vysokou postavu. Tak s kýmkoliv jiným? Ďábelsky se usmála a poháněná alkoholem v krvi zamířila k mladíkovi, který upřeně pozoroval oblohu.