Když jsem se začala probouzet, raději jsem neotevřela oči. Bála jsem se toho, že se mi to setkání se Snapem jenom zdálo. Ležela jsem tak asi pět minut, ale nakonec, přemožena zvědavostí, jsem oči otevřela. Nebyla jsem v pokoji s přesládle růžovou barvou, ale tato místnost byla laděna do tmavě zelené. Pootočila jsem hlavu a v křesla jsem uviděla spícího Severuse. Vyskočila jsem do sedu, čímž ho dokonale probudila.
,,Dobré ráno,“ pozdravil mě. ,,Neuvědomil jsem si, že jste se přemisťovala poprvé, a tak vám to neudělalo moc dobře. Dneska bude lepší, když budete celý den v domě,“ poručil mi a přenesl na má kolena tác se snídaní, který doteď ležel na stolku.
,,Moc vám děkuji,“ promluvila jsem s plnou pusou. ,,Měla jsem hlad jako vlk. Kde to vlastně jsme?“
,,V mém sídle na severu Skotska,“ odpověděl. ,,A nemohli bychom si začít tykat? Já jsem Severus.“
,,To já přece vím,“ pousmála jsem se. ,,Jmenuji se Markéta.“ Nad mým jménem se zamyslel.
,,Takže nejsi Angličanka,“ pokýval hlavou. ,,Hned jsem si to myslel, nemáš naše rysy. Odkud vlastně jsi?“
,,Z České republiky, to je ve střední Evropě,“ vysvětlila jsem mu. ,,Jsem tady na návštěvě u příbuzných. Stejně ale nechápu, jak vám, teda tobě, můžu rozumět.“
,,Nesmíš zapomínat, že jsi v kouzelnickém světě,“ upozornil mě. ,,Tady je možné skoro všechno. Dneska se tady musíš se vším a se všemi seznámit a zítra tě někdo doprovodí na Příčnou ulici, aby sis koupila hůlku a nějaké hábity. V mudlovském oblečení bys byla dost nápadná.“
,,Opravdu budu mít svoji hůlku?“ vykulila jsem oči. Dříve než mi stačil odpovědět, někdo zaklepal a vstoupil. Když jsem toho člověka spatřila, vyděšeně jsem vyjekla a přitiskla se ke stěně. Tác s jídlem se vysypal na zem, dýňová šťáva se rozlila na polštář a udělala obrovskou skvrnu. Do místnosti vešel lord Voldemort.
,,Tak už se probudila, Severusi?“ změřil si mě pronikavým pohledem. Až v tom okamžiku jsem si všimla, že má podobu svého mladšího já. Měl černé oči, černé, i když trochu prořídlé vlasy, tvář mu ,,nezdobil “ ohavný hadí noc, jen byl trochu víc bledý. Ani jsem nechápala, jak jsem ho vlastně poznala. Možná podle toho, že se kolem něj šířila mocná magie. Když se ke mně ještě víc přiblížil a vytáhl z kapsy pláště hůlku, už jsem svůj strach nezakrývala.
,,Ne- nechte mě na- na pokoji!“ vykoktala jsem. K mému zděšení ji zvedl, takže jsem raději přivřela oči. Ale on jen nechal zmizet, který jsem udělala, když jsem převrhla snídani.
,,Já bych vám nikdy neublížil!“ usmál se a usadil se do druhého křesla. Nikdy bych nevěřila, že uvidím, jak se Pán zla usmívá. ,,Podle vaší reakce soudím, že mě znáte, ale raději se představím. Jmenuji se Tom:“
,,Vy si nenecháváte říkat Voldemort?“
,,Voldemort? To je ohavné jméno?“ otřepal se. ,,Jak jste na něj vůbec přišla?“
,,Je to mudla,“ skočil mi do řeči Snape. ,,Určitě musela číst ty knihy od Rowlingové.“
,,Aha, takže jí to budeme muset vysvětlit. Začneme pěkně od začátku,“ odkašlal si. ,,Abyste tomu rozuměla, Joanne je čarodějka a Brumbál ji donutil všech sedm knížek napsat. Následně ji někam uvěznil, aby to nevyzradila. Je to totiž všechno naopak.“
,,To nechápu, jak naopak?“ divila jsem se, protože mi to nedocházelo.
,,Já nejsem ten zlý, jak si pravděpodobně myslíte. Asi před deseti lety jsem se stal ředitelem Bradavic, ale Brumbál měl na něj už delší dobu zálusk. Na ministerstvu mě pomluvil, kde se dalo, a ti packalové mu uvěřili, že na to nemám dostatečné zkušenosti na to, abych vedl školu. Většinou jsem si s ministerskými rozuměl, takže si myslím, že musel alespoň někde použít kletbu Imperius. Sesadili mě a Brumbál se stal novým ředitelem.
Za mého působení učila přeměňování mladičká čarodějka. Byla ve svém oboru nenahraditelná, ale přesto jí to moc nebavilo. Asi proto s sebou všude tahala nějaký notes, do kterého si něco zapisovala. Nikdy mi nechtěla říct co, i když jsme si velmi rozuměli.
Jenže když pak byl ředitelem Brumbál, zcela ji ovládl a ona pod jeho nátlakem vydala pět knih. Když napsala šestou, kde ten starý blázen zemřel, hrozně se na ni rozzlobil, protože tam zemřel, a když vydala sedmou, raději ji zavřel hluboko do hradního sklepení. Od té doby mu všechno začalo vycházet, lidé se přiklánějí na jeho stranu, má pod palcem celé ministerstvo a na nás všechny je vydán zatykač. Už sedm let se schováváme a není to nic příjemného.“
,,A to vám mám jako věřit?!“ ušklíbla jsem se. ,,Musím vás zklamat, ale apríl už byl dávno!“
,,To ale není vtip,“ zarazil mě Snape. ,,Je to prostě krutá realita. Když Brumbál Joanne zavřel a vyhodil všechny profesory, kteří stáli na naší straně, dosadil na funkce své věrné například McGonagallovou a Kratiknota. Když ovládá školu a ministerstvo, nikomu nepřipadá divné, že páchá zlo. A naší největší ztrátou je, že získal na svou stranu Tomova syna.“ Sledovala jsem, jak Voldemort zkrabatil čelo a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Omluvte mě, musím si jít něco zařídit,“ zvedl se a spěšně vyběhl z místnosti. Bylo vidět, že se chce tomuto tématu vyhnout.
,,On má nějakého syna?“ podivila jsem se, když už byl pryč.
,,Má,“ přikývl Severus. ,,Je mu už osmnáct. Tom mu nechal změnit jméno,než nastoupil do Bradavic a stal se z něj Harry Potter. Nepřerušuj mě, prosím,“ dal si prst přes pusu, když viděl, že chci něco říct. ,,Ale v sedmém ročníku na to Brumbál přišel a snažil se ho získat na svou stranu. Harry věděl, co je zač, ale dlouho nedokázal odolávat. Skončil školní rok a jeho matka se vrátila z nádraží sama, jen s dopisem, který jí předal Draco.“
,,A kdo je Harryho matka?“ zeptala jsem se po chvíli ticha, ve kterém jsem přemýšlela o všem, co mi řekl. Nevypadalo, že by mi lhal.
,,Ta stejná, jakou znáš z knih,“ odpověděl. Překvapeně jsem zamrkala, ale naštěstí jsem se udržela a nerozesmála se. ,,Jen se jmenuje Lily Raddleová. Možná si myslíš, že si z tebe jen utahujeme, ale zkus na chvíli přestat myslet na ty proklaté knihy a vžij se do reality! Chtěla bys ještě něco vědět?“
,,Chtěla bych vědět, kdo všechno je na naší straně a kdo na protivníkově.“ Viděla jsem, jak si oddechl, že jsem se mu rozhodla věřit.
,,Takže na naší straně jsou Malfoyovi, Lestrangeovi, Blackovi, Nottovi, Goyle, Crabbe a další. A u Brumbála, jsou to Weasleyovi, Moody, Pastorek, Lupin, Tonksnová a v podstatě taky zbytek kouzelnické populace.“
,,Blackovi,“ zamyslela jsem se. ,,To jsou Regulus a Sirius?“
,,Ano, přesně tak,“ přitakal. ,,Našich stoupenců je ještě víc, ale není potřeba, abys je všechny znala. Měla by sis odpočinout.“ S těmito slovy se za ním zavřely dveře.
,,Natáhla jsem se zpátky na postel a zírala do tmavě zeleného stropu. Hlavami málem praskala ze všech těch nových informací. Připadalo mi to mnohem zajímavější než knihy.
Ani ve snu bych nevěřila, že se mi může něco takového stát. Kdyby mi někdo ještě před týdnem řekl, že na ulici v Londýně potkám Snapea, tak se mu vysměju do očí. Jenže kdybych se teď já chtěla někomu svěřit, tak si budou myslet, že mi hráblo a to pořádně.
Snažila jsem se usnout, ale moc se mi to nedařilo.Nevěděla jsem ani, kolik je hodin. Zavřela jsem oči a jen tak podřimovala.
Z mého polospánku mě vytrhl hluk na chodbě. Posadila jsem se přesně v tom okamžiku, kdy dovnitř vtrhly čtyři osoby.
,,Hlavně, že si říkal, že spí, Severusi!“ promluvil jako první muž, ve kterém jsem poznala Luciuse Malfoye. ,,Řekl bych, že je úplně vzhůru.“ Vedle něho stál jeho syn a manželka.
,,Teď už možná ne, ale před chvíli ještě tvrdě spala!“ bránil se Snape, který se přiřítil jako poslední. Malfoy mu už nevěnoval žádnou pozornost a zkoumavě si mě prohlížel.
,,Je pro Draca jako stvořená,“ poznamenal. Jeho poznámka mě dost zarazila, ale než jsem stačila něco odpovědět, skočil mi do řeči Severus.
,,Nedovolím, aby jí tvůj rozmazlený synáček něco udělal!“ zamračil se Na Luciuse.
,,Já jí neublížím,“ ozval se Draco. Zdál se mi hezčí než z ten filmu a měl i příjemnější hlas. ,,Bude to moje nová přítelkyně. Od té doby, co odešel Harry, jsou tady je samí staroušci.“ Od matky mu přiletěl výchovný pohlavek.
,,Tím chceš říct, že je tvůj otec starý?!“
,,Ne,“ zavrtěl hlavou Draco. ,,Myslel jsem to tak, že tady není nikdo mého věku.“
,,Máš štěstí,“ pohrozila mu Narcisa. ,,Severusi, myslím si, že bychom měli ty dva nechat o samotě,“ usmála se na něj tak, aby si toho nikdo jiný v místnosti nevšiml, ale já jsem se oklamat nenechala. Když jsem viděla, s jakým výrazem přikývl, bylo mi jasné, že spolu něco mají.
,,No výborně,“ zatleskal Lucius a vytlačil Snapea i svou manželku na chodbu.
Mezi mnou a Dracem se rozhostilo ticho. Já jsem se dívala z okna na rozkvetlou zahradu a on si prohlížel obsah malé knihovničky. Vzpomněla jsem si, že jsem chtěla vědět, kolik je hodin.
,,Ehm, Draco?“ oslovila jsem ho. ,,Řekl bys mi, prosím, kolik je hodin?“ Pousmál se nad mým dotazem, ale vyhrnul si rukáv a podíval se na hodinky.
,,Za pět minut jedna, za chvíli se bude podávat oběd. Snape říkal něco o tom, že už půjdeš taky do jídelny.“
,,Konečně,“ vydechla jsem .,,Jinak bych se tady asi unudila k smrti!“
,,To jsem tak nudný společník?“ ušklíbl se.
,,Nevím,“ pokrčila jsem rameny. ,,Moc dlouho tě neznám a ještě před minutou jsem spolu vůbec nekomunikovali.“
,,Taky nebylo o čem,“ namítl Draco. ,,Zítra prý s tebou půjdu na Příčnou. Jsem totiž jediný, na čí hlavu ještě nebyla vypsána odměna!“
,,Jak to?“ zajímala jsem se.
,,Brumbál si totiž myslí, že mě získal na svou stranu, ale tajně, abych mu mohl donášet. Nejsem ale tak vypatlaný, takže jsem to hned řekl Tomovi a ten to využil ve svůj prospěch. Od té doby špehuju na obě dvě strany, ale Brumbálovi donáším upravené informace. Na hlavní mě matka stejně nechce pustit, protože jsem prý ještě moc mladý!“
,,Takže já se s nimi můžu úplně rozloučit,“ svěsila jsem sklesle ramena. ,,Myslela jsem si, že bych mohla být trošku nápomocná. Je mi teprve šestnáct,“ vysvětlila jsem.
,,No, Raddle by tě možná pustil, ale Snape… Ten se zřejmě rozhodl, že ti bude dělat náhradního tatíka.“
,,Tak to potěš koště,“ protočila jsem oči, a když jsem to koště zmínila, něco mě napadlo. ,,Měla bych na tebe jeden dotaz, teda spíš prosbu. Umíš létat na koštěti?“ počkala jsem, jestli přikývne, a když tak udělal, ptala jsem se dál. ,,A naučíš mě to, prosím?“ To ho rozesmálo.
,,Jasně, věnuji ti svůj volný čas,“ řekl, když se uklidnil. ,,Snad nebudeš takové dřevo jako Harry!“
,,On neumí hrát famfrpál?“ užasla jsem. Už jsem věděla a ani nechtěla popírat, že jsou tady obrovské změny. Asi to bylo tím, že za otce neměl výborného chytače.
,,Ani se neudrží na koštěti,“ pozvedl posměšně obočí. ,,Mohli bychom to zkusit hned zítra, když se vrátíme z Londýna.“
,,To by bylo super, díky!“ Než mi stačil něco říct, někdo zaklepal a dovnitř vstoupila Harryho matka.
,,Vidím, že se dobře bavíte,“ usmála se V ruce měla nějaké oblečení. ,,Myslím, že si budete dobře rozumět. Jsem Lily Raddleová. Můžeš mi tykat, na vykání si opravdu nepotrpím. Pokud jsem dobře slyšela, tak ty jsi Markéta. Jsem ráda, že ses tady objevila, protože bychom se s Narcisou a Belatrix brzy zbláznily. Potom tu jsou totiž už jen samí chlapi.“
,,To jsme tak špatní?“ ptal se Draco.
,,Všichni ne,“ ujistila ho a otočila se zpátky na mě. ,,Ve skříni jsem našla nějaký hábit, který by ti mohl padnout.“
,,Děkuji,“ vzala jsem si ho a oblékla. Teď už mi chyběla jen hůlka, abych vypadala jako opravdová čarodějka. ,,O tomhle jsem vždycky snila. Chtěla bych ještě něco vědět. Kdo všechno bude na tom obědě?“
,,Určitě mi dva, potom Tom, Severus, Lucius, Narcisa a možná taky Sirius,“ vypočítávala. ,,Zbytek se většinou zdržuje mimo hlavní sídlo nebo na tajných misích. Tak už pojďte,“ vyzvala nás.
Celou dobu jsme šli pěšky. Zdálo se mi, že jdeme snad věčnost, ale nakonec Lily zastavila u jedněch dveří a vstoupila dovnitř.
Uprostřed místnosti stál obrovský stůl, který už byl víc jak z poloviny zaplněný. Byly volné čtyři židle, ale to mi připadalo trochu divné, když jsme byli jenom tři. Draco jako by mi četl myšlenky a naklonil se ke mně.
,,Tu, židli vždycky chystají pro Harryho,“ zašeptal. ,,Čekají, že se vrátí, ale já tomu moc nevěřím. Ten poslední rok v Bradavicích se začal chovat divně. Vždycky jsme byli dobří přátelé, ale začal se mi stranit. Akorát ten poslední školní den mi dal dopis, ve kterém nám oznámil, že se přidal na Brumbálovu stranu.“
,,To je hrozné,“ zamumlala jsem, ale raději jsem už mlčela, protože jsme došli ke stolu. Lily si sedla vedle svého muže, Draco mi galantně odsunul židli a až potom si sedl na tu svoji vedle. Přímo naproti mně seděl muž, ve kterém jsem poznala…
,,Jmenuji se Sirius Black a jsem pravá ruka Toma,“ představil se. Z vedlejšího místa se ozvalo zakašlání. To se připomněl Snapea významně pozvedl obočí. ,,No dobře, tak jedna z mnoha pravých rukou.“ Musela jsem se zašklebit nad jeho domýšlivostí.
,,Markéta.“ Na víc, než jednoslovnou odpověď jsem se nezmohla, protože se na dosud prázdných talířích přede mnou objevila všechna moje oblíbená jídla.
,,Jak to, že máte všechno, co mám ráda?“ zeptala jsem se. ,,Pochybuju, že některé věci asi těžko jíte tady v Anglii.“
,,Některé ne,“ připustil Raddle. ,,Ale spoustu jídel máme podobných Ještě než se pustíme do jídla, chci,abys tykala všem, co sedí tady v místnosti, takže to znamená i mě.“
,,Tak dobře, ale bude to hrozný nezvyk. Nevím, jestli si dokážu zapamatovat, že vám mám, tedy tobě, říkat Tome.“
,,Já jsem si to asi dva měsíce pletl,“ mávl rukou nad mou starostí Draco. ,,Ostatní museli poslouchat moje častá prořeknutí typu: ,Promiňte, pane, pardon, já chtěl říct Severusi,´ a další podobné trapárny.“
,,No,myslím si, že ona to zvládne,“ přerušil nás Lucius. ,,Ale mohli bychom už jíst, ne? Mám celkem velký hlad!“ Když to dořekl, všichni si začali nakládat na talíře a já jsem nebyla výjimkou. Okamžitě jsem se natáhla po bramborech a kuřeti.
,,Jak se cítíš?“ vyzvídal Snape při jídle.
,,Ještě nikdy mi nebylo lépe,“ odpověděla jsem. ,,Už se hrozně těším na zítřek. Nejprve na tu Příčnou, a potom mi Draco slíbil, že mi ukáže zahradu.“ Záměrně jsem zamlčela pravý důvod návštěvy zahrady, protože mi bylo jasné, že i tak bude mít nějaké problémy. A nespletla jsem se. (i ve skutečnosti se pletu jen velmi málo :-D )
,,Nevím, jestli je zrovna vhodné, aby s tebou šel zrovna on,“ namítl.
,,Ale proč? Mám za to, že Draco nekouše!“ Moje poznámka všechny kolem rozesmála. Měla jsem pocit, že Snape nechce, abych se s Dracem stýkala. Už se k tomu nevracel a u oběda už nikdo nepromluvil.
Když jsem se zvedla a šla do svého pokoje, po pár krocích mě dohnal. Chvíli mlčel, ale hned, jak jsme se vzdálili od ostatních, spustil výchovný monolog.
,,Já vím, že si myslíš, že jsem jen starý a blbý, ale chci tě před mladým Malfoyem chránit. Je to jen obyčejný sukničkář. Jednou si v knihovně zapomněl nějaký sešit a já ho jen tak ze zvědavosti otevřel. Neměl jsem to ale dělat, protože tam měl seznam všech holek, se kterými už něco měl.“ Prudce jsem se zastavila a dala si ruce v bok.
,,Takže za prvé, jsem si nemyslela, že jsi starý a blbý. Za druhé, nejsem malé dítě a poznám, když mi chce někdo ublížit. A za třetí, nemyslím si, že by byl Draco takový. Máš tady knihovnu?“ změnila jsem téma.
,,Samozřejmě,“ přitakal, ale bylo mi jasné, že s tím ještě neskončil. V nejbližší době jsem čekala další přednášku. ,,Jestli chceš, tak tě tam zavedu. Není to moc daleko od tvého pokoje. Najdeš to úplně v pohodě.“
Když mi otevřel dveře, zůstala jsem stát s pusou otevřenou dokořán. Všechny stěny byly pokryty policemi s knihami. Musely tam být tisíce knih.
,,Je to největší místnost v celém domě. Můžeš si přečíst všechno, čemu budeš rozumět, ale hlavně to vracej zpátky na svá místa. Nechci tady mít nepořádek. Pokud si budeš chtít nějakou knihu založit, támhle na stole jsou v krabici záložky. A teď mě omluv, mám něco důležitého na práci. Někomu řeknu,ať pro tebe přijde, když bude večeře.“ Po těchto slovech se za ním zaklaply dveře.
Jako v mátohách jsem procházela kolem polic a přejížděla po knihách prsty. Četla jsem si jejich názvy, ale vůbec jsem nevěděla, kterou mám začít. Nakonec mi padl pohled na Dějiny čar a kouzel od Batyldy Bagshotové. Věděla jsem, že tuhle knížku potřebují do prvního ročníku v Bradavicích, teda alespoň podle Kamene mudrců. Sedla jsem si do jednoho křesla a pustila se do čtení.
Ten den jsem ji ještě stihla přečíst spolu s jednou knihou od Snapea. Když jsem na obálce uviděla jeho jméno, předpokládala jsem, že to bude o lektvarech, ale spletla jsem se. Byla celá o bílé magii. Nebyla moc hrubá, ale na někoho, kdo skoro vůbec nezná kouzelnické svět, dost složitě napsaná. Přelouskala jsem ji a zrovna, když jsem se zvedala, abych ji uklidila, do knihovny vešel Draco.
,,Mám ti říct, že je večeře,“ oznámil mi.
,,Jo, už to bude, jen vrátím tu knihu na své místo,“ přešla jsem k polici, ale prázdné místo jsem viděla tam, odkud jsem tu knihu určitě nevzala. ,,To je divné. Já jsem si tu knihu brala tady zespoda!“ Draco se rozesmál a vzal mi knihu z ruky. Byl ještě vyšší než já, a když si stoupl na špičky, vrátil tam knihu bez menších problémů.
,,Celá knihovna má složitý mechanismus,“ vysvětloval mi cestou do jídelny. ,,Police se začnou po určité době posouvat nahoru a ty, co byly původně nahoře se začnou objevovat dole. Když jsem si tady o prázdninách dělal úkoly, hrozně jsem zuřil, protože jsem místo, odkud jsem tu knihu vzal, nemohl najít. Potom mě napadlo to, že bych mohl použít přivolávací kouzlo. A povedlo se, police se vrátila na své místo a já jsem mohl knihu uklidit.“
,,Štěstí, že už zítra hůlku budu mít, protože jak to tak vidím, bez ní je tady skoro zbytečné být,“ řekl jsem přesně v tom okamžiku, kdy jsme vstupovali do jídelny. Tentokrát tam chyběli Severus a Sirius.
,,Dobrý večer,“ pozdravila jsem všechny a posadila se na své místo.
,,Co jsi celé odpoledne dělala, drahoušku?“ ptala se Narcisa. To oslovení mě zarazilo a chtělo se mi hrozně smát, ale podařilo se mi zachovat vážnou tvář. Draco vedle mě to nevydržel a málem se udusil dýňovou šťávou.
,,Byla jsem v knihovně, je opravdu nádherná,“ odpověděla jsem, zatímco jsem bušila Draca do zad.
,,A co sis přečetla?“ zajímal se Tom. Připadala jsem si skoro jako u výslechu.
,,Nejprve jsem si našla Dějiny čar a kouzel, a potom jsem narazila na jednu knihu od Severuse. Myslím, že se jmenovala Bílá magie a její využití, nebo tak nějak.“
,,A ode mě a od Toma jsi nic nenašla?“ zeptal se Lucius.
,,Vy jste taky napsali nějaké knihy?“ užasla jsem. ,,A v jakém oboru, aby se mi to příště lépe hledalo?“
,,Už spolu vymysleli spousty lektvarů,“ pochlubila se svým manželem. ,,Ale od té doby, co jsou hledanými zločinci, všechny jejich knihy stáhli z prodeje a spálili. Takže v téhle knihovně jsou to jediné výtisky.“
,,Hned po večeři se po nějaké podívám,“ slíbila jsem. ,,A kde jsou vlastně Severus a Sirius?“
,,Mají spolu jeden tajný úkol, jehož obsah znám jen já,“ ozval se Tom. ,,Je pro nás hodně důležitý. Brumbál má své pařáty úplně všude a je čím dál tím víc nebezpečný. Sice pořád neví, kde se skrýváme, ale myslím si, že už určitou představu má.“
,,Já si zase myslím, že nemá žádnou šanci zjistit, kde jsme,“ ohradil se Lucius. ,, Naše ochrana je dokonalá a používáme takovou magii, kterou Brumbál a jeho poskoci neovládají. A pokud budeme držet při sobě, nebudou mít už vůbec žádný úspěch.“
,,To jsi řekl krásně, miláčku!“ pochválila ho Narcisa se slzami v očích a ani já jsem neměla do pláče daleko. ,,Nikdo by to nesvedl lépe.“
Po jídle jsem se vrátila zpátky do knihovny a našla oddělení lektvarů. Naštěstí byly knihy seřazeny podle abecedy, takže mi nedělalo velký problém objevit nějakou knihu od Luciuse a od Toma. Bylo jich ale hrozně moc, atak jsem si dlouho nemohla vybrat. Nakonec jsem zavřela oči a vytáhla tu, která byla o vlkodlačím lektvaru. Usadila jsem se do nejbližšího křesla, ale nemohla jsem se vůbec soustředit. Pořád jsem myslela na to, co řekli Tom a Lucius. Jejich slova se mi zaryla hluboko do mysli a já se jich nemohla zbavit. Copak jsou na tom opravdu tak špatně?
,,Marki?“ zaslechla jsem ode dveří a zvedla jsem hlavu. Stál tam Draco. ,,Můžu tě na chvíli vyrušit?“
,,Ale jasně,“ mávla jsem rukou. ,,Stejně se nejsem schopna soustředit.“ Usadil se naproti mně do křesla.
,,Nad čím přemýšlíš?“ optal se mě po chvíli ticha, ve kterém jsme si jen hleděli do očí.
,,Úplně nad vším, nad vaší, teď vlastně i nad mou situací, nad tím, že máte mezi sebou takové skvělé vztahy, které já nemám ani v rodině. Prostě se máte všichni rádi. Připadá mi, že sem vůbec nezapadám.“
,,Věř mi, že za pár dnů zapomeneš, že sis připadala jiná,“ těšil mě a položil svou ruku na mou. Ucukla jsem a zamračila se.
,,Draco,“ zamumlala jsem výhružně.
,,Co je?“ zatvářil se nevinně. ,,Stalo se něco.
,,Ne, já jen, že se známe jen několik hodin a navíc…“Větu se mi vůbec nechtělo dokončit.
,,A navíc co? Jen to dopověz,“ pobídl mě. Opravdu nerada jsem mu zběžně převyprávěla, co všechno mi řekl Snape.
,,Tak pokud ti jde jen o tohle,“ vstal a vytáhl z vnitřní kapsy malý sešitek. Zamířil ke krbu, který hořel, a hodil ho do něj. Překvapeně jsem zamrkala.
,,Ale tohle si nemusel,“ promluvila jsem potichu, když zůstal hledět do plamenů. Otočil se na ně a podíval se mi do oči.
,,Kvůli tobě jsem to udělal rád,“ pousmál se. ,,Měla bys jít spát, abys zítra měla dost sil, jak na Příčnou, tak na létání. Dobrou noc,“ rozloučil se se mnou a zavřel za sebou dveře.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ